Mika Häkkinen

Mika Häkkinen
	Mika Häkkinen v roce 2022 na GP Rakouska
Narození	28. září 1968 (56 let); Vantaa
Národnost	Finsko
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky	1991 – 2001
Týmy	Lotus, McLaren
Závody	165
Mistr světa	2 ; (1998, 1999)
Vyhrané závody	20
Stupně vítězů	51
Body celkem	420
Pole positions	26
Nejrychlejší kola	25
První závod	GP USA 1991
První vítězství	GP Evropy 1997
Poslední vítězství	GP USA 2001
Poslední závod	GP Japonska 2001
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mika Pauli Häkkinen (* 28. září 1968, Vantaa) je bývalý finský automobilový závodník a pilot formule 1, přezdívaný Létající Fin. Je dvojnásobným mistrem světa Formule 1.

Po úspěších na motokárách a Grand Prix Macau, kde mu těsně uniklo vítězství, se Häkkinen v roce 1991 připojil k týmu Lotus, kde strávil dvě sezóny. Poté Häkkinen přešel k týmu McLaren, původně jako testovací a náhradní jezdec. Do kokpitu se dostal poté, co se McLaren rozešel s Michaelem Andrettim po Grand Prix Itálie. Po odchodu Ayrtona Senny do Williamsu se stal Häkkinen v roce 1994 týmovým lídrem. Při Grand Prix Austrálie 1995 měl Mika těžkou havárii, při které málem přišel o život. V roce 1996 se výrazně zlepšil a první vítězství vybojoval při Grand Prix Evropy 1997. V letech 1998 a 1999 si pak připsal dva tituly mistra světa. Na přelomu tisíciletí stále bojoval o titul, ten ale získal Michael Schumacher. V roce 2001 si připsal poslední 2 výhry a na konci roku oznámil, že si dává od závodění přestávku. Ta se nakonec změnila v konec kariéry ve Formuli 1.

K závodění se ještě vrátil v sérii DTM, kde třikrát zvítězil ve voze Mercedes. V roce 2007 oznámil úplné ukončení závodní kariéry.

Počátky kariéry

Mika Häkkinen se narodil v městě Vantta, ve Finsku, 28. září 1968. Jeho otec se jmenoval Harri a byl krátkovlnným radiovým operátorem a příležitostným taxikářem. Jeho matkou byla Aila, jež pracovala jako sekretářka. Häkkinen vyrůstal se svou sestrou Ninou, která se starala O Mikovu fan stránku do roku 1998. Jako dítě žil Mika ve stejné ulici jako další jezdec Formule 1 Mika Salo a oba se později stali dobrými přáteli.

Häkkinen jako malý také vystupoval v akrobatické show. Na střední škole se též věnoval akrobatické gymnastice a později se připojil k akrobacii v divadle v Helsinkách. Häkkinen se poté musel rozhodnout, jestli se bude věnovat akrobacii nebo závodění. Nakonec se rozhodl, že bude závodním jezdcem.

Kariéra před Formulí 1

Když bylo Mikovi 5 let, jeho rodiče pro něj pronajali motokáru a brali ho na dráhu nedaleko jejich domu. Při svém prvním kole se Häkkinen dostal do havárie, ale nic se mu nestalo. I přes počáteční neúspěch chtěl Häkkinen se závoděním pokračovat a poté, co neustále přemlouval své rodiče, se mu jeho přání splnilo. Mikův otec mu koupil první motokáru, konkrétně to byla motokára se kterou dříve závodil Henri Toivonen.

Do roku 1986 vyhrál Häkkinen 5 titulů na motokárách. Mistr světa z roku 1982 Keke Rosberg pomohl Häkkinenovi sehnat sponzory, kteří mu pomáhali v juniorských kategoriích otevřených vozů. „Nový létající Fin“ vyhrál třikrát Skandinávský šampionát, poté v roce 1988 šampionát Opel Lotus Euroseries a v roce 1990 Britskou Formuli 3. Na konci 80. let bydlel v Anglii v domě společně s týmovým kolegou ze stáje West Surrey Racing a pozdějším jezdcem Formule 1, Allanem McNishem. Häkkinen byl blízko vítězství v Grand Prix Macau 1990, ale havaroval s Michaelem Schumacherem. Jeho výkon ale znamenal posun do Formule 1 k týmu Lotus.

Formule 1

1991–1992: Lotus

1991

Häkkinen se v roce 1991 připojil k týmu Lotus. Debutoval na okruhu ve Phoenixu, kvalifikoval se na 13. místě a na stejné pozici by pravděpodobně i dojel, kdyby mu v 60. kole neselhal motor. Své první body vybojoval o dva závody později v Imole, kde po startu z 25. místa dojel pátý, na vítěze, Ayrtona Sennu, ale ztratil 3 kola. Další body už v sezóně nepřidal.

1992

V další sezóně byl Mikův týmový kolega Johnny Herbert. Häkkinen se zlepšil a bodoval celkem v 6 závodech, nejlépe dojel na 4. místě ve Francii a Maďarsku. Celkově skončil na 8. místě v poháru jezdců.

1993–2001: McLaren

1993

V roce 1993 přešel Häkkinen do týmu McLaren, kde se měl stát nejprve testovacím jezdcem a až přijde jeho čas, měl se posunout do role závodního pilota. Jako hostující jezdec se objevil v Monaku v sérii Porsche Supercup, kde závod opanoval. Jeho sen usednout v závodě opět do kokpitu se mu vyplnil po závodě v Monze poté, co po špatných výsledcích tým opustil Michael Andretti. Debut v britské stáji si odbyl v Portugalsku a hned všechny ohromil tím, že v kvalifikaci porazil svého týmového kolegu Ayrtona Sennu. Bohužel, v poslední zatáčce okruhu přehnal svou snahu, vyjel z trati a narazil do boxové zdi. V té době jezdil na bodovaných příčkách. Na okruhu Suzuka poprvé vystoupal na pódium, kde dojel 15 sekund za Sennou.

V průběhu sezóny testoval Häkkinen i Senna motor Lamborghini V12 v modifikovaném voze McLaren MP4/8 s označením „MP4/8B“ na okruzích Estoril a Silverstone. Oba jezdci byli motorem zaujati, Häkkinen jezdil v Silverstone o 1,4 sekundy rychleji než s normálním závodním motorem Ford V8.

1994

Senna odešel do týmu Williams a Häkkinen se tak stal lídrem v týmu, jeho kolegou se stal Martin Brundle. Tým McLaren také změnil motor, od motoru Ford V8 přešel k motoru Peugeot V10 (tým chtěl údajně původně použít v předchozím roce testovaný motor Lamborghini V12, šéf týmu Ron Dennis se ale rozhodl pro Peugeot). V sezóně si Häkkinen připsal 6 pódií a v šampionátu skončil čtvrtý se ziskem 26 bodů.

1995

V roce 1995 začalo dlouhotrvající spojení mezi týmem McLaren a německou automobilkou Mercedes-Benz. Před začátkem sezóny si Häkkinen a jeho týmový kolega Nigel Mansell stěžovali na to, že vůz je pro ně malý a oni trpí údery rukou a loktů do boků kokpitu. Dvě pódiová umístění, v Itálii a v Japonsku, znamenala pro Miku již deváté umístění mezi nejlepšími třemi. Häkkinen zmeškal Grand Prix Pacifiku kvůli operaci slepého střeva. Poté, při Grand Prix Austrálie 1995 v Adelaide, mu na začátku první kvalifikace selhala pneumatika, což vedlo k tvrdému nárazu do zdi. Häkkinen utrpěl vážná zranění (prasknutí lebky, vnitřní krvácení, zapadlý jazyk, který mu ucpal dýchací cesty) a byl zachráněn jen díky koniotomii, kterou hned vedle trati provedl lékař Sid Watkins. Tento incident upevnil vztah mezi Häkkinenem a týmovým šéfem Ronem Dennisem a také vyvolal posun v oblasti bezpečnosti sportu. Naštěstí se Häkkinen plně zotavil a v roce 1996 mohl opět závodit. Tím pádem zmeškal pouhý jeden závod. Do kokpitu Formule 1 usedl tři měsíce po havárii na okruhu Paul Ricard. Celkově byl v poháru jezdců sedmý se ziskem 17 bodů.

1996

Rok 1996 znamenal pro McLaren zlepšení; Mercedes-Benz vstoupil do druhé sezóny jako dodavatel motorů a Häkkinen se opět vrátil na pódiová umístění, přestože první vítězství mu stále unikalo. V tomto roce se k týmu připojil David Coulthard, jež přišel z týmu Williams. Na okruhu Spa si Fin málem připsal výhru, když zvolil jednu zastávku v boxech. Havárie Jose Verstappena ale znamenala vyjetí safety caru a zborcení celé strategie. Häkkinen by jinak závod vyhrál o více než 10 sekund. V šampionátu skončil celkově pátý, se ziskem 31 bodů.

1997

McLaren vstupoval do ročníku 1997 se sebevědomím. Červená a bílá barva sponzora Marlboro zmizela a vystřídala ji stříbrná a černá barva jiné tabákové společnosti, West. A McLaren se s tím vrátil na vítěznou vlnu. Coulthard vybojoval hned v úvodní Grand Prix Austrálie vítězství po více než 3 sezónách. V průběhu sezóny se McLaren začal pravidelně umísťovat na předních pozicích, v poháru jezdců byl ale úspěšnější Coulthard. Häkkinen měl několik možností připsat si první výhru, na okruzích Silverstone, A1-Ring a Nürburgring. V Jerezu konečně protnul cílovou čáru jako první, stalo se tak ale poté, co byl Coulthard požádán aby uvolnil cestu jemu a Jacquesovi Villeneuvovi, který měl problémy s poškozeným vozem. Celkově skončil v bodování šestý za 27 bodů.

1998

Häkkinen demonstruje mistrovský vůz McLaren MP4/13 v roce 2008

Rok 1998 byl zlomovým pro kariéru Häkkinena. Vůz McLaren MP4/13 byl prvním, který designoval Adrian Newey, aerodynamik, který v minulých letech projektoval i výborné vozy Williams. Mika vyhrál celkem 8 závodů a ve 13 ze 16 závodů bodoval. Zajistil si tak titul mistra světa, když získal rovných 100 bodů. Za ním skončil Michael Schumacher s vozem Ferrari se ziskem 86 bodů. Häkkinen rovněž devětkrát v sezóně startoval z pole position.

Sezóna začala tím, že Häkkinen vyhrál 4 ze 6 prvních závodů. Další tři poté vyhrál Michael Schumacher a v bodování se Finovi výrazně přiblížil. Další výhry pro Fina přišly v Rakousku a v Německu. V Maďarsku a Belgii ale získal pouhý bod, Schumacher toho využil ale jen v prvním případě, když na okruhu Hungaroring vyhrál. V deštivé a chaotické Grand Prix Belgie po kontaktu s Davidem Coulthardem nedojel. Po závodě na Monze se bodový stav u obou srovnal na 80 bodech. Zbývaly pouhé 2 závody. Schumacher startoval na okruhu Nürburgring z pole position, závod ale vyhrál Häkkinen. V posledním závodě v Japonsku mohli oba bojovat o titul, favoritem byl ale Häkkinen. Schumacher sice opět získal pole position, musel ale startovat z konce startovního pole, když ho při zahřívacím kole postihl problém (zhasnutí motoru). Nakonec Němec ze závodu odstoupil po defektu pneumatiky. Häkkinen vyhrál závod i celý šampionát.

1999

Vůz MP4/14, opět vycházející z tužky Adriana Neweyho, byl stejně jako minulou sezónu konkurenceschopný v boji o vítězství. Na druhou stranu byl od svého loňského předchůdce poruchovější. Cesta za titulem tak byla o něco těžší než v roce 1998. Tým Ferrari opět vsázel na Michaela Schumachera, ten ale v polovině sezóny vypadl ze hry, když vážně havaroval při Grand Prix Velké Británie. Zastoupil jej však jeho týmový kolega Eddie Irvine, který s Häkkinenem bojoval o titul až do posledního závodu v Japonsku. Tam Mika vyhrál před Michaelem Schumacherem a právě Irvinem a s celkovým ziskem 76 bodů obhájil titul mistra světa. Irvine skončil se 74 body jen o 2 body za ním.

Začátek nebyl pro Miku příliš dobrý, když musel odstoupit z úvodní Grand Prix. Na první výhru ale nečekal dlouho, když si ji připsal hned v Brazílii. V následujícím závodě v Imole ale opět nedokončil. V Monaku byl třetí a poté dvakrát vyhrál, ve Španělsku a v Kanadě. Další pódium si připsal ve Francii, na okruhu Silverstone poté nedojel. Právě v tomto závodě utrpěl Michael Schumacher zranění, které ho vyřadilo z boje o titul. Další výhru si připsal v Maďarsku a ve Spa dojel druhý za Coulthardem. V Monze Häkkinen havaroval a kamery ho zachytily nedaleko trati, jak pláče. Při Grand Prix Evropy skončil pátý a byl to jediný závod který dojel a při kterém zároveň nebyl na stupních vítězů. V Malajsii dojel třetí a v již zmíněném Japonsku vyhrál, čímž si zajistil titul. Irvineovi málem nadělil celé kolo.

2000

Jako dvojnásobný mistr světa se Häkkinen připojil k elitní skupině jezdců. V sezóně 2000 si přál zkompletovat hattrick, což se mu ale nepovedlo. Häkkinen si připsal vítězství ve Španělsku, Rakousku (stylem start–cíl) a v Maďarsku, kde převzal vedení v šampionátu. Vyhrál i v Belgii, kde provedl dechberoucí manévr, když na rovince Kemmel straight předjel zároveň Michaela Schumachera i Ricarda Zontu. Po další Grand Prix převzal celkové vedení opět Schumacher a mistrovský titul potvrdil v Grand Prix Japonska. Michael Schumacher popsal svůj boj o titul s Häkkinenem jako nejvíce uspokojující.

2001

V roce 2001 vstoupil do sezóny, která se nakonec ukázala jako jeho poslední ve Formuli 1, když byl po sezóně nahrazen svým mladým krajanem a chráněncem Kimim Räikkönenem. Vůz MP4-16 již nebyl tak dobrý a byl to spíše Coulthard, který potrápil Michaela Schumachera v boji o titul.

Häkkinen utrpěl větší nehodu kvůli selhání předního zavěšení v úvodním podniku v Austrálii, když jel druhý. Tato havárie jakoby způsobila pokles jeho motivace. V Brazílii se zdržel na startu, což málem vedlo k tomu, že do něj narazil Olivier Panis. Häkkinen za své jednání dostal pokutu $5 000. Ve Španělsku vedl až do posledního kola a mohl si připsat čtvrtou výhru v řadě na tomto okruhu. Porucha spojky ho nakonec vyřadila ze závodu v posledním kole pouhých 5 zatáček před cílem. Häkkinena poté do boxů na boku svého vozu přivezl David Coulthard. Byl to smutný ale nezapomenutelný moment, zdůrazňující silné pouto mezi Coulthardem a Häkkinenem. Ve Velké Británii dominoval celému závodu a připsal si první výhru v sezóně. V Monze oznámil Häkkinen médiím, že v roce 2002 si dá od závodění pauzu a mezitím se rozhodne o své budoucnosti. Na okruhu Indianapolis si připsal své poslední vítězství ve Formuli 1. Celkově skončil s 37 body pátý. V polovině roku 2002 oznámil úplné ukončení kariéry.

DTM (2005-2007)

Mika Häkkinen v autě Mercedes se kterým závodil v sérii DTM.

Během roku 2004 Häkkinen oznámil své plány na návrat k závodění a hovořil s týmem Williams o angažmá pro rok 2005. Nakonec k dohodě nedošlo a namísto toho provedl svůj comeback k závodění v sérii DTM ve voze Mercedes-Benz. Byla to úspěšná první sezóna, okořeněná jedním vítězstvím.

I v roce 2006 pokračoval v šampionátu DTM s Mercedesem, ale sezóna již byla obtížnější a nejlepším výsledkem bylo několik druhých míst. Magazín Autosport spekuloval, že Häkkinenův styl jízdy se příliš nehodí do vozu DTM.

Při akci Goodwood Festival of Speed v roce 2006 řídil Häkkinen vůz McLaren-Mercedes MP4-20 z roku 2005. Mnozí lidé říkali, že bylo skvělé vidět Häkkinena opět v McLarenu, jelikož byl tenkrát posledním mistrem světa v tomto týmu.

Häkkinen zůstal u Mercedesu i ve třetí sezóně a přestože celkový dojem kazí několik smolných závodů, byl rok 2007 jeho nejlepší. Pravidelně se kvalifikoval do přední řady a dvakrát vyhrál (na okruzích Lausitz a Mugello) a celkově byl v hodnocení osmý.

Mika Häkkinen oznámil konec kariéry v DTM při akci (*Stars and Cars* 2007)

V červenci 2006, Häkkinen řídil vůz McLaren MP4-20 na Goodwood Festival of Speed.

Možné návraty do Formule 1

Po Häkkinenově roční přestávce a následném ukončení kariéry, se mnohokrát spekulovalo o jeho možném návratu. Mika byl spojován s týmem Williams během roku 2004, jelikož Juan Pablo Montoya měl na další rok přestoupit k McLarenu. K dohodě ale nedošlo.

Na konci roku 2006 opět vyvstaly spekulace, tentokrát o možném návratu k týmu McLaren pro rok 2007. Magazín Autosport oznámil, že Häkkinen v listopadu dvakrát testoval v simulátoru McLarenu a diskutoval o možném návratu k týmu. 24. listopadu McLaren oznámil, že Lewis Hamilton usedne do druhého kokpitu McLarenu v roce 2007 a ukončil tak veškeré spekulace. Nicméně se psalo o tom, že Häkkinen působil v roli poradce, když Ron Dennis prohlásil, že: „Je to velmi zajímavá osobnost, kterou přivádíme a která zhodnotí věci, které vyvíjíme.“ Ve čtvrtek, 30. listopadu, Häkkinen celý den testoval McLaren-Mercedes MP4-21 na okruhu Circuit de Catalunya v Barceloně. Absolvoval 79 kol, ale jeho nejrychlejší kolo bylo o 3 sekundy pomalejší než u ostatních jezdců. McLaren prohlásil, že využili jeho odborných znalostí, aby poznali jak se Formule 1 vyvinula od jeho odchodu v roce 2001.

Häkkinen byla také jmenován jako „Zodpovědný pijící ambasador“ sponzorem McLarenu firmou Johnnie Walker.

Häkkinen má ulici po něm pojmenovanou v australském městě Adelaide, kde došlo k jeho málem tragické nehodě.

Intercontinental Le Mans Cup 2011

Tým AMG China vstoupil s vozem Mercedes-Benz SLS AMG do série Intercontinental Le Mans Cup – 6 hodinového závodu na okruhu Zhuhau, kde si Häkkinen odbyl debut ve třídě GT3.

Konec kariéry

Häkkinen oznámil konec závodní kariéry v neděli, 4. listopadu 2007. Rozhodnutí prý „nebylo snadné“, ale dodal, že “závodění je stále v mé krvi a toto rozhodnutí neznamená, že mi bude bránit závodit pro radost.“

V listopadu 2008 Häkkinen oznámil, že začne novou kariéru v oblasti managementu.

Helma

Helma Miky Häkkinena je bílá s tmavě modrými pruhy, královsky modrými pruhy a nebesky modrými pruhy ve středu, modrým kruhem na vrcholu helmy a s jeho jménem napsaným v oblasti brady. Barvy jsou zvoleny podle jeho sponzora z 80. let, společnosti Oy G.W. Sohlberg Ab.

Další záliby

Häkkinen umí jezdit na jednokolce a dokonce s ní vystupoval.

V únoru 2010, nabídl lekce řízení v Mercedes-Benz World, aby vydělal peníze pro dětskou charitu pro nemocnici. Akci sponzoroval myHermes, pro který je Häkkinen ambasadorem.

Häkkinen se také objevil v pořadu Top Gear, kde učil moderátora Jamese Maye základy řízení rally v rámci přípravy na jeho test s Pagani Zonda.

Osobní život

Od roku 1991 se Häkkinen usídlil v Monte Carlu, přestože vlastní domy ve Francii a ve Finsku. 18. května 2008 shořela jeho nově postavená vila ve Francii po zkratu v jeho skříni s trofejemi. Nikdo nebyl zraněn, ale zahynula jeho želva a také byla zničena jeho kolekce trofejí z Formule 1.

Häkkinen se oženil v roce 1998 s Erjou Honkanen. Společně mají syna Huga Ronana (narozen 11. prosince 2000) a dceru Ainu Julii (narozena 12. května 2005). V roce 2008 se rozešli. Häkkinenovo třetí dítě, dcera Ella, se narodila 30. listopadu 2010 jeho přítelkyni Markétě Remešové z České republiky. Se svou druhou manželkou má ještě desetiletá dvojčata: dceru Lynn a syna Daniela.

Statistiky ve Formuli 1

Aktivní roky	1991-2001
Starty	165
Vítězství	20
2. místa	14
3. místa	17
4. místa	13
5. místa	10
6. místa	9
Průměrné umístění	4.38
Odstoupení	59
DSQ	1
DNS	1
DNQ	2
Pole position	26
Průměrné u. v kvalifikaci	7.42
Nejrychlejší kola	25
Průměrné u. za nejrychlejší kolo	7.27
Závodů v čele	48
Kol v čele	1488
Km v čele	7191 km
Debut	Grand Prix USA 1991
První vítězství	Grand Prix Evropy 1997
Poslední závod	Grand Prix Japonska 2001
Body	420

Souhrn kariéry

Kompletní výsledky ve Formuli 1

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Rok	Tým	Šasi	Motor	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	17	Umístění	Body
1991	Team Lotus	Lotus 102B	Judd V8	USA 13	BRA 9	SMR 5	MON Ret	CAN Ret	MEX 9	FRA DNQ	GBR 12	GER Ret	HUN 14	BEL Ret	ITA 14	POR 14	ESP Ret	JPN Ret	AUS 19		16. místo	2
1992	Team Lotus	Lotus 102D	Ford HB V8	RSA 9	MEX 6	BRA 10	ESP Ret	SMR DNQ													8. místo	11
1992	Team Lotus	Lotus 107	Ford HB V8						MON Ret	CAN Ret	FRA 4	GBR 6	GER Ret	HUN 4	BEL 6	ITA Ret	POR 5	JPN Ret	AUS 7		8. místo	11
1993	Marlboro McLaren	McLaren MP4/8	Ford HB V8	RSA	BRA	EUR	SMR	ESP	MON	CAN	FRA	GBR	GER	HUN	BEL	ITA	POR Ret	JPN 3	AUS Ret		15. místo	4
1994	Marlboro McLaren Peugeot	McLaren MP4/9	Peugeot V10	BRA Ret	PAC Ret	SMR 3	MON Ret	ESP Ret	CAN Ret	FRA Ret	GBR 3	GER Ret	HUN	BEL 2	ITA 3	POR 3	EUR 3	JPN 7	AUS 12		4. místo	26
1995	Marlboro McLaren Mercedes	McLaren MP4/10	Mercedes V10	BRA 4	ARG Ret	SMR 5	ESP Ret	MON Ret	CAN Ret												7. místo	17
		McLaren MP4/10B								FRA 7	GBR Ret	GER Ret	HUN Ret	BEL Ret	ITA 2			PAC	JPN 2	AUS DNS
		McLaren MP4/10C														POR Ret	EUR 8
1996	Marlboro McLaren Mercedes	McLaren MP4/11	Mercedes V10	AUS 5	BRA 4	ARG Ret	EUR 8	SMR 8	MON 6	ESP 5	CAN 5	FRA 5	GBR 3	GER Ret	HUN 4	BEL 3	ITA 3	POR Ret	JPN 3		5. místo	31
1997	West McLaren Mercedes	McLaren MP4/12	Mercedes V10	AUS 3	BRA 4	ARG 5	SMR 6	MON Ret	ESP 7	CAN Ret	FRA Ret	GBR Ret	GER 3	HUN Ret	BEL DSQ	ITA 9	AUT Ret	LUX Ret	JPN 4	EUR 1	6. místo	27
1998	West McLaren Mercedes	McLaren MP4/13	Mercedes V10	AUS 1	BRA 1	ARG 2	SMR Ret	ESP 1	MON 1	CAN Ret	FRA 3	GBR 2	AUT 1	GER 1	HUN 6	BEL Ret	ITA 4	LUX 1	JPN 1		1. místo	100
1999	West McLaren Mercedes	McLaren MP4/14	Mercedes V10	AUS Ret	BRA 1	SMR Ret	MON 3	ESP 1	CAN 1	FRA 2	GBR Ret	AUT 3	GER Ret	HUN 1	BEL 2	ITA Ret	EUR 5	MAL 3	JPN 1		1. místo	76
2000	West McLaren Mercedes	McLaren MP4/15	Mercedes V10	AUS Ret	BRA Ret	SMR 2	GBR 2	ESP 1	EUR 2	MON 6	CAN 4	FRA 2	AUT 1	GER 2	HUN 1	BEL 1	ITA 2	USA Ret	JPN 2	MAL 4	2. místo	89
2001	West McLaren Mercedes	McLaren MP4-16	Mercedes V10	AUS Ret	MAL 6	BRA Ret	SMR 4	ESP 9	AUT Ret	MON Ret	CAN 3	EUR 6	FRA DNS	GBR 1	GER Ret	HUN 5	BEL 4	ITA Ret	USA 1	JPN 4	5. místo	37

Kompletní výsledky v DTM

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Rok	Tým	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	Umístění	Body
2005	Mercedes	HOC 8	LAU1 3	SPA 1	BRN 13	OSC Ret	NOR Ret	NÜR 4	ZAN 12	LAU2 12	IST 2	HOC 15	5. místo	30
2006	Mercedes	HOC 4	LAU 3	OSC 9	BRH 11	NOR 3	NÜR 12	ZAN 11	CAT 11	BUG 2	HOC Ret		6. místo	25
2007	Mercedes	HOC 10	OSC 17	LAU* 1	BRH 4	NOR 9	MUG 1	ZAN 7	NÜR 10	CAT DSQ	HOC 17		8. místo	22

"*" V závodě byly uděleny pouze poloviční body, kvůli několika chybám stewardů.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mika Häkkinen na Wikimedia Commons
Galerie Mika Häkkinen na Wikimedia Commons
článek Dcera šampiona F1 vítězí v motokárách a hrdě nosí českou vlajku. Je opravdu výjimečná, říká Häkkinen od Robert Sára na sport.cz