Herbert Spencer
| Herbert Spencer | |
|---|---|
| Narození | 27. dubna 1820 nebo 28. dubna 1820 Derby |
| Úmrtí | 8. prosince 1903 (ve věku 83 let) Brighton |
| Místo pohřbení | hřbitov Highgate |
| Povolání | filozof, ekonom, antropolog, psycholog, novinář, sociolog, spisovatel, botanik a biolog |
| Témata | botanika |
| Významná díla | The Study of Sociology Mr. Martineau on Evolution Social Statics |
| Rodiče | William George Spencer |
| Podpis | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Herbert Spencer (27. dubna 1820 – 8. prosince 1903) byl klasický britský sociolog a filozof, nejvlivnější představitel první formy pozitivismu ve druhé polovině 19. století.[1] Patří mezi zastánce tzv. „organicistického proudu“ v sociologii, jenž se vyznačuje důrazem na podobnost rysů lidské společnosti a biologického organismu. Mnoho z jeho myšlenek vstoupilo do všeobecného povědomí, jen málo lidí však dnes tuší, kdo je jejich původním autorem.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Herbert Spencer se narodil 27. dubna 1820 v britském městě Derby do rodiny učitele. Školu však pro své chatrné zdraví nikdy nenavštěvoval a jeho vzdělávání se věnoval zprvu jeho otec, následně strýc. Ani v dospělosti Spencer nikdy nenavštěvoval univerzitu a byl typickým samoukem.
Ve čtyřicátých letech začal pracovat jako publicista, roku 1848 se stal zástupcem vydavatele časopisu Economist, kde působil až do roku 1852. V Londýně se seznámil s mnoha osobnostmi tehdejší britské vědecké elity a napsal zde též svou první práci "Social Statics" (1850). V roce 1853 zemřel Spencerův strýc a odkázal svému synovci značné dědictví, které mu umožnilo zanechat publicistické činnosti a stát se soukromým učencem. Druhá Spencerova kniha "The Principles of Psychology" však nebyla přijata zdaleka tak vřele jako jeho prvotina. Na počátku šedesátých let Spencer zahájil snahu o vytvoření univerzálního filozofického systému, schopného zajistit společný teoretický základ lidského vědění. V rámci tohoto projektu publikoval řadu knih, jimiž se snažil pokrýt široké spektrum vědeckého poznání:
- First Principles (1862)
- Principles of Biology (1864-1867)
- Principles of Sociology (1876-1896)
- Principles of Ethics (1879-1893)
Jako vědec začal být Spencer uznáván až během 70. let 19. století, ale přestože jeho věhlas nabyl celosvětového významu, ke konci života si stěžoval, že zůstal nedoceněn. Zemřel v prosinci roku 1903.
Názory
[editovat | editovat zdroj]Spencer ve svých úvahách navazoval jen na nemnoho předchůdců. Mezi nejvýznamnější patřil evolucionista a Spencerův přítel Thomas Huxley, který jej seznámil s myšlenkami Charlese Darwina, s nímž posléze Spencer navázal dlouholeté korespondenční styky. Spencer vědecké knihy takřka vůbec nečetl a vědomosti získával především z periodik, diskuzí s kolegy a od svých asistentů. Proto je jeho myšlenkové kořeny třeba hledat zejména v londýnském intelektuálním prostředí poloviny 19. století (především v přírodovědeckých kruzích), dále v politické ekonomii a do jisté míry i v sociologických koncepcích Augusta Comta.
Filozofie
[editovat | editovat zdroj]Zvláštností Spencerova pozitivismu je spojení obecných principů pozitivistické filozofie, které již dříve vyložili Comte a John Stuart Mill, s idejí evoluce[2] Sám pro svou koncepci užíval termínu „syntetická filozofie“. Evoluci Spencer ve své knize First Principles definuje jako „změnu ze stavu relativně nevymezeného, nekoherentního, homogenního ke stavu relativně vymezenému, koherentnímu a heterogennímu“ (Keller 2005 : 146), jejím opakem je pak regrese, čili děj, během něhož dochází k rozkladu komplexních a diferencovaných struktur.
Spencerova koncepce společnosti a pojetí sociologie
[editovat | editovat zdroj]Svůj vysoce abstraktní model evoluce používá Spencer i pro analýzu vývoje společnosti poprvé v práci The Study of Sociology z roku 1873. Poukazuje zde na to, že oblast sociální podléhá podobným zákonům, jako pole biologické či fyzikální. Podobně jako v organismu vede i ve společnosti nárůst velikosti subsystémů k tlaku na diferenciaci jejich funkcí; funkčně diferenciované subsystémy jsou pak zpětně s celkem propojeny díky svému nenahraditelnému významu pro jeho přežití (tj. zpětná integrace). Lidské společnosti procházejí podobně jako živé organismy vývojem od homogenních a nestabilních útvarů k vysoce komplexním a diferencovaným strukturám - zkoumání faktorů, jež ovlivňují rychlost a směr tohoto vývoje je pak dle Spencera skutečným a nejvýznamnějším úkolem sociologie. Odmítá Comtův sociologický konstruktivismus a zastává názor, že ani odkrytí faktorů ovlivňujících evoluci společnosti nás neopravňuje k jejich modifikaci.
Ačkoli je Spencer sociologickým realistou (považuje společnost za skutečnost nadosobní a na svých členech nezávislou), připouští určitý individualismus s tím, že společnost je nástroj sloužící svým jednotlivým členům. Uvádí řadu analogií mezi společností a organismem:
- růst co do velikosti i co do komplexity
- diferenciace struktur a funkcí
- zpětná integrace
Poukazuje však i na nezanedbatelné rozpory mezi společností a organismem:
- větší volnost jednotek
- v případě organismu jsou určité části specializovány k myšlení a cítění, v případě společnosti jsou tohoto schopny všechny její jednotky
- v organismu existují všechny jednotky jen pro blaho celku, v případě společnosti je tomu naopak
Podle Spencera plní sociální instituce ve společnosti podobnou funkci jako orgány v živém organismu. Věnuje zvýšenou pozornost např. institucím rodiny, obřadním, politickým, církevním, profesním či průmyslovým.
Herbert Spencer vypracoval dvě dosti odlišná pojetí společnosti:
- První typologií, kterou můžeme označit jako „vývojovou“, je rozlišování společností na jednoduché, složené, dvojitě složené a trojitě složené, a to na základě nárůstu komplexity a integrace.
- Druhou typologií, jíž je možno označit jako „cyklickou“, je dichotomie společností vojenských a průmyslových (industriálních, organických), vycházející ze způsobu kontroly, jenž je ve společnosti aplikován.
Kritéria odlišnosti společností vojenského a průmyslového typu
[editovat | editovat zdroj]| Kritérium | Vojenská spol. | Industriální spol. |
|---|---|---|
| Dominantní aktivita | Společná obrana | Výměna služeb |
| Způsob sociální koordinace | Z donucení | Dobrovolně |
| Vztah mezi státem a individuem | Individuum existuje pro blaho státu | Stát existuje pro dobro jednotlivce |
| Vztah mezi státem a dalšími organizacemi | Všechny organizace jsou veřejné | Základní jednotkou jsou soukromé organizace |
| Struktura státu | Centralizovaný | Decentralizovaný |
| Typy ekonomické aktivity | Důraz na ekonomickou autonomii, soběstačnost v rámci státu | Ztráta ekonomické autonomie, růst vzájemné závislosti |
| Charakteristiky lidí, jež společnost rozvíjí | Odvaha, oddanost, patriotismus, disciplína | Nezávislost, úcta k druhým, vytrvalost, odolnost, otevřenost |
Proces individualizace
[editovat | editovat zdroj]Spencer se obsáhle zabývá tematikou lidského individua, neboť jedině skrze jeho povahu se lze dopracovat k pravdivé teorii společnosti. Významnou úlohu ve Spencerově pojetí člověka sehrál jeho sociální darwinismus a koncepce přežití nejsilnějšího, kterou převzal od Malthuse. Tvrdí, že prostřednictvím přírodního výběru se společnost tříbí a zdokonaluje. Takový vývoj je zcela nevyhnutelný a Spencer říká, nemá smysl se mu stavět do cesty. „Dobrá“ moderní společnost, rovnostářská a mírumilovná, se nezakládá na regulačních státních mechanismech, ale na kontraktech mezi svobodnými individui, které slouží k naplnění jejich osobních zájmů.
Historický vývoj lidstva ztotožňuje Spencer s procesem individualizace. Své úvahy na toto téma později slučuje s jednou ze svých typologií společnosti: vojenská společnost ze své povahy přímo vyžaduje co možná nejvyšší unifikaci individuí a eliminuje jednání, které se odklání od závazné normy. Společnost industriální oproti tomu podporuje naprostou svobodu individua v rámci právních mezí.
Spencerovo pojetí sociologie
[editovat | editovat zdroj]Spencer byl zastáncem nehodnotící sociologie. Zcela odmítal odsuzování určitých zvyklostí praktikovaných v archaických společnostech z pozice naší současné evropské morálky a zdůrazňoval, že klíčová je funkčnost jednotlivých společenských jevů v rámci celku. Spencer se (na rozdíl od např. Comta) také zabýval důsledky plynoucími z faktu, že badatel je sám součástí objektu svého zájmu, a velká část jeho sociologického díla je věnována podobným metodologickým otázkám. Spencer usiloval také o to, aby se sociologie stala empirickou vědou, a již od roku 1873 začal shromažďovat a pod názvem Descriptive Sociology publikovat rozsáhlý empirický materiál, dokumentující historický vývoj mnoha světových populací.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Melvil 1976, s. 492.
- ↑ Melvil 1976, s. 493.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Cuin, Charles-Henry, Gresle, Francois: Dějiny sociologie. Sociologické nakladatelství SLON, Praha 2004.
- Keller, Jan: Dějiny klasické sociologie. Sociologické nakladatelství SLON, Praha 2005.
- MELVIL, Jurij, 1976. Vyvrcholení první formy pozitivismu. H. Spenser. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 492–496.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Herbert Spencer na Wikimedia Commons
Osoba Herbert Spencer ve Wikicitátech
Autor Herbert Spencer ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Herbert Spencer