Wilhelm Dilthey

Wilhelm Dilthey
Wilhelm Dilthey
Rodné jméno	Wilhelm Christian Ludwig Dilthey
Narození	19. listopadu 1833; Wiesbaden-Biebrich
Úmrtí	1. října 1911 (ve věku 77 let); Seis am Schlern
Místo pohřbení	Wiesbaden-Biebrich
Alma mater	Univerzita Heidelberg; Humboldtova univerzita
Povolání	filozof, historik, psycholog, teolog, pedagog, sociolog, vysokoškolský učitel, literární kritik a učitel
Zaměstnavatelé	Vratislavská univerzita; Humboldtova univerzita; Univerzita v Basileji; Kielská univerzita
Ocenění	Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Nábož. vyznání	evangelická církev
Choť	Katharina Dilthey
Děti	Clara Misch
Příbuzní	Karl Dilthey, Lilly Usener a Marie Dilthey (sourozenci); Peter Misch, Clara Gertrud Leonore Misch a Elisabeth Misch (vnoučata)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Christian Ludwig Dilthey (19. listopadu 1833, Wiesbaden-Biebrich – 1. října 1911, Seis am Schlern, Autonomní provincie Bolzano) byl německý filosof, psycholog a pedagog, představitel filosofie života.

Život

Dilthey pocházel z reformované kazatelské rodiny, studoval historii, teologii a filosofii v v Berlíně a v Heidelbergu, v roce 1864 promoval prací o Schleiermacherově etice a roku 1867 se stal profesorem v Basileji, později v Kielu, ve Vratislavi a od 1883 do 1908 v Berlíně. Souborné vydání jeho díla má přes 30 svazků.

Myšlení

Proti metodě přírodních věd, která se během 19. století nesmírně rozvinula, postavil Dilthey humanitní či společenské vědy (doslova „duchovní vědy“, Geisteswissenschaften – např. historii, právo, literární vědu) a snažil se vybudovat jejich vědeckou metodu. Přírodní vědy zkoumají svět z hlediska příčinnosti, kdežto úkolem „duchovních věd“ je podle něho chápat a vysvětlovat vztahy mezi životem, vyjadřováním a rozuměním. Z povahy věci musí být historické, tj. chápat své předměty a témata v dějinném vývoji, a jejich hlavní metodou je hermeneutika, tj. snaha o věrné porozumění a výklad textů a jiných dokladů.

Druhým velkým Diltheyovým tématem byl život a živé, jež se podle něho nedá zcela pochopit jen experimentální metodou věd o neživém. Život totiž charakterizuje úsilí každého organismu udržet se naživu, růst a rozmnožovat se, jen v oblasti živého lze najít např. svobodu a odpovědnost. Živé organismy žijí v jisté symbióze se svým prostředím, na němž závisejí a na něž také různě reagují. Jsou tedy dráždivé, vnímavé a schopné i vzájemné komunikace.

Třetí velkou oblastí Diltheyova zájmu byla výchova a vzdělávání. Všímal si různých etap lidského dětství a dospívání a hledal pro ně přiměřené způsoby výchovy. Patří tak mezi zakladatele moderní pedagogiky a filosofie výchovy.

Vliv a dědictví

Kromě filosofie a pedagogiky ovlivnil Dilthey také sociologii, zejména prostřednictvím svého kolegy a přítele G. Simmela, a to svým důrazem na chápání a rozumění. Mezi přímé Diltheyovy žáky patřili němečtí filosofové a pedagogové Hans Lipps, Herman Nohl, Theodor Litt, Eduard Spranger, Georg Misch a Erich Rothacker. Na Diltheye polemicky navázal Martin Heidegger a vlastním pojetím hermeneutiky Hans-Georg Gadamer, oba však od něho převzali mnoho impulsů a myšlenek (např. myšlenku „hermeneutického kruhu“). Ditheyovy myšlenky a dílo ovlivnily celou řadu dalších – hlavně německých – filosofů, jako byl Theodor W. Adorno, Ernst Cassirer, Karl-Otto Apel nebo Jürgen Habermas. U nás se jím zabýval Jan Patočka a řada pedagogů.

Přínos psychologii

W. Dilthey založil a rozvinul psychologii „popisnou“ (beschreibende) a „rozumějící“ (verstehende). Pokusil se o nové zdůvodnění duchovědy z hlediska metodologického. Vycházel přitom z intuitivního prožívání a pochopení duševna, což stavěl do protikladu k vysvětlujícím postupům přírodních věd. Za základní vědu považoval psychologii „rozumějící“, která postihuje duchovní podstatu jevů v psychice jednotlivců i větších lidských skupin a jejich souvislost se světem kulturně historických hodnot. Pomocí popisu a intuitivního pochopení duchovních zážitků se snažil porozumět základům historických, společensko-kulturních jevů.

Dilthey se pokoušel řešit problematiku života z individualistických a idealistických pozic, odmítal možnost objektivního příčinného objasnění. Je označován jako zakladatel tzv. „filozofie života“. Tato linie německé filosofie ovlivnila nejen dobové následovníky, ale i novější existencialismus.

Proslul jeho spor s H. Ebbinghausem, reprezentujícím směr přírodovědný, analyzující a kauzálně „vysvětlující“. Obdobná diskuse pokračuje ještě v druhé polovině 20. století, např. mezi behavioristou B. F. Skinnerem a C. Rogersem., představitelem humanistické psychologie.

Česká vydání

W. Dilthey: Uvedení do vědy duchové. Praha, Rozhledy a Všehrd, 1901
W. Dilthey: Život a dejinné vedomie (výbor z díla). Bratislava, Pravda, 1980

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Geni.com.
↑ Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2020-06-10].

Literatura

N. Pelcová: Wilhelm Dilthey: základy filosofie prožitku. Praha 2000
N. Pelcová: Vzorce lidství: filosofie o člověku a výchově. Praha 2001

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wilhelm Dilthey

Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Dilthey na Wikimedia Commons
Heslo Dilthey v BBKL – de
J. Ehrenmüller: „Wilhelm Diltheys Philosophie der Philosophie“ – de Archivováno 13. 4. 2007 na Wayback Machine.

[1f8ad12bcfe3b7fea3d389573b01d1dc0d39d9ec-1] Geni.com.

[d089a9556fcd1eeb5f4aded133ccf3d5e102b49e-2] Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2020-06-10].

[1]

[2]