Přeskočit na obsah

Třída Grom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Grom
ORP Grom
ORP Grom
Obecné informace
UživatelPolské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě2
Osud1 potopena
1 muzejní loď
Předchůdcetřída Wicher
Technické údaje Błyskawica (1937)
Výtlak2011 t (standardní)
3383 t (plný)
Délka114 m
Šířka11,3 m
Ponor3,3 m
Pohon2 turbíny, 4 kotle
Rychlost39 uzlů
Posádka180
Výzbroj7× 120mm kanón (3×2, 1×1)
4× 40mm kanón (2×2)
8× 13,2mm kulomet (4×2)
6× 550mm torpédomet (2×3)
44 min
Technické údaje Błyskawica (1945)
Výzbroj8× 102mm kanón (4×2)
4× 40mm kanón (2×2)
4× 20mm kanón (4×1)
4× 533mm torpédomet (1×4)
4 vrhače, 2 skluzavky

Třída Grom byla třída torpédoborců polského námořnictva. Tvořily ji dvě jednotky postavené v letech 1935–1937 ve Velké Británii. Třída Grom představovala soudobou špičku ve své kategorii. Jednalo se o silně vyzbrojené a rychlé torpédoborce.[1] Obě lodě krátce před německou invazí do Polska odpluly do Velké Británie a mohly se tak na straně Spojenců zapojit do druhé světové války. Zatímco ORP Grom byl potopen už v roce 1940 při norské kampani, ORP Błyskawica prošla intenzivní válečnou službou, na kterou navázaly více než dvě další dekády v polském lidovém námořnictvu. Błyskawica se dodnes dochovala jako muzejní loď.

Obě jednotky v letech 1935–1937 postavila britská loděnice James Samuel White & Co. Ltd.

Jednotky třídy Grom:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Dokončení Status
ORP Grom 1935 20. července 1936 11. května 1937 potopen 4. května 1940 v Ofotfjordu německými letadly
ORP Błyskawica 1935 1. října 1936 25. listopadu 1937 muzejní loď

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
ORP Błyskawica

Hlavní výzbroj po dokončení lodě tvořilo sedm 120mm kanónů ve třech dvoudělových a jedné jednodělové věži. Protiletadlovou výzbroj pak tvořily čtyři 40mm kanóny Bofors a osm 13,2mm kulometů Hotchkiss. Loď dále nesla dva trojhlavňové 550mm torpédomety. Pohonný systém pro dva lodní šrouby se skládal ze dvou parních turbín Parsons a čtyř tříbubnových kotlů Admiralty vytápěných mazutem. Nejvyšší rychlost dosahovala 39 uzlů.[2]

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 193. [Dále Pejčoch, Novák a Hájek (1993)]
  2. Pejčoch, Novák a Hájek 1993, s. 196.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]