Bernardo Pasquini

Bernardo Pasquini
Bernardo Pasquini
Základní informace
Narození	7. prosince 1637; Massa e Cozzile
Původ	italský
Úmrtí	21. listopadu 1710 (ve věku 72 let); Řím
Místo pohřbení	sv. Lozenzo v Lucině
Povolání	italský hudební skladatel, varhaník a cembalista
Členem skupiny	Arcadia
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernardo Pasquini (7. prosince 1637 Massa e Cozzile – 21. listopadu 1710 Řím) byl italský skladatel, cembalista a varhaník.

Život

Narodil se 7. prosince 1637 v obci Massa e Cozzile. Jeho prvním učitelem byl Mariotto Bocciantini v Uzzanu. Okolo roku 1650 odešel ke svému strýci Giovanni Pasquinimu do Ferrary a v letech 1654–55 byl varhaníkem Accademia della Morte. V roce 1657 přesídlil do Říma a stal se varhaníkem v kostele Santa Maria in Vallicella, tradičně nazývaném Chiesa Nuova. Dále studoval u Pietra Antonia Cestiho a Loreta Vittoriho a okolo roku 1663 se stal varhaníkem v Bazilice Panny Marie Sněžné (Basilica di Santa Maria Maggiore). Následujícího roku přijal místo varhaníka vbasilice di Santa Maria in Aracoeli a tuto pozici zastával až do své smrti. Vedle toho v letech 1664-85 působil jako varhaník i v Santissimo Crocifisso. V roce 1664 absolvoval diplomatickou misi u francouzského dvora.

V listopadu 1667 vstoupil do služeb rodiny Borghese jako "komorní asistent" a tuto funkci zastával až do konce života. Brzy se stal jedním z nejvýznamnějších hudebníků Říma té doby. Jeho opery a oratoria měly u obecenstva úspěch a jako cembalista a skladatel byl vyhledávaným hudebníkem nejvyšší římské společnosti, včetně kardinálů Flavia Chigiho, Benedetta Pamphiliho, Pietra Vita Ottoboniho (budoucí papež Alexandr VIII.) a královny Kristýny I. Švédské.

V roce 1694 byl se stal členem tzv "coro d'Arcadia", skupiny virtuózů, jejímiž členy byli např. Arcangelo Corelli, Matteo Fornari, Giovanni Lorenzo Lulier a Giovanni Bononcini. V roce 1706, spolu s Arcangelem Corellim a Alessandrem Scarlatti, byl jedním z prvních hudebníků zvolených do Accademia dell'Arcadia.

Jako cembalista a učitel byl obdivován a vyhledáván. Jeho sláva překročila hranice Alp. Mezi hudebníky, kteří přišli do Říma k němu studovat byli např. Georg Muffat, Johann Philipp Krieger, Francesco Gasparini a Tommaso Bernardo Gaffi.

Zemřel v Římě 21. listopadu 1710 a byl pohřben v bazilice San Lorenzo in Lucina. Monumentální hrobku vytvořil sochař Pietro Papaleo.

Dílo

Bernardo Pasquini zkomponoval pozoruhodně velké množství vokálních děl: opery, oratoria, přes padesát kantát a mnoho drobnějších skladeb. V současnosti je však nejvíce oceňována jeho tvorba pro cembalo a varhany, která většinou v jeho době ani publikována nebyla. Pozoruhodné je, že jeho 28 cembalových sonát je notováno pouze v generálním basu.

Oratoria

Cain e Abel (Řím, 1671)
Agar (Řím, 1675)
Assuero (Řím, 1675)
Sant'Alessio (Řím, 1675)
Oratorio di Santa Agnese (Řím, 1677)
Sant'Eufrasia (Řím, 1678)
Divae Clarae triumphus (Řím, 1682)
Oratorio del Ss. Crocifisso di S. Marcello (1682, Řím, libretto Francesco Noceti)
L'idolatria di Salomone (Řím, 1686)
Il martirio dei Santi Vito, Modesto e Crescenzio (Modena, 1687)
I fatti di Mosè nel deserto (Modena, 1687)
La purità trionfante overo Martiniano il santo (Řím, 1688)
La sete di Cristo (Modena, 1689)
Il colosso della costanza (Řím, 1689)
La caduta di Salomone (Florencie, 1693)
David trionfante contro Golia (Florencie, 1694)

Opery

La sincerità con la sincerità, overo Il Tirinto (1672 Ariccia)
La forza d'amore (1672 Řím?) revize: Con la forza d'amor si vince amore (1679 Pratolino)
L'amor per vendetta, overo L'Alcasta (1673 Řím)
Trespolo tutore (1675? Řím)
La donna ancora è fedele (1676 Řím)
La caduta del regno dell'Amazzoni (1678 Řím)
Dov'è amore è pietà (1679 Řím)
L'Idalma, overo Chi la dura la vince (1680 Řím)
Il Lisimaco (1681 Řím)
La Tessalonica (1683 Řím)
Arsace (1683) [?]
L'Arianna (1685 Řím)
Santa Dinna (1687 Řím, spolu s A. Melani, A. Scarlatti)
L'Eudossia (1692 Řím)
Seleucco (1693)
Radamisto (1696)
Alessandro amante

Další vokální skladby

Hor ch'il Ciel fra densi horrori, kantáta
Iam me ligastis, motet
Navicella, ove ten vai, komorní kantáta
O benedicte Jesu, motet
Padre, Signore e Dio, kantáta
Perduto ho il core, arietta
Quaeam portenta, motet
Quanto e folle
So ben s'io peno
Toccata

Skladby pro cemballo

Aria in C major
Aria in G major
Bergamasca in G major
Canzone francese
Partimento e-moll
Partite del saltarello G-dur
Partite (24) di bergamasca C-dur
Partite diverse (14) di follia D-dur
Partite diverse di follia d-mpůů^[kdo?]
Passacagli g-moll
Passagagli D-dur
Passagagli D-dur ("Per Petronilla")
Pastorale G-dur
Prelude e Partita F-dur
14 sonát pro 2 cembala
Ricercare d-moll
Sonate per gravecembalo
Suite D-dur ("Per lo Scozzese")
Suite e-moll ("Per l'inglese di Scozia")
Toccata con lo scherzo del cucco
Toccata for a-moll ("Per Francia")
Toccata C-dur
Toccata c-moll ("Per lo Scozzese")
Toccata g-moll
Variationi capricciose
Variationi d'inventione (10 partitas)
Variationi il Paggio Todesco
Variationi C-dur ("Per la medesima")

Varhanní skladby

Bergamasca
Bizzaria
Capriccio G-dur
Corrente
Fantasia
Fantasia in e, la, mi
Fantasia la, mi fa fa
Introduction e Pastorale
Partita sopra la Folia d'Espagna
Partite Diverse di Follia
Passacaglia in C
Ricercare del II Tono
Sonáty, tokáty aj.

Pedagogická díla

Saggi di contrappunto (1695)
Regole per ben suonare il cembalo o organo

Odkazy

Literatura

Julie Anne Sadie: Companion to Baroque Music. University of California Press, 1998

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernardo Pasquini na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od Bernarda Pasquiniho v projektu IMSLP
Seznam oper
Životopis (en)
Skladby Bernarda Pasquiniho
Oratorium La sete di Cristo^{[nedostupný zdroj]}