Přeskočit na obsah

Peter Hámor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Peter Hámor
Narození18. září 1964 (60 let)
Poprad SlovenskoSlovensko Slovensko
Národnostslovenská
Občanstvíslovenské
Znám jakoslovenský horolezec, vystoupil na 14 osmitisícovek a jako jediný člověk 2x na Annapurnu
OceněníSeven Summits
Webwww.peterhamor.sk
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Peter Hámor (* 18. září 1964) je slovenský horolezec původem z Popradu. V roce 2017 dokončil korunu Himálaje když zdolal všech čtrnáct osmitisícových vrcholů. S patnácti výstupy na čtrnáct osmitisícovek je nejúspěšnějším slovenským vysokohorským horolezcem.

Horolezecké úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

S vysokohorským lezením začal Hámor v roce 1986 v pohoří Pamír, když úspěšně vystoupil na Štít Korženěvské, a o dva roky později se neúspěšně pokoušel o Chan Tengri v pohoří Ťan-šan. Po sametové revoluci začal lézt v Alpách, kde v roce 1993 vystoupil severní stěnou na Matterhorn a o dva roky později rovněž severní stěnou na Eiger. Roku 1996 se neúspěšně pokoušel o svou první osmitisícovku Lhoce a v roce 1998 vystoupil na vrchol nejvyšší hory světa Mount Everestu s pomocí umělého kyslíku.

Mezi lety 2000 a 2003 vystoupil jako první Slovák na nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Poté soustředil svou pozornost opět do Himálaje a Karákóramu. V roce 2006 zdolal tři osmitisícovky – Čo Oju, Annapurnu a Broad Peak. V případě Annapurny a Broad Peaku šlo navíc o první úspěšný slovenský výstup na vrchol. O rok později vystoupil spolu s Piotrem Morawskim a Dodemem Kopoldem na vrchol deváté nejvyšší hory světa Nanga Parbat, později se tato trojice pokoušela ještě o K2, kde dosáhli výšky 8000 metrů. V následujícím roce vylezli s Morawskim během dvou týdnů na vrchol Gašerbrumu I a Gašerbrumu II. Roku 2008 se chtěli s Morawskim pokoušet o Dhaulágirí a Manáslu, avšak na Dhaulágirí Morawski zahynul.

V roce 2010 vystoupil jako první člověk na světě podruhé na Annapurnu a o rok později dokázal zdolat i pátou nejvyšší horu světa Makalu. Roku 2012 dokázal během necelých 3 měsíců vystoupit na Kančendžengu a K2. Později, v roce 2014, zdolal Šiša-Pangmu a v roce 2016 Manaslu. V roce 2017 zdolal čtrnáctou osmitisícovku Dhaulágiri a stal se tak prvním Slovákem, který pokořil korunu Himálaje. Jeho spolulezcem na několika posledních vrcholech byl Rumun Horia Colibășanu.

Úspěšné výstupy na osmitisícovky

[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší vrcholy kontinentů (Koruna planety)

[editovat | editovat zdroj]
  • 2000 Puncak Jaya (4884 m n. m.) – 1. slovenský výstup
  • 2001 Denali (6190 m n. m.) – 2 výstupy 2 cestami, třetí výstup v roce 2005
  • 2001 Kilimandžáro (5895 m n. m.)
  • 2002 Aconcagua (6961 m n. m.) – 2 výstupy 2 cestami, třetí výstup v roce 2003
  • 2002 Elbrus (5642 m n. m.)
  • 2003 Vinson Massif (4892 m n. m.) – 1. slovenský výstup

Další úspěšné výstupy

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Lezec.cz: Peter Hámor a Horia Colibasanu vystoupili na Manaslu
  2. ↑ Peter Hámor. Peter Hámor [online]. [cit. 2017-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-21. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Krištáľového krídla za sport

Martin Tešovič / Basketbalistky SCP Ružomberok (1997) • Ján Filc (1998) • Natália Hejková / Katarína Brandoburová (1999) • Dominik Hrbatý / Martina Moravcová (2000) • Jozef Vengloš (2001) • Mistři světa v hokeji / Tomáš Malik – Fed Cupové družstvo (2002) • Veronika Velez Zuzulová (2004) • Juraj Čobej (2005) • Marián Hossa (2006) • Daniela Hantuchová (2007) • Peter Hochschorner a Pavol Hochschorner (2008) • Vladimír Weiss (2009) • Róbert Vittek (2010) • Marián Vajda (2011) • Danka Barteková (2012) • Peter Sagan (2013) • Anastasia Kuzminová (2014) • Matej Tóth (2015) • Ladislav Škantár a Peter Škantár (2016) • Peter Hámor (2017) • Zuzana Rehák Štefečeková (2018) • Petra Vlhová (2019) • Michal Martikán (2020) • Erik Vlček (2021) • Zdeno Chára (2022)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Peter_Hámor&oldid=22135435“