Eugène Schneider
| Eugène Schneider | |
|---|---|
Paul Delaroche: Eugène Schneider (1858), Musée d'Orsay | |
| Narození | 29. března 1805 Bidestroff |
| Úmrtí | 27. listopadu 1875 (ve věku 70 let) 9. obvod |
| Místo pohřbení | Le Creusot |
| Povolání | politik, byznysmen a továrník |
| Ocenění | velkokříž Řádu čestné legie Bessemerová zlatá medaile 72 jmen na Eiffelově věži |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Choť | Constance Lemoineová des Mares |
| Děti | Henri Schneider Félicie Schneiderová |
| Rodiče | Antoine Schneider a Anne-Catherine Durandová |
| Rod | Schneiderové |
| Příbuzní | Clémence Schneiderová a Adolphe Schneider (sourozenci) Eugène II. Schneider, Madeleine Schneiderová, Zélie Schneiderová, Marie Eugénie Constance Marguerite Schneiderová a Marguerite Schneiderová (vnoučata) |
| Funkce | poslanec za Saône-et-Loire (1845–1870) Ministr zemědělství a obchodu (1851) prezident (generální rada Saône-et-Loire; 1852–1869) regent Banque de France (1854–1875) předseda (Hutní výbor; 1864–1868) … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Joseph Eugène Schneider (29. března 1805 Bidestroff, Département Moselle – 27. listopadu 1875 Paříž) byl francouzský průmyslník. V roce 1836 společně se svým bratrem Adolphem založil firmu Schneider.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Eugène Schneider byl synem Antoine Schneidera (1759–1828) a Anny-Catherine Durandové.[2]
Schneider byl po smrti svého otce bez prostředků, začal pracovat v obchodě v Remeši a poté v bankovním domě Seillière. Díky svým schopnostem se ve věku 25 let stal ředitelem železáren v Bazeilles. Jeho bratr Adolphe Schneider (1802–1845) byl v roce 1833 jmenován generálním ředitelem bývalé královské slévárny v Le Creuzot a Eugène se v témže roce stal jedním z vedoucích pracovníků. Významně přispěl k její prosperitě. V roce 1836 se svým starším bratrem Adolphem tuto bývalou královskou slévárnu v Le Creusot koupili a založili firmu Schneider et Cie (později Schneider SA a Schneider Electric). Ta se stala základem jednoho z největších průmyslových impérií ve Francii 19. století. V roce 1839 vyrobila první lokomotivy a v roce 1840 první francouzský parník. Firma expandovala a rozšířila své působení i do zbrojního průmyslu. Na mezinárodním poli působila ve východní a střední Evropě (Čechy, Rumunsko, Polsko, Uhry).
V krizovém roce 1848 zachránil Charles de Wendel a Eugène Schneider slévárnu ve Fourchambault před bankrotem společným podpisem obrovského bankovního úvěru.[3] Schneider získal monopol pro dodávky zbraní francouzské vládě, dodával také materiál pro železniční výstavbu podporovanou vládou. V roce 1864 založil s dalšími průmyslníky Comité des Forges. Organizace sdružovala největší výrobce oceli a železa ve Francii a jejím cílem bylo zlepšovat vztahy mezi průmyslem a vládou, podporovat vývoz a koordinovat cenovou politiku.[4] Obvykle zaujímala v obchodních otázkách protekcionistický přístup a byla proti sociálním právním předpisům, které by zvýšily výrobní náklady. Eugène Schneider byl jejím prvním prezidentem.
Schneider byl i politicky aktivní, v Le Creusot byl městským radním a v roce 1866 se stal starostou.[5] V letech 1845 a 1846 byl zvolen do Národního shromáždění. Od 20. ledna do 10. dubna 1851 byl ministrem obchodu a zemědělství. Od roku 1852 byl opět členem Národního shromáždění, dočasně byl jeho místopředsedou a později předsedou. I zde podporoval Napoleona III.
Od roku 1864 byl prvním prezidentem banky Société Générale. V roce 1874 postihla Eugène Schneidera mrtvice a plně ochrnul. Dne 27. listopadu 1875 zemřel v Paříži[6] ve věku 70 let a byl pohřben na hřbitově v Le Creusot (Département Saône-et-Loire).
Jeho dva synové byli v politice činní rovněž. Henriho (1840–1898), který vedl společnost po otcově smrti, následoval jeho syn Eugène Schneider II. (1868-1942) a jeho syn Charles Schneider (1898-1960).
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Eugène Schneider je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.
Získal také Velkokříž Řádu čestné legie.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eugène Schneider na německé Wikipedii.
- ↑ Le Creusot [online]. [cit. 2008-01-28]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Joseph Antoine Roy: Histoire de la famille Schneider et du Creusot, M. Rivière, 1965, s . 19
- ↑ Robert, Adolphe; Cougny, Gaston (1889), "Schneider (Eugène, Joseph)", Dictionnaire des parlementaires français de 1789 à 1889, 2017-09-29
- ↑ „Comité des forges“, Encyclopédie Larousse, Éditions Larousse
- ↑ Les Schneider : une famille nouvelle à l’ascension rapide, http://www.lecreusot.com, 2017-03-10, (francouzsky)
- ↑ Eugène, Joseph Schneider, Assemblée nationale
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugène Schneider na Wikimedia Commons