Václav Zenger

Václav Karel Bedřich Zenger
Václav Karel Bedřich Zenger
	podle fotografie kreslil Jan Vilímek
Narození	17. prosince 1830; Chomutov; Rakouské císařství
Úmrtí	22. ledna 1908 (ve věku 77 let); Praha; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Vzdělání	Univerzita Karlova
Povolání	fyzik; meteorolog; vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatel	Polytechnický ústav
Funkce	rektor
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ukázka z jeho díla *Fysika pokusná i výkonná*

Václav Karel Bedřich Zenger (17. prosince 1830 Chomutov^[1] – 22. ledna 1908 Praha^[2]) byl český fyzik a meteorolog, profesor a rektor České techniky v Praze. Zabýval se hlavně optikou, astrofyzikou Slunce, spektroskopií a konstrukcí přístrojů.

Život

Vyrůstal v rodině vojenského lékaře. Navštěvoval gymnázium v Německém Brodě a německé malostranské gymnázium. Původně se chtěl věnovat diplomatické kariéře, proto se v roce 1848 zapsal na Právnickou fakultu. Ve druhém ročníku navštěvoval přednášky matematiky a fyziky na Filozofické fakultě. Získal jak kvalifikaci právníka (1852), tak profesora (1853), který mohl vyučovat na českých i německých školách^[3].

Během studií na Filozofické fakultě navštěvoval přednášky F. A. Petřiny, kterému dělal soukromého a bezplatného asistenta, J. E. Purkyně, jehož přednášky Cosmologie vzbudily u Zengera velký zájem o astronomii, která jej pak spolu s meteorologií provázela po celý život. Dále pod vedením J. G. Böhma^[4] vypomáhal na klementinské hvězdárně s magnetickými a meteorologickými pozorováními.

Musel vyučovat minimálně 6 let v tehdejších Uhrách, protože získal uherské stipendium^[5]. V letech 1853–1861 byl profesorem na státním katolickém gymnáziu v Banské Bystrici na Slovensku. Po ukončení úvazku strávil půl roku na vídeňské hvězdárně a poté byl až do svého penzionování v roce 1900 profesorem technické fyziky na Polytechnickém ústavu (pozdější české technice a dnešní ČVUT) v Praze, na které i později (do roku 1906) vyučoval jako soukromý docent. V letech 1872–1873 byl rektorem a mezi lety 1868 a 1896 sedmkrát děkanem fakulty. Prosadil, aby se od školního roku 1884–1985 elektrotechnika vyučovala jako samostatný předmět^[6].

V letech 1892^{[p 1]}–1896 byl prvním předsedou České aeronautické společnosti^[7].

Hojně přednášel a publikoval česky, německy, francouzsky i anglicky. Byl čestným členem různých odborných společností a velmi oblíbeným přednášejícím pro širokou veřejnost. Mezi jeho žáky patřili např. František Křižík a Milan Rastislav Štefánik, který přestoupil na Zengerovu radu ze studia stavebního inženýrství na filozofickou fakultu.

Před smrtí odkázal svou knihovnu, astronomické přístroje a všechny peníze vysoké škole ve prospěch studentské nadace. Zemřel v lednu 1908, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Vědecká činnost

Zabýval se především optikou, astrofyzikou, vlivem Slunce na meteorologické jevy, spektroskopií, výkladem seismických jevů a elektrodynamickou teorií. Věnoval se soustavnému pozorování a fotografování slunečních jevů a spektra pomocí Steinheilovy komory. V Banské Bystrici zřídil meteorologickou stanici, měřil zemský magnetizmus, vynalezl vlastní metody elektrolytické výroby stříbra a mědi.

O Zengerově všestrannosti se mohli přesvědčit návštěvníci Všeobecné zemské výstavy v Praze v roce 1891, kde prezentoval 35 původních přístrojů a 240 vědeckých publikací. Zkonstruoval velice citlivé tangenciální váhy, u nichž se místo počítání hmotnosti závaží měřil úhel sklonu ramene vahadla, univerzální reometr (galvanometr), nutoskop (setrvačník umožňující znázornění precesních a nutačních pohybů nebeských těles), termoelektrický článek Zn-Sb, diferenciální fotometr, univerzální mikroskop, speciální helioskopický okulár pro astronomické účely, čočky z korundového a křemenného skla, navrhl postup pocínování a odcínování bílého plechu, zpracování domácích železných rud s velkým obsahem fosforu a síry, zabýval se metodikou elektrolytického získávání stříbra, mědi a niklu aj^[5].

Díky jeho systému uzemněných hromosvodů se symetricky umístěnými svodiči bylo před bleskem chráněno např. Národní divadlo. S umístěním hromosvodů na své nejznámější třistametrové stavbě se s ním radil dokonce i Alexandre Gustave Eiffel.

Jeho práce nebyly vždy bezchybné – některé vycházely ze špatných předpokladů, jiné byly příliš přeceňované, nebo se v nich autor dopustil statistických chyb. Jeho omyly jsou rozebrány v knihách Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století a Fyzika v kulturních dějinách Evropy. 3. díl Století elektřiny^[3].

Ocenění

V roce 1908 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (Dr.h.c.) Českého vysokého učení technického v Praze^[8].
Na jeho počest dostala hlavní posluchárna české techniky na Karlově náměstí v Praze název „Zengerova posluchárna“.
Zengerova transformační stanice – na jeho počest byla pojmenována transformační stanice na pražském Klárově (č. p. 132). Budovu z let 1929–1934 projektoval architekt Vilém Kvasnička.^[9]

Dílo

Fyzika zkušební
Fysika pokusná a výkonná I./II. (1882), kterou vydal spolu s F. F. Čecháčem
O nové soustavě světové na základě elektrodynamických zákonů. (1890 česky, 1892 francouzsky, 1894 německy)
Meteorologie Slunce a předpověď počasí. (1886 německy, 1887 česky)

Odkazy

Poznámky

↑ Ustavující schůze společnosti se konala 12. května 1892

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Chomutov
↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z14, s. 8
↑ ^a ^b KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy. 3. díl Století elektřiny. Praha: ČVUT, 2008. ISBN 978-80-01-04052-2. S. 180.
↑ J. G. Böhm^{[nedostupný zdroj]} na stránkách Významní matematici v českých zemích
↑ ^a ^b KOLOMÝ, Rudolf. Významná osobnost naší fyziky 19. století: Prof. Karel Václav Zenger (1830-1908) (170let od narození vynikajícího experimentátora). S. 144–158. Pokroky matematiky fyziky a astronomie [online]. [cit. 8.3.2013]. Roč. 2001, čís. 46, s. 144–158. Dostupné online.
↑ ČVUT. ČVUT FEL - Historie a poslání [online]. [cit. 2013-03-08]. Dostupné online.
↑ SVITÁK, Pavel. Ing. Jan Kašpar a začátky motorového létání v Čechách. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2010. ISBN 978-80-254-7601-7. S. 23.
↑ ČVUT. ČVUT v Praze -:: Honoris cause ČVUT [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.
↑ Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Malá Strana, Praha : Academia, 1999, ISBN 80-200-0771-7, str. 240

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Zenger, Václav Karel. Sv. 27, str. 582
NOVÝ, L. Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století. Praha: Academia, 1961.
KOLOMÝ. Významná osobnost naší fyziky 19. století: Prof. Karel Václav Zenger (1830-1908) (170 let od narození vynikajícího experimentátora). S. 144–158. Pokroky matematiky fyziky a astronomie [online]. [cit. 8.3.2013]. Roč. 2001, čís. 46, s. 144–158. Dostupné online.
PAVLINCOVÁ, Helena. Karel Václav Bedřich Zenger. In: kolektiv autorů. Slovník českých filosofů. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Dostupné online.^{[nedostupný zdroj]}
TŮMA, Jan. Přemožitelé času sv. 14. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Karel Václav Zenger, s. 75–78.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Zenger na Wikimedia Commons
Autor Václav Karel Bedřich Zenger ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo Zenger v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Zenger
Pavel Augusta: Osvícený profesor - Karel Václav Zenger
Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Zenger, Karel V. (*1830)

[7] Ustavující schůze společnosti se konala 12. května 1892

[matrikaN-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost Chomutov

[MatrikaZ-2] Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z14, s. 8

[Kraus-3] KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy. 3. díl Století elektřiny. Praha: ČVUT, 2008. ISBN 978-80-01-04052-2. S. 180.

[4] J. G. Böhm^{[nedostupný zdroj]} na stránkách Významní matematici v českých zemích

[Kolomý-5] KOLOMÝ, Rudolf. Významná osobnost naší fyziky 19. století: Prof. Karel Václav Zenger (1830-1908) (170let od narození vynikajícího experimentátora). S. 144–158. Pokroky matematiky fyziky a astronomie [online]. [cit. 8.3.2013]. Roč. 2001, čís. 46, s. 144–158. Dostupné online.

[6] ČVUT. ČVUT FEL - Historie a poslání [online]. [cit. 2013-03-08]. Dostupné online.

[8] SVITÁK, Pavel. Ing. Jan Kašpar a začátky motorového létání v Čechách. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2010. ISBN 978-80-254-7601-7. S. 23.

[9] ČVUT. ČVUT v Praze -:: Honoris cause ČVUT [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.

[10] Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Malá Strana, Praha : Academia, 1999, ISBN 80-200-0771-7, str. 240

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[p 1]

[7]

[8]

[9]

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze