Billie Jean King Cup
| Aktuální ročník: | |
| Billie Jean King Cup by Gainbridge | |
| Sport | tenis |
|---|---|
| Založeno | 1963 |
| Předchozí názvy | Pohár federace (1963–1994) Fed Cup (1995–2020) |
| Vlastník | Mezinárodní tenisová federace |
| Počet týmů | 12 (finále) 16 (kvalifikační kolo) 137 týmů (2024) |
| Poslední vítěz | |
| Nejvíce titulů | |
| Sponzoři | BNP Paribas (2005–2022) Gainbridge (od 2023)[1] |
| Příbuzné soutěže | Davis Cup juniorský Billie Jean King Cup |
| Web | www.billiejeankingcup.com |
Billie Jean King Cup (česky: Pohár Billie Jean Kingové) je ženská týmová soutěž v tenise, založená k 50. výročí vzniku Mezinárodní tenisové federace, která ji organizuje. V září 2020 byla pojmenována po americké tenistce Billie Jean Kingové, bojovnici za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost. Mezi roky 1963–1994 se konala jako Pohár federace (Federation Cup) a v letech 1995–2020 nesla název Fed Cup. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu, hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis). Generálním partnerem se pro období 2023–2027 stala americká pojišťovací agentura Gainbridge, která na této pozici nahradila bankovní dům BNP Paribas.[2]
Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Trofej získalo celkem třináct výběrů. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy americké, které vyhrály 18 ročníků a 11krát odešly jako poražený finalista.[3][4] Od dubna do listopadu 2024 probíhal 61. ročník. Celkově pátou trofej vyhrála Itálie po finálové výhře nad Slovenskem. Navázala tak na triumf italských mužů v Davis Cupu 2023.[5] Do ročníku 2024 nastoupilo 137 družstev.[6] Překonán tak byl rok starý rekord 135 národních celků.[7]
Od roku 2020 soutěž navázala na změny herního schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem pro dvanáct týmů na neutrální půdě. V roce 2021 proběhlo první takové finále v Praze. Zavedeno bylo také kvalifikační kolo s osmi vzájemnými duely, jejichž vítězové hrají finálový turnaj. Osm vítězů šestnáctičlenné baráže postupuje do kvalifikačního kola následujícího ročníku. Na poražené čeká účast v 1. skupinách tří kontinentálních zón, jejichž formát se základními bloky a barážemi o postup a sestup byl zachován.[8]
Mužskou obdobou je týmová soutěž Davis Cup, jejíž první ročník proběhl v roce 1900. Od roku 2023 se hraje i smíšená soutěž United Cup, která nahradila mužský ATP Cup a společnou účastí mužů a žen navázala na Hopmanův pohár. Dívky v kategorii do 16 let se účastní juniorského Billie Jean King Cupu. Pouze Spojené státy, Austrálie, Česká republika a ruský tým pod hlavičkou Ruské tenisové federace vyhrály Billie Jean King Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu.[9]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Historie Billie Jean King Cupu sahá do roku 1963, kdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže.
V roce 1995 došlo ke změně názvu na Fed Cup a nově se také začala pořádat utkání světových skupin systémem domácí–hosté, kdy se nadále nehrálo na předem vybraném, často neutrálním hřišti. V soutěži startovaly tenistky z čela žebříčku jako Billie Jean Kingová, Chris Evertová, Virginia Wadeová, Martina Navrátilová nebo Steffi Grafová. V roce 2000 se do poháru zapojilo 100 zemí celého světa.
V roce 2012 proběhl jubilejní 50. ročník. V listopadovém finále Světové skupiny se v pražské O2 areně střetly obhájce titulu Česká republika a Srbsko. Český tým vyhrál 3:1 na zápasy a získal sedmý titul.
Pouze Margaret Courtová, Chris Evertová a Billie Jean Kingová vyhrály soutěž jako aktivní hráčky i jako nehrající kapitánky týmu.[10] Petr Pála dosáhl v roce 2016 jako první nehrající kapitán na pět titulů.[11]
V roce 2019 se mohlo poprvé součástí družstva stát pět hráček a premiérově byl zaveden tiebreak za stavu her 6–6 ve třetí, rozhodující sadě.[12] Finanční odměny šestnácti týmům při posledním ročníku ve formátu dvou světových skupin dosáhly výše 7,5 milionů dolarů, což znamenalo téměř zdvojnásobení z částky 3,7 milionů dolarů v roce 2018.[12]
Billie Jean King Cup
[editovat | editovat zdroj]V září 2020 byl Fed Cup přejmenován na Billie Jean King Cup na počest americké tenistky Billie Jean Kingové, která se stala bojovnicí za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost, rovněž tak stála u založení Ženské tenisové asociace. Kingová, s rekordním počtem 10 trofejí získaných v roli hráčky a kapitánky amerického týmu, byla již v roce 2019 jmenována první globální ambasadorkou soutěže. Změněn byl také barevný design z růžové na modrou. Billie Jean King Cup představuje první celosvětovou soutěž ženských družstev, která získala jméno po ženě.[13][14][15] V roce 2023 Kingová získala vlastnický podíl v soutěži.[16]
Vývoj herního formátu
[editovat | editovat zdroj]Významné změny struktury vstoupily v účinnost roku 1995, se změnou názvu soutěže. Z šestnáctičlenné světové skupiny bylo vyčleněno osm týmů, které vytvořily druhou světovou skupinu. K oběma nově osmičlenným úrovním byly zavedeny baráže. Transformoval se i model pořadatelství, když v prvních dvou skupinách zaniklo konání v jednom datu a dějišti. Namísto toho se zápasy odehrávaly na místě jednoho ze vzájemných soupeřů, se střídáním domácího družstva.
V roce 2000 došlo opět ke sloučení v jedinou světovou skupinu o třinácti zemích s finálovou fází v jediném areálu. Následující ročník měla světová skupina dva čtyřčlenné bloky. V sezóně 2002 se vrátil systém pavouka s 16 týmy i pořadatelstvím jednoho z duelistů. Roku 2005 pak byly obnoveny dvě světové skupiny po osmi družstvech.
Herní formát do roku 2019 tvořily dvě světové skupiny s barážemi a tři kontinentální zóny s výkonnostními skupinami, když každá z nich byla rozdělena na bloky a závěrečnou baráž.[17][18]
Od roku 2020 soutěž navázala na změny schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem na neutrální půdě v dubnovém termínu. Finále se účastní dvanáct týmů, z nichž osm do něj postupuje z 16členného kvalifikačního kola, které v letech 2022 a 2023 čítalo osmnáct účastníků. Poražení v kvalifikaci hrají baráž. Zbylá čtyři místa pro finále jsou přidělena finalistům předchozího ročníku, týmu na divokou kartu a hostitelské zemi. Z šestnáctičlenné baráže postupují vítězové do kvalifikačního kola následujícího ročníku a na poražené čeká sestup do 1. skupin zón. Zachována byla skupinová struktura tří kontinentálních zón, s barážemi o postup a sestup. Utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají na domácí půdě jednoho z dvojice týmů. Finále a skupiny zón se konají na neutrální půdě.[17]
Mezistátní zápasy finále a zonálních skupin jsou hrány jediný den do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou. Mezistátní utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají do tří vítězných bodů v rámci dvou dnů, se čtyřmi dvouhrami a závěrečným deblem.[8][17]
| Úroveň | ||||
|---|---|---|---|---|
| 1. | Finále 12 týmů | |||
| 2. | Kvalifikační kolo 16 týmů | |||
| Baráž 16 týmů | ||||
| Americká zóna | Zóna Asie a Oceánie | Zóna Evropy a Afriky | ||
| 3. | 1. skupina | 1. skupina | 1. skupina | |
| 4. | 2. skupina | 2. skupina | 2. skupina | |
| 5. | 3. skupina | 3. skupina | 3. evropská skupina | 3. africká skupina |
| 6. | 4. africká skupina | |||
Přehled finále
[editovat | editovat zdroj]| Rok | vítěz | výsledek | finalista | dějiště (povrch) | místo konání |
|---|---|---|---|---|---|
| 1963 | 2–1 | Queen's Club (tráva) | Londýn, Velká Británie | ||
| 1964 | 2–1 | Germantown Cricket Club (tráva) | Filadelfie, Spojené státy | ||
| 1965 | 2–1 | Kooyong Club (tráva) | Melbourne, Austrálie | ||
| 1966 | 3–0 | Turin Press Sporting Club (antuka) | Turín, Itálie | ||
| 1967 | 2–0 | Blau-Weiss T.C. (antuka) | Západní Berlín, Západní Německo | ||
| 1968 | 3–0 | Stade Roland-Garros (antuka) | Paříž, Francie | ||
| 1969 | 2–1 | Athens Tennis Club (antuka) | Athény, Řecko | ||
| 1970 | 3–0 | Freiburg T.C. (antuka) | Freiburg, Západní Německo | ||
| 1971 | 3–0 | Royal King's Park T.C. (tráva) | Perth, Austrálie | ||
| 1972 | 2–1 | Ellis Park (tvrdý) | Johannesburg, Jižní Afrika | ||
| 1973 | 3–0 | Bad Homburg T.C. (antuka) | Bad Homburg, Západní Německo | ||
| 1974 | 2–1 | Naples T.C. (antuka) | Neapol, Itálie | ||
| 1975 | 3–0 | Aixoise C.C. (antuka) | Aix-en-Provence, Francie | ||
| 1976 | 2–1 | The Spectrum (koberec, hala) | Filadelfie, Spojené státy | ||
| 1977 | 2–1 | Devonshire Park (tráva) | Eastbourne, Velká Británie | ||
| 1978 | 2–1 | Kooyong Club (tráva) | Melbourne, Austrálie | ||
| 1979 | 3–0 | RSHE Club Campo (antuka) | Madrid, Španělsko | ||
| 1980 | 3–0 | Rot-Weiss Tennis Club (antuka) | Západní Berlín | ||
| 1981 | 3–0 | Tamagawa-en Racquet Club (antuka) | Tokio, Japonsko | ||
| 1982 | 3–0 | Decathlon Club (tvrdý) | Santa Clara, Spojené státy | ||
| 1983 | 2–1 | Albisguetli T.C. (antuka) | Curych, Švýcarsko | ||
| 1984 | 2–1 | Pinheiros Sports Club (antuka) | São Paulo, Brazílie | ||
| 1985 | 2–1 | Nagoya Green T.C. (tvrdý) | Nagoja, Japonsko | ||
| 1986 | 3–0 | Štvanice (antuka) | Praha, Československo | ||
| 1987 | 2–1 | Hollyburn C.C. (tvrdý) | Vancouver, Kanada | ||
| 1988 | 2–1 | Flinders Park (tvrdý) | Melbourne, Austrálie | ||
| 1989 | 3–0 | Ariake Forest Park Centre (tvrdý) | Tokio, Japonsko | ||
| 1990 | 2–1 | Peachtree W.O.T. (tvrdý) | Atlanta, Spojené státy | ||
| 1991 | 2–1 | Nottingham Tennis Centre (tvrdý) | Nottingham, Velká Británie | ||
| 1992 | 2–1 | Waldstadion T.C. (antuka) | Frankfurt, Německo | ||
| 1993 | 3–0 | Waldstadion T.C. (antuka) | Frankfurt, Německo | ||
| 1994 | 3–0 | Waldstadion T.C. (antuka) | Frankfurt, Německo | ||
| 1995 | 3–2 | Valencia T.C. (antuka) | Valencie, Španělsko | ||
| 1996 | 5–0 | Atlantic City Convention Center (koberec, hala) | Atlantic City, Spojené státy | ||
| 1997 | 4–1 | Brabant Hall (koberec, hala) | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | ||
| 1998 | 3–2 | Palexpo (tvrdý, hala) | Ženeva, Švýcarsko | ||
| 1999 | 4–1 | Taube Tennis Stadium (tvrdý) | Stanford, Spojené státy | ||
| 2000 | 5–0 | Mandalay Bay Events Center (koberec, hala) | Las Vegas, Spojené státy | ||
| 2001 | 2–1 | Parque Ferial Juan Carlos I (antuka, hala) | Madrid, Španělsko | ||
| 2002 | 3–1 | Palacio de Congresos (tvrdý, hala) | Gran Canaria, Španělsko | ||
| 2003 | 4–1 | Olympijský stadion (koberec, hala) | Moskva, Rusko | ||
| 2004 | 3–2 | Ledový palác Krylatskoje (koberec, hala) | Moskva, Rusko | ||
| 2005 | 3–2 | Court Philippe-Chatrier (antuka) | Paříž, Francie | ||
| 2006 | 3–2 | Spiroudome (tvrdý, hala) | Charleroi, Belgie | ||
| 2007 | 4–0 | Lužniki (tvrdý, hala) | Moskva, Rusko | ||
| 2008 | 4–0 | Club de Campo Villa de Madrid (antuka) | Madrid, Španělsko | ||
| 2009 | 4–0 | Circolo del Tennis (antuka) | Reggio di Calabria, Itálie | ||
| 2010 | 3–1 | San Diego Sports Arena (tvrdý, hala) | San Diego, Spojené státy | ||
| 2011 | 3–2 | Olympijský stadion (tvrdý, hala) | Moskva, Rusko | ||
| 2012 | 3–1 | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko | ||
| 2013 | 4–0 | Tennis Club Cagliari (antuka) | Cagliari, Itálie | ||
| 2014 | 3–1 | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko | ||
| 2015 | 3–2 | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko | ||
| 2016 | 3–2 | Rhénus Sport (tvrdý, hala) | Štrasburk, Francie | ||
| 2017 | 3–2 | Čižovka-Arena (tvrdý, hala) | Minsk, Bělorusko | ||
| 2018 | 3–0 | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko | ||
| 2019 | 3–2 | RAC Arena (tvrdý) | Perth, Austrálie | ||
| 2021 | 2–0 | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko | ||
| 2022 | 2–0 | Emirates Arena (tvrdý, hala) | Glasgow, Velká Británie | ||
| 2023 | 2–0 | Estadio La Cartuja (tvrdý, hala) | Sevilla, Španělsko | ||
| 2024 | 2–0 | Martin Carpena Arena (tvrdý, hala) | Malaga, Španělsko |
Galerie
[editovat | editovat zdroj]Přehled vítězů a finalistů
[editovat | editovat zdroj]| Stát | Vítězství | Finále | ||
|---|---|---|---|---|
| počet | roky | počet | roky | |
| 18 | 1963, 1966, 1967, 1969, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1986, 1989, 1990, 1996, 1999, 2000, 2017 | 12 | 1964, 1965, 1974, 1985, 1987, 1991, 1994, 1995, 2003, 2009, 2010, 2018 | |
| 11 | 2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018 1975, 1983, 1984, 1985, 1988 |
1 | 1986 | |
| 7 | 1964, 1965, 1968, 1970, 1971, 1973, 1974 | 12 | 1963, 1969, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1984, 1993, 2019, 2022 | |
| 5 | 2004, 2005, 2007, 2008, 2021 | 7 | 1999, 2001, 2011, 2013, 2015 1988, 1990 | |
| 5 | 1991, 1993, 1994, 1995, 1998 | 6 | 1989, 1992, 1996, 2000, 2002, 2008 | |
| 5 | 2006, 2009, 2010, 2013, 2024 | 2 | 2007, 2023 | |
| 3 | 1997, 2003, 2019 | 3 | 2004, 2005, 2016 | |
| 2 | 1992 1987 |
5 | 2014 1966, 1970, 1982, 1983 | |
| 1 | 2022 | 2 | 1998, 2021 | |
| 1 | 2001 | 1 | 2006 | |
| 1 | 1972 | 1 | 1973 | |
| 1 | 2002 | 1 | 2024 | |
| 1 | 2023 | 0 | ||
| 0 | 4 | 1967, 1971, 1972, 1981 | ||
| 0 | 2 | 1968, 1997 | ||
| 0 | 1 | 2017 | ||
| 0 | 1 | 2012 | ||
Žebříček ITF
[editovat | editovat zdroj]
|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Týmy na 1. místě žebříčku ITF
[editovat | editovat zdroj]Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v listopadu 2002 se vystřídalo osm týmů.[22]
| Č. | stát | nástup | odchod | ||
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 4. listopadu 2002 | 23. listopadu 2003 | |||
| 2. | 24. listopadu 2003 | 18. září 2005 | |||
| 3. | 19. září 2005 | 8. listopadu 2009 | |||
| 4. | 9. listopadu 2009 | 22. dubna 2012 | |||
| 5. | 23. dubna 2012 | 3. listopadu 2013 | |||
| — | 4. listopadu 2013 | 20. dubna 2014 | |||
| 21. dubna 2014 | 10. listopadu 2019 | ||||
| 11. listopadu 2019 | 8. listopadu 2021 | ||||
| 6. | 8. listopadu 2021 | 16. dubna 2023 | |||
| 7. | 17. dubna 2023 | 12. listopadu 2023 | |||
| 8. | 13. listopadu 2023 | úřadující | |||
| Aktualizováno k 15. dubnu 2024.[21] | |||||
Systém přidělování bodů do roku 2019
[editovat | editovat zdroj]Po každém odehraném kole je žebříček aktualizován.
Body každého týmu ve Fed Cupu byly kumulovány ze čtyř posledních ročníků. Větší váhu měly body získané nověji a naopak váha bodů dosažených dříve se snižovala.[23] V celkové sumě tak měly 100% váhu body získané v posledním, předešlém roce, počítané k datu daného kola. Do součtu pak byly přičteny i body získané před dvěma, třemi a čtyřmi lety k danému datu, a to se sníženou váhou, přičemž platilo, že váha bodů dosažených před 2 lety byla 75 %, před 3 lety 50 % a před 4 lety 25 % z jejich původní hodnoty.
Body byly přidělovány pouze vítězným týmům daného kola soutěže. Vítězové ve světových skupinách byli bodováni štědřeji než v kontinentálních zónách, stejně tak i následná kola měla vzestupnou bodovou gradaci. Bonusové body náležely družstvům, která porazila výše postaveného soupeře, ale pouze tehdy, jestliže byl soupeř umístěn do 75. místa žebříčku. Při volném losu družstvo získalo standardní počet bodů za postup do dalšího kola. Žádné body také nebyly přidělovány z eventuálních turnajů útěchy.[23]
V 1., 2. a 3. skupinách tří kontinentálních zón byly body každého týmu vytvořeny na základě jeho výsledného postavení ve skupině. Suma bodového ohodnocení závisela na počtu týmů, které se daný rok soutěže zúčastnil. Nicméně maximální bodový strop byl v každé skupině neměnný.[23]
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ruský tým v roce 2021 startoval pod hlavičkou Ruské tenisové federace s neutrálním statusem, bez užití ruské vlajky, hymny a názvu Ruská federace kvůli státem řízenému dopingu.[19][20]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky)
- ↑ Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky)
- ↑ U.S. opens BJK Cup Finals with win vs. Swiss. ESPN.com [online]. 2023-11-09 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ U.S. Records in the Billie Jean King Cup [online]. United States Tennis Association, 2023 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Italky smetly Slovenky a popáté vyhrály BJK Cup. Ve finále bodovaly Bronzettiová a Paoliniová. TenisPortal.cz [online]. 2024-11-20 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online.
- ↑ MCLEAN, Ross. Five things you need to know about the Billie Jean King Cup by Gainbridge Finals. Billie Jean King Cup [online]. 2024-11-08 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ By The Numbers. Billie Jean King Cup [online]. 2023-12-08 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Fed Cup následuje Davis Cup. Od příštího roku se v šestidenním finále utká 12 zemí [online]. 2018-06-27 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Třetí den finále: Berdych Ferrerovi podlehl, Španěly dorazil Štěpánek. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Fed Cup Final #Trivia [online]. Twitter /Fed Cup account/, 2016-10-26 [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TenisPortal.cz, ČTK, Ondřej Jirásek. Splněný fedcupový sen: Češky slaví hattrick! [online]. Tenisportal.cz, 2016-11-13 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-26.
- ↑ Tenisový Fed Cup ženských týmů se mění na Billie Jean King Cup. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
- ↑ VOJKŮVKA, Jan. Fed Cup oblékne nové barvy. ITF oznámila novinky ženské týmové soutěže [online]. Tenisový svět.cz, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
- ↑ ITF to debut Billie Jean King Cup in 2021 [online]. WTA Tennis, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FENDRICH, Howard. The Billie Jean King Cup has a new part-owner: Billie Jean King. ABC News [online]. 2023-08-03 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Fed Cup Format. International Tennis Federation [online]. [cit. 2020-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-15.
- ↑ Fed Cup Rules & Regulations [online]. International Tennis Federation, 13-01-2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online.
- ↑ ADDICOTT, Adam. The ITF Reacts With Caution To Russian Doping Ban. UBITENNIS [online]. 2019-12-10 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dopingové aféry. Rusko bylo vyloučeno ze dvou OH a světových akcí na dva roky. Deník.cz [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Billie Jean King Cup Ranking [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2024-05-02]. Dostupné online.
- ↑ a b World Champions Canada climb to No. 1 in year-end Billie Jean King Cup by Gainbridge Nations Rankings. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-15 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c How the Rankings Work [online]. International Tennis Federation. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Billie Jean King Cup na Wikimedia Commons
- Billie Jean King Cup – oficiální stránky (anglicky)