Lev Lopatin
| Narození | 13. června 1855 Moskva |
|---|---|
| Úmrtí | 21. březnajul. / 3. dubna 1920greg. (ve věku 64 let) Moskva |
| Alma mater | Lomonosovova univerzita a Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity |
| Vlivy | René Descartes, Gottfried Wilhelm Leibniz, George Berkeley, Maine de Biran, Vladimir Sergejevič Solovjov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lev (Leo) Michajlovič Lopatin (rusky Лев Миха́йлович Лопа́тин; 1. červnajul./ 13. června 1855greg. Moskva – 21. března 1920 tamtéž) byl ruský filozof a psycholog, jeden z hlavních představitelů filozofie personalismu v Rusku.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Lopatin byl profesorem Moskevské univerzity, po Grotově smrti redaktorem časopisu Otázky filozofie a psychologie (rusky Вопросы философіи и психологіи, Voprosy filosofii i psichologii).[2] Po určitou dobu měl zálibu v spiritismu.[3] Nikdy se neoženil. Před přáteli říkal, že člověk nezemře, dokud nesplní své životní poslání na zemi.[4] Lopatin zemřel ve věku 64 let na chřipku zkomplikovanou zápalem plic.
Lopatinova filozofie
[editovat | editovat zdroj]Lopatin se ve své základní práci Pozitivní úkoly filozofie (rusky Положительные задачи философии, Položitělnyje zadači filosofii) a v článcích otištěných v časopise Voprosy filosofii i psichologii snažil vyvrátit materialismus a hlásal takzvaný „monistický spiritualismus“.[1] Svět chápe jako jeden organismus, v jehož centru stojí jedno Absolutno: Bůh. Ten také vytváří početnost pozemských bytostí.[2] Lopatin se nacházel pod vlivem Leibnizovy monadologie a přejal jeho teleologii. Základ světa tvoří podle Lopatinova tvrzení „tvůrčí síla ducha“, duchovní princip. Materiálnímu světu předchází „mravní ideál“, který má svobodu vůle a tvorby. Ve světě je mnoho „individuálních duchovních center“, které se vyznačují svojí nezávislou tvorbou. Filozof musí být proniknut spekulativním mysticismem a filozofie nemá vystupovat proti náboženství, ale v jednotě s náboženstvím.[1]
Kritika
[editovat | editovat zdroj]Lenin v Materialismu a empiriokriticismu charakterizoval Lopatina jako „filosofického černosotněnce“, který zaměřil převážnou část svého zájmu na pomezní oblast filozofie a policajství.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Dílo Лев Михайлович Лопатин ve Wikizdrojích (rusky)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Лопатин, Лев Михайлович na ruské Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- v češtině
- LENIN, Vladimir Iljič, 1984. Sebrané spisy. Svazek 18 (Materialismus a empiriokriticismus). Praha: Svoboda. Dostupné online. Archivováno 7. 4. 2023 na Wayback Machine.
- LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie (původním názvem: История русской философии). Překlad : Alan Černohous. 1. vyd. Olomouc, Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. Kapitola "Lopatin Lev Michajlovič", s. 252–254.
- ŠČIPANOV, I. J., 1976. Personalismus. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 530–531.
- v cizích jazycích
- КОРЕЛИНА, Н. П. За пятьдесят лет (Воспоминания о Л. М. Лопатине). Вопросы философии. 1993, čís. 11, s. 115—121. Dostupné online [cit. 2023-05-09]. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Lopatin na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Lopatin
- Колубовский Я. Heslo v encyklopedickém slovníku Brockhause a Jefrona (rusky)