vyřknout

Czech

Etymology

From vy- +‎ říkat +‎ -nout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪr̝̊knou̯t]

Verb

vyřknout pf

1. to utter, express

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyřknout, vyřknouti	Active adjective	vyřknuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyřknu	vyřkneme	—	vyřkněme
2nd person	vyřkneš	vyřknete	vyřkni	vyřkněte
3rd person	vyřkne	vyřknou	—	—

The verb vyřknout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyřkl, vyřknul	vyřkli, vyřknuli	vyřknut	vyřknuti
masculine inanimate		vyřkly, vyřknuly		vyřknuty
feminine	vyřkla, vyřknula		vyřknuta
neuter	vyřklo, vyřknulo	vyřkla, vyřknula	vyřknuto	vyřknuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyřknuv
feminine + neuter singular	—	vyřknuvši
plural	—	vyřknuvše

Related terms

• říct
• vyřčený

 

Further reading

• “vyřknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vyřknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyřknout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)