Naturalis historia
| Naturalis historia | |
|---|---|
| Autor | Plinius starší |
| Původní název | Naturalis historia |
| Země | Římská říše |
| Jazyk | latina |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Naturalis historia (česky Přírodopis) je jedna z prvních všeobecných encyklopedií starověku, sepsaná Pliniem Starším, který napsal prvních deset knih v roce 77 a zbytek pak během zbývajících dvou let svého života. Dílo je jednou z nejrozsáhlejších prací, jež přežily z dob starověkého Říma do dnešních dní. Shrnuje veškeré znalosti své doby o světě. Jeho předmět tedy není omezen na to, co dnes chápeme pod pojmem přírodopis. Plinius sám jej definoval jako "přirozený svět či život".[1]
Dílo je rozděleno do 37 knih uspořádaných do 10 svazků. Obory, jež pokrývají, sahají od astronomie, přes matematiku, geografii, etnografii, antropologii, fyziologii člověka, zoologii, botaniku, zemědělství, hortikulturu, farmakologii, mineralogii, hornictví a těžbu až po sochařství, malířství a řezbu drahokamů.
Naturalis historia se pro šíři svého záběru, citace pramenů a odkazy, jakož i pro odborně seřazený rejstřík stala vzorem pro pozdější encyklopedická a naučná díla. Dílo je věnováno císaři Titovi, synovi Pliniova blízkého přítele císaře Vespasiána, v prvním roce Titovy vlády. Jedná se o jediné Pliniovo dílo, které se dochovalo, a současně poslední, které napsal. Do své smrti v roce 79 během erupce Vesuvu Plinius nedokončil závěrečnou revizi své práce.
Encyklopedie obsahuje celou řadu údajů, jež jsou poplatné tehdejší úrovni vědění a dnes již dávno překonány. Na druhé straně však obsahuje celou řadu prvních, relativně přesných popisů mnoha rostlin a živočichů, zajímavá pozorování chování zvířat, popisy minerálů a geologických pochodů, jakož i popisy běžných aplikací soudobých poznatků o přírodě. Soudobí historici vědy ji považují za jednu z nejvýznamnějších vědeckých publikaci úsvitu vědy.
Zdroje
[editovat | editovat zdroj]Ke každé z oblastí, o nichž se zmiňoval, nastudoval Plinius práce odborníků v daném oboru a pečlivě uváděl citace z jejich prací. Jeho seznam pramenů někdy uvádí odborníky, s nimiž skutečně konzultoval, v jiných případech jde o zásadní autory daného oboru, z jejichž práce čerpal. Svoje díky jim vyjádřil v poděkování v úvodu.[2]
V úvodu Plinius uvádí, že dílo obsahuje na 20 000 výpisků z asi 2000 spisů od 100 vybraných autorů.[3] Dochovaný seznam těchto autorit zahrnuje 473 autorů, z čehož je 146 římských a 327 řeckých a ostatních.
Obsah
[editovat | editovat zdroj]Naturalis historia sestává z 37 knih. Plinius sestavil svůj vlastní obsah. Následující tabulka je souhrn založený na soudobých názvech oborů.
| Svazek | Knihy | Obsah |
|---|---|---|
| I | 1 | Úvod, obsah a seznam autorit |
| 2 | astronomie, meteorologie | |
| II | 3–6 | geografie a etnografie |
| 7 | antropologie a fyziologie člověka | |
| III | 8–11 | zoologie – zahrnuje savce, hady, mořské živočichy, ptáky, hmyz |
| IV–VII | 12–27 | botanika – zahrnuje zemědělství, hortikulturu – zejména vinařství a pěstování oliv, lékařství |
| VIII | 28–32 | farmakologie, magie, voda, život ve vodě |
| IX–X | 33–37 | Hornictví a těžba a mineralogie, zejména jejich použití v životě, v umění, ve zlatnictví a stříbrnictví,[4] v sochařství a odlévání z bronzu,[5] malířství,[6] modelování,[7] kamenosochařství,[8] a řezbu drahokamů[9] |
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Natural History (Pliny) na anglické Wikipedii.
- ↑ Plinius, Gaius Secundus. Naturalis historia I., kap XIII.
- ↑ Plinius starší. Praefatio:21 http://penelope.uchicago.edu
- ↑ Anderson, Frank J. An Illustrated History of the Herbals. [s.l.]: Columbia University Press, 1977. ISBN 0-231-04002-4. S. 17.
- ↑ Naturalis Historia XXXIII:154–751
- ↑ Naturalis Historia XXXIV
- ↑ Naturalis Historia XXXV:15–941
- ↑ Naturalis Historia XXXV:151–851
- ↑ Naturalis Historia XXXVI
- ↑ Naturalis Historia XXXVII
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Naturalis historia na Wikimedia Commons
- Neúplný on-line přepis anglického vydání z roku 1601
- Závěrečné dva odstavce o Pliniovi na stránkách o fenyklu