zvonit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zvoniti, from Proto-Slavic *zvoniti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzvoɲɪt]

Verb

zvonit impf (perfective zazvonit)

1. to ring, toll

   Zvoní telefon. ― The phone is ringing.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zvonit, zvoniti	Active adjective	zvonící
Verbal noun	zvonění	Passive adjective	zvoněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zvoním	zvoníme	—	zvoňme
2nd person	zvoníš	zvoníte	zvoň	zvoňte
3rd person	zvoní	zvoní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zvonit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zvonil	zvonili	zvoněn	zvoněni
masculine inanimate		zvonily		zvoněny
feminine	zvonila		zvoněna
neuter	zvonilo	zvonila	zvoněno	zvoněna

Transgressives	present	past
masculine singular	zvoně	—
feminine + neuter singular	zvoníc	—
plural	zvoníce	—

Derived terms

• dozvonit
• prozvonit
• vyzvonit
• zazvonit
• zvonění
• zvoník

 

Related terms

• zvon

 

Further reading

• “zvoniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zvoniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zvonit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Slovene

Pronunciation

• IPA^(key): /zʋɔníːt/, /zʋɔnít/
• Rhymes: -íːt, -ít
• Hyphenation: zvo‧nit

Verb

zvonȋt or zvonȉt

1. inflection of zvonīti:
   1. short infinitive
   2. supine