Všechny vás moc zdravím,

protože mi chodí dotazy na barvu použitou v obýváku, rozhodla jsem se připravit článek s popisem o co vlastně jde a jak je to s postupem. Když jsem se rozhodovala o stěnách, narazila jsem na přírodní vápenné barvy, které jsou zdravé a navíc na zdech vytváří krásný efekt. Bohužel většina inspirativní fotek s podobnou barvou byla ze zahraničí. Tím začalo mé hledání. Našla jsem pouze dvě firmy, které vápenné barvy prodávají. Jedna byla bahenní barva, ale tam bychom si museli barvu tónovat sami. Hledala jsem dál a narazila na firmu Little Greene, která nabízí nádherné odstíny a dokonce v bázi Limewash. Žádné míchání odstínu doma, vše vám přijde v plechovkách připravených k použití.

Po 10 letech přišel čas na rekonstrukci obýváku od podlahy. Staré domy jsou skvělé, jen současný standard neodpovídá tomu, jak žili lidé před sto lety. Podlaha nebyla odizolovaná, počítalo se s tím, že se topilo dřevem a hodně větralo. I v zimě. Takže vlhkost z podlahy mohla přirozené odejít. Dnes? Podlahy vylité betonem na původní skladbu, koberce, lamina, lina. To vše vlhkost, která nemá možnost podlahou přirozeně odejít, prostě vejde do stěn. A problém je na světě. Více o rekonstrukci a všechny fotky naleznete na novém blogu zalito betonem.

Už tomu neříkej půda. Už tomu říkej podkroví.

Pokračujeme v krasojízdě. Po hrubém vyčištění, kdy jsme vynosili 2-3 tuny mňamózního mixu bahna a slámy, světlo světa spatřila původní dřevěná podlaha. Ta byla jen do půlky podkroví, protože díky různým přístavbám je podlaha od půlky v jiné výšce, někde betonová, jinde zbyly už jen položená prkna halabala. Ve zvláštní radosti jsem zkusila dřevěnou podlahu rejžákem zbavit nánosů letitého prachu. Jenže to bych dřív vyčerpala vodu ze studny, než bych ji jako fakt vyčistila. Jenda jen kroutil hlavou, vždyť i ty prkna půjdou pryč, víš? Ale já tam chodila s hrnkem kávy a snila o hotových pokojích.




A jak Jenda řekl, tak taky udělal. Po vyčištění půdy začala oknem lítat prkna. Ale to bychom nebyli my, abysme pro ně nenašli další skvělé využití.

Z těch krásných starých prken máme druhou terasu u domu a poličky doma.

Takže jsem měla po p.. půdě a sedáncích s kávou. Když se odstranila původní podlaha začalo se opět s vyklízením. Mezi trámy ležela hojná vrstva zrní, skořápek a sem tam kostra ptáka. Mezitím si Jenda odskočil zrealizovat terasu. Prkna obrousil, já natřela a položila se terasa. Pak hurá nahoru dozdít obvodové stěny a štíty, odstranit hambalky, zateplit, vyříznout díru pro štítové okno, vsadit okno, zvětšit díru na druhé okno, vsadit druhé okno a řešit kostlivce, které má každá rekonstrukce. Třeba v podobě části zdi, která byla jen z prken. What?

Kuk na strejdu!

Lehce se o tom píše, když je tomu nějaký čas. V rekonstrukci svépomocí je i stálá přítomnost prachu ze stavby, rozhodnutí, které leží jen na vašich bedrech a překážky v podobě kostlivců jsou věci, na které vás nikdo nepřipraví. Hodně videí a článků dávají tušit, že to půjde poměrně snadno. Retrospektivní fotky před a po jako když luskne taky úplně nezobrazí všechny věci okolo, které jsou skryty všem, kdo se do toho sám nepustil. Je to dřina. A táhne se to dlouho. To je rekonstrukce svépomocí. To vůbec nepíšu o tom, že jsem si dva roky pořádně neužila práce na zahradě, že v záhonu dva roky nic moc nerostlo, protože se stal součástí stavby a v suti se daří maximálně plevelu. Ale neměla bych. Jestli nám to nespadne na hlavu, můžeme se fakt poklepat po ramenou, že jsme machři. Že je Jenda machr, protože to zvládá převážně sám. Někdy mám dojem, že z koše na prádlo vytáhnu jeho kápi s velkým J. Možná, že ji dá na vyprání až bude hotovo. Howgh.

Tak si dáme taky jednu skokovou před a po, jo? 

 ☆☆☆ LUSK a je to ☆☆☆

To, že jednou dojde na rekonstrukci koupelny bylo bez debat. I když věřím, že by se někomu zamlouvala i v tomto stavu, pro nás byla naprosto nepraktická. Vana je u nás zbytečnost, sice mám vanu ráda, ale maximálně dvakrát do roka a jen v zimě. Kdybych si ale napustila vanu, zbytek rodiny má s teplou vodou utrum. Vana zabírá moc místa. Pračka pod oknem, kolem které musíte projít na záchod. Slalom v koupelně nechci. Ty kachle! Kdo to má pořád mýt, navíc nekonečné drhnutí spár, do zblbnutí. Pak taky výběr odstínu kachliček a dlaždiček není úplně (vůbec) náš styl. Umyvadlo mini, navíc pro nás (skoro 180 a 200 cm) fakt dost nízko. A hnusný. Řešení baterie sprcha a umyvadlo naprostá katastrofa. Styl jak za krále Klacka.

Buď sbohem a navždy.

Mám dojem, že každý rok je něco. Jeden rok terasa, další rok odhalení stěn v ložnici, koupelna, střecha. Ten minulý rok patřil právě koupelně. Buď, anebo. Koupelna, nebo střecha. Tak koupelna. Rychlé rozhodnutí, rychlá akce. Bourací práce jsou tou jednodušší částí celé rekonstrukce.

Industriál :D

Základem bylo dobré plánování. Aby nekoupání a výměna wc proběhla v co nejkratším čase. Vždycky se totiž objeví něco, co vaše plány naprosto překope. Třeba dvojitá dlažba a kachle. No co, prostě na původní nalepíme nové a je to, ne? Taky svod odpadu byla zajímavá rarita nad kterou instalatér kroutil hlavou. Pár čouhajích trubek a díra v zemi.

Sice si v hlavě představujete různé scénáře, ale u starého domu se snad ani psychicky připravit nedá. Šlo se tedy na odpad a my si užívali sprchu na zahradě a teplou vodu do zahradní konve. Jak táborníci. Kromě pár instalatérských, elektrikářských prací a drobné pomoci při nahazování stěn jsme si vše dělali sami. I na luxfery jsme si troufli. Spíš Jenda dělal, já s břichem tak akorát uklízela a občas s něčím lehčím pomohla. Celá rekonstrukce se protáhla na dva měsíce. To je úskalí svépomoci. Dělá se postupně a jak je potřeba. Hlavní rekonstrukce končila topením a ta dekorovací o rok později. Impulsem byla úřednice Ema, která zaúřadovala s keramickým kelímkem na kartáčky. Vlastně ještě zbývá vyměnit zrcadlo, ale na tom už se taky pracuje.

Koupelna po rekonstrukci

• Na naučných videích o pokládání dlažby a lepení obkladů to jde vždycky lépe než ve skutečnosti. Ale zvládnout se to dá. 
• Starý dům nemá pravé úhly.
• Rozpočet překročíte. Ať chcete, nebo ne.
• I překročený rozpočet je levnější varianta než firma.
• Nikdy to nebude dokonalé, ale je to vaše, chápete? Radši mít vady svoje, než se rozčilovat s firmou.
• Rekonstrukce svépomocí se protáhne.  Budete chvíli bydlet na staveništi.
• Šla bych do toho klidně znovu.

Je to tady. Letošní rok bude zlomový a na nás čeká hlavní bod v našem "co ještě je potřeba na domě udělat" programu. Střecha. Podkroví. Jedno velké jupí a jedno menší aha. Jupí pro všechny splněné představy o ložnici, aha pro všechny nutnosti, které nejsou vidět: elektřina, topení, podlaha, rozvržení místností, zateplení a já nevím co ještě. Naštěstí to řeší hlavně Jenda a já si můžu plout na svém zařizovacím obláčku.
Plocha je velmi velkorysá, ale stejně si to neumím představit, zmenšené o sádrokartony a se šikminou, jakou sklon střechy nabízí. Tak hledám inspiraci.


Na Pinterestu jsem si udělala nástěnku ložnic v podkroví a ukládám všechny fotky, co se mi líbí. Abych pak později mohla najít společného jmenovatele. Zatím to je: světlá podlaha, odhalené trámy a květiny. Díky nové místnosti nahoře nám zůstanou dvě dole. Takže to není jen o plánování ložnice a dětského pokoje, ale taky pracovny a...? A třeba mého betonového ateliéru, kde by byly úložné prostory na všechny kutící potřeby a malý fotoatelier na focení betonu.

Odpočinková zóna bude na půdě jakbysmet.

A koutek pro Emu má taky jasné obrysy. O pokoji nemůže být zatím řeč, protože nejlepší spaní je přeci u rodičů ve velké posteli. Ale malá zašívárna, plná knížek, polštářů a světýlek, je nutnost. Hlavně pro maminku.

Rekonstruovali jste půdu? Co by vám na půdě nesmělo chybět?

Všechny fotky: Pinterest