Poté, co jsem několik dní pracoval přesčas, jsem jel posledním vlakem domů. Jediným pasažérem v prázdném voze je nevinně vyhlížející studentka, což se v tak pozdní noci zdá nevhodné. Vůbec si mě nevšímala a bezbranně roztáhla nohy... Nemohl jsem odtrhnout oči od kalhotek, které jí vykukovaly zpod sukně, a setkal jsem se s jejím pohledem, když řekla: „Strýčku, ty ses teď zrovna díval na moje kalhot
[DVAJ-752] Zamiloval jsem se do pokušení středoškolaček, se kterými vždy jedu posledním vlakem, předstírám bezbrannost a předvádějící jejich pantofle, a šílel jsem s nimi až do poslední stanice, vydával chlípné zvuky a chňapal, když jsme byli sami ve vlaku. Kaho Hanamori