Přeskočit na obsah

Tom Kibble

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tom Kibble
Rodné jménoThomas Walter Bannerman Kibble
Narození23. prosince 1932
Čennaí
Úmrtí2. června 2016 (ve věku 83 let)
Londýn
Alma materEdinburská univerzita
Stewart's Melville College
Povolánífyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléImperiální kolej v Londýně (od 1961)
Rochesterská univerzita (1967–1968)
Kalifornská univerzita v Santa Barbaře (1992)
Tuftsova univerzita (2001)
Univerzita v Leidenu (2006–2007)
Univerzita v Leidenu (2007)
Univerzita v Leidenu (od 2007)
Imperiální kolej v Londýně
OceněníHughesova medaile (1981)
Rutherford Medal and Prize (1984)
Guthrie Medal and Prize (1993)
Sakurai Prize (2010)
Královská medaile (2012)
… více na Wikidatech
PříbuzníHelen Bannerman (babička)
Webwww3.imperial.ac.uk/people/t.kibble
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Tom Kibble (23. prosince 19322. června 2016) byl britský teoretický fyzik, emeritní profesor na Imperial College London. Zabýval se především výzkumem v oblasti kvantové teorie pole a souvislostmi mezi částicovou fyzikou a kosmologií. Nejvíce je znám díky teoretické předpovědi Higgsova mechanismu a výzkumu topologických defektů.

Dětství a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v indickém Čennaí. Jeho dědeček pracoval v indické lékařské službě, babička byla spisovatelkou. Nejprve se vzdělával v Indii, následně i v Británii. V 50. letech nastoupil na Edinburskou univerzitu, kde v roce 1955 získal bakalářský, roku 1956 magisterský a nakonec roku 1958 i doktorský titul.

V rámci svého výzkumu po dokončení univerzity pracoval v oblasti fyzikálních symetrií, zabýval se mechanismy jejich narušení (spontánní narušení symetrie, fázovými přechody a topologickými defekty (magnetické monopóly, kosmické struny a doménové stěny).

Nejvíce znám je však díky objevu mechanismu vytvářejícího hmotnost elementárních část, dnes známého převážně jako Higgsův mechanismus. Práce Toma Kibbleho, Geralda Guralnika a C. R. Hagena vyšla v roce 1964 jako poslední ze tří prací, jejich autoři objevili de facto to samé (Peter Higgs a François Englert s Robertem Broutem tuto skupinu předběhli), práce skupiny GHK byla však nejobsáhlejší a nejpropracovanější. Za tento objev získal Kibble roku 2010 Sakuraiovu cenu, časopis Physical Review Letters označil práci za jednu z nejdůležitějších ve své historii. Nobelovu cenu za fyziku však v roce 2013 získali pouze Higgs a Englert (Brout už byl po smrti). Peter Higgs vyjádřil zklamání nad skutečností, že nebyl zahrnut i Kibble.

Dalším jeho významným přínosem fyzice byly zejména pionýrské práce v oblasti topologických defektů a fázových přechodů v raném vesmíru. Běžně používaný mechanismus vzniku topologických defektů přes fázové přechody druhého řádu se nazývá Kibble-Zurek mechanismus. Napsal také knihu o kosmických strunách, která tuto problematiku vnesla do moderní kosmologie.

V roce 1966 napsal s Frankem Berkshirem učebnici klasické mechaniky. Rovněž byl šéfem výzkumných projektů v rámci programů kosmologie v laboratoři a topologické defekty v částicové fyzice, kondenzovaných stavech a kosmologii.

Kromě Sakurai Prize získal i mnoho dalších ocenění například Diracovu medaili, Hughesovu medaili, Rutherfordovu medaili nebo Medaili Alberta Einsteina. Byl členem Královské společnosti, Americké fyzikální společnosti nebo Evropské fyzikální společnosti.

V roce 1988 získal za významné příspěvky fyzice Řád britského impéria v hodnosti komandéra a roku 2014 byl povýšen do rytířského stavu.

Sociální odpovědnost vědců

[editovat | editovat zdroj]

Zabýval se také sociální odpovědností vědců. Byl znepokojen jaderným zbrojením. Později byl členem výboru vědců pro jaderné odzbrojení nebo členem společnosti pro společenskou odpovědnost vědců.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tom Kibble na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]