Albert de Broglie
| Albert de Broglie | |
|---|---|
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Bourbon-Orléans |
| Narození | 13. června 1821 Paříž |
| Úmrtí | 19. ledna 1901 (ve věku 79 let) Paříž |
| Choť | Pauline de Galard de Brassac de Béarn (od 1845) |
| Rodiče | Victor de Broglie a Albertine Ida Gustavine de Staël Broglie |
| Děti | Henri Amédée de Broglie Victor de Broglie Emmanuel de Broglie François Marie Albert de Broglie |
| Příbuzní | Auguste-Théodore-Paul Broglie a Louise de Broglie, comtesse d'Haussonville (sourozenci) Prince Albert de Broglie, Robert de Broglie, Marguerite de Broglie a Jacques de Broglie (vnoučata) |
| Profese | politik, diplomat, historik, spisovatel a novinář |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie |
| Podpis | |
| Commons | Albert de Broglie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacques-Victor-Albert, vévoda de Broglie ([albɛʁ də bʁɔj, - bʁœj]; 13. června 1821, Paříž – 19. ledna 1901, Paříž) byl francouzský monarchistický politik, diplomat, spisovatel historických děl a překladatel. Dvakrát působil jako předseda vlády Francie, nejprve od května 1873 do května 1874, a pak od května do listopadu 1877.
Život
[editovat | editovat zdroj]Albert de Broglie se narodil v Paříži ve Francii, nejstarší syn Victora de Broglie, liberálního státníka červencové monarchie[1] a Albertiny, baronky Staël von Holstein, čtvrtého dítěte Madame de Staël. Byl proto pravnukem Jacquesa Neckera.
Dne 18. června 1845 se Broglieovou manželkou stala Joséphine-Eléonore-Marie-Pauline de Galard de Brassac de Béarn (1825–1860). Měli pět dětí:
- Louis-Alphonse-Victor, 5. vévoda de Broglie (1846–1906) otec bratří vědců včetně 7. vévody, laureáta Nobelovy ceny (Louis de Broglie)
- Maurice (1848–1862)
- Henri-Amédée (1849–1917)
- François-Marie-Albert (1851–1939) pradědeček 8. vévody, Victor-Françoise de Broglie (1949–2012).
- César-Paul-Emmanuel (1854–1926)
Po krátké diplomatické kariéře v Madridu a Římě se po revoluci v roce 1848 Albert de Broglie stáhl z veřejného života a věnoval se literatuře. Již předtím publikoval překlad části Leibnizova díla (1846). Přispíval pak do časopisů Revue des deux Mondes a Orleanist a do klerikálního listu Le Correspondant. Za své literární dílo si v roce 1862 vysloužil Lacordaireovo křeslo v Académie française.[1] V roce 1870 nastoupil po svém otci jako 4. vévoda de Broglie, zatímco dříve měl titul prince de Broglie. V následujícím roce byl zvolen do Národního shromáždění za departement Eure a o několik dní později (19. února) byl jmenován francouzským velvyslancem v Londýně.[2] Když byl jeho přístup k vyjednávání o obchodních dohodách mezi Británií a Francií kritizován, v březnu 1872 rezignoval na funkci velvyslance a věnoval se práci poslance. Pak se stal vůdcem monarchistické kampaně proti prezidentu Thiersovi.[3]
Když Thierse nahradil maršál Mac-Mahon, byl Broglie v květnu 1873 jmenován předsedou vlády a ministrem zahraničí. 26. listopadu došlo k restrukturalizaci vlády a Broglie vyměnil ministerstvo zahraničí za ministerstvo vnitra. Jeho konzervativní politika budila nenávist republikánů, zatímco jeho pokusy o kompromis mezi soupeřícími uchazeči o trůn mu odcizily jak legitimisty, tak bonapartisty.[3] Výsledkem byl pád vlády 16. května 1874. O tři roky později (16. května 1877) byl pověřen vytvořením nového kabinetu s cílem opřít se o venkov a zajistit konzervativní většinu v parlamentu. I když však konzervativci zvýšili svůj podíl hlasů, volby přesto potvrdily rozhodující republikánskou většinu. Sám de Broglie byl ve svém volebním obvodu poražen a 20. listopadu rezignoval. Když znovu prohrál i v roce 1885, opustil politiku a vrátil se ke své historické práci. Publikoval řadu historických studií a biografií. Zemřel v Paříži 19. ledna 1901 ve věku 79 let.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albert, 4th duc de Broglie na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Chisholm 1911, s. 627.
- ↑ Chisholm 1911.
- ↑ a b c Chisholm 1911, s. 628.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Broglie, de s.v. Jacques Victor Albert, Duc de Broglie". Encyclopædia Britannica. 4 (11th ed.). Cambridge University Press. pp. 626–628.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert de Broglie na Wikimedia Commons
| 18. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Henri Lacordaire |
1862–1901 Albert de Broglie |
Nástupce: Melchior de Vogüé |