Salvador de Madariaga
| Salvador de Madariaga y Rojo | |
|---|---|
Salvador de Madariaga y Rojo (1966) | |
| Narození | 23. července 1886 A Coruña |
| Úmrtí | 14. prosince 1978 (ve věku 92 let) Locarno |
| Alma mater | Lycée Chaptal Mines ParisTech Polytechnická škola Oxfordská univerzita |
| Povolání | diplomat, historik, životopisec, esejista, romanopisec, básník, inženýr, publicista, literární kritik, vysokoškolský učitel, spisovatel, politik, novinář a akademik |
| Zaměstnavatelé | Oxfordská univerzita BBC Radio-Paris |
| Ocenění | French Language Award (1967) Cena Mariana de Caviy (1968) Cena Karla Velikého (1973) velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1978) |
| Politická strana | Autonomous Galician Republican Organization |
| Choť | Constance Archibald (1912–1970) Emilia Rauman Szeleky (1970–1978) |
| Děti | Nieves Mathews Isabel de Madariaga |
| Příbuzní | Emilio Madariaga a Pilar de Madariaga Rojo (sourozenci) |
| Funkce | ambassador of Spain to the United States (1931) člen Republikánských kortesů (1931–1933) ambassador of Spain to France (1932–1934) Minister of Justice (1933–1934) Minister of Education, Culture and Sport (1934) … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Salvador de Madariaga y Rojo (23. července 1886, A Coruña, Španělsko – 14. prosince 1978, Locarno, Švýcarsko) byl španělský diplomat, spisovatel, historik a pacifista. Byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu a Nobelovu cenu za mír[1] a v roce 1973 oceněn Cenou Karla Velikého.
Život
[editovat | editovat zdroj]Salvador de Madariaga se narodil ve městě A Coruña ve španělské Galicii. Vystudoval inženýrství v Paříži.[2][3]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Madariaga se vrátil do Španělska a stal se inženýrem společnosti železniční společnosti. V té době se poprvé dostal do kontaktu s intelektuály ze skupiny "Generación del 14".[3]
V roce 1916 začal pracovat v Londýně jako novinář pro noviny The Times.[2] Mezitím začal publikovat své první eseje. V roce 1921 se stal členem sekretariátu Společnosti národů a i rok později předsedou sekce, která se zabývala odzbrojením. V roce 1928 byl jmenován profesorem španělštiny na Oxfordské univerzitě. V této době napsal knihu o psychologii národa s názvem Angličané, Francouzi, Španělé.[2][3]
V roce 1931 druhá Španělská republika jmenovala Madariagu velvyslancem ve Spojených státech a stálým delegátem ve Společnosti národů; druhý post zastával pět let.[3] V lednu 1932 předsedal Radě Společnosti národů a odsoudil japonskou agresi v Mandžusku tak výrazně, že dostal přezdívku „Don Quijote de la Manchuria“.[4] V letech 1932 až 1934 působil jako velvyslanec ve Francii. V roce 1933 byl zvolen do Národního kongresu a zastával funkci ministra školství a ministra spravedlnosti.[2]
V červenci 1936 odešel do exilu v Anglii, aby unikl španělské občanské válce. Tam se stal hlasitým oponentem španělského státu pod vedením Francisca Franca.[2]
V roce 1947 byl jedním z hlavních autorů Oxfordského manifestu o liberalismu. Zúčastnil se Haagského kongresu v roce 1948 a patřil mezi spoluzakladatele College of Europe v roce 1949.[3]
Jako spisovatel psal knihy a eseje o Donu Quijotovi, Kryštofu Kolumbovi, Shakespearově Hamletovi a historii Latinské Ameriky. Vystupoval ve prospěch sjednocené a integrované Evropy. Psal francouzsky a německy, španělsky, galicijsky a anglicky.
V roce 1973 získal Cenu Karla Velikého za své příspěvky k evropským myšlenkám a evropskému míru. Po smrti generála Franca se v roce 1976 vrátil do Španělska [2] a stal se členem Španělské královské akademie.[3]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1912 si Madariaga vzal Constance Archibald, skotskou ekonomickou historičku. Měli spolu dvě dcery. Constance zemřela v květnu 1970. O půl roku později se Madariaga oženil s Emilií Székely de Rauman († 1991), která byla od roku 1938 jeho sekretářkou.[2]
Salvador de Madariaga zemřel ve věku 92 let ve švýcarském Locarnu.[2]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Madariaga obdržel za svůj život řadu cen, mj.:[3]
- Čestný člen Královské akademie Španělska (1936) [3]
- Hansischer Goethe-Preis, Univerzita v Hamburku (1972)
- Cena Karla Velikého (1973)
Odkaz
[editovat | editovat zdroj]Jméno tohoto diplomata nese Madariaga European Foundation, která propaguje jeho vizi sjednocené Evropy, přispívající k mírovějšímu světu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salvador de Madariaga na anglické Wikipedii.
- ↑ Nomination Archive, Salvador de Madariaga [online]. Nobelprize.org. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Salvador de Madariaga, Writer, Ex-Diplomat, Dies. www.washingtonpost.com. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Salvador de Madariaga [online]. Dostupné online.
- ↑ Stanley G. Payne, Spain's First Democracy: The Second Republic, 1931-1936 (Madison, WI: The University of Wisconsin Press, 1993), 159.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Salvador de Madariaga y Rojo na Wikimedia Commons