Veverka holouchá
Veverka holouchá | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
| chybí údaje[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | veverkovití (Sciuridae) |
| Rod | veverka (Exilisciurus) |
| Binomické jméno | |
| Exilisciurus exilis (Müller, 1838) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Veverka holouchá (Exilisciurus exilis) je hlodavec z čeledi veverkovití (Sciuridae), jeden ze zástupců rodu Exilisciurus. S hmotností okolo 20 g, délkou hlavy a těla maximálně 75 mm a délkou ocasu maximálně 50 mm jde o nejmenší druh v rámci tohoto rodu a také o jednu z nejmenších veverek světa.[2] Zbarvení hřbetu je olivově hnědé s rezavými odlesky, ocas je svrchu rezavější než zespod. Srst porůstající břicho je narůžovělá. Oči lemují úzké pásky pigmentované kůže.[3]
Veverka holouchá patří mezi špatně známé savce, přičemž nejistý zůstává i areál jejího rozšíření. Předpokládalo se, že výskyt zahrnuje primárně Borneo, nicméně Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) se ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2016 odvolává na nepublikované údaje, podle nichž mohou veverky žít rovněž na blízké Sumatře, odkud prý pochází i typový jedinec (sumaterská forma by mohla získat status samostatného druhu).[4] Areál výskytu navíc zahrnuje i ostrov Banggi u bornejského pobřeží, přičemž místní populace mohou být vyčleněny do poddruhu E. e. retectus, jenž se má od nominátního poddruhu odlišovat méně sytým zbarvením hřbetu, a naopak krémovějším zbarvením břicha.[3]
Přirozeným biotopem těchto veverek jsou lesy v nížinách a nižších horských polohách, byť alespoň lokálně žijí až po minimálně 1 700 metrů nad mořem (Gunung Pueh v Sarawaku[2]).[4] Jde o denní druh, pohybující se na kmenech stromů a lián do výšky 12 a více metrů. Naopak hnízda, malé kopulovité stavby, si veverky nejspíše budují blíže podrostu. Jejich potravu tvoří stromová kůra a lišejníky, ale i hmyz.[2][3]
Nejistota ohledně areálu výskytu, velikosti populace a ekologických nároků vede k tomu, že IUCN považuje veverku holouchou za druh, o němž chybí údaje. Hrozby pramení především z přetváření původních lesů na plantáže palem olejných, přičemž není jasné, jak jsou k degradovanému prostředí populace veverek vnímavé. Ačkoli se tento druh vyskytuje v některých chráněných oblastech, ty zřejmě mohou udržovat pouze malé populace, neboť většinou nezahrnují preferované nížinné lesy.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c Bornean Pygmy Squirrel [online]. Ecology Asia [cit. 2023-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c THORINGTON, R. W.; KOPROWSKI, J. L.; STEELE, M. A.; WHATTON, J. F. Squirrels of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2012. S. 159–160. (anglicky)
- ↑ a b c KOPROWSKI, J.; MEIJAARD, E. Least Pygmy Squirrel [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016 [cit. 2023-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Veverka holouchá na Wikimedia Commons
Taxon Exilisciurus exilis ve Wikidruzích