Voroněž
| Voroněž Воронеж | |
|---|---|
Pomník Petra Velikého | |
znak vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°40′18″ s. š., 39°12′38″ v. d. |
| Nadmořská výška | 154 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Stát | |
| Federální okruh | Centrální |
| Oblast | Voroněžská |
| Administrativní dělení | 6 okresů |
Voroněžská oblast na mapě Ruska | |
Voroněž Voroněž na mapě Voroněžské oblasti | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 596,5 km² |
| Počet obyvatel | 1 051 995 (2023)[2] |
| Hustota zalidnění | 1 763,6 obyv./km² |
| Etnické složení | Rusové 96 %, Ukrajinci 3 % |
| Náboženské složení | ortodoxní 94 %, katolíci, baptisté, luteráni 6 % |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Vadim Kstěnin |
| Vznik | 1586 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+7) 473 |
| PSČ | 394000–394095 |
| Označení vozidel | 36, 136 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Voroněž (rusky Воро́неж – mužský rod s výslovností [vɐˈronʲɪʂ]IPA) je město na jihozápadě evropské části Ruska. Leží asi 250 km severně od hranic s Ukrajinou a 530 km jižně od Moskvy na pravém břehu řeky Voroněž, těsně před jejím ústím do Donu. Město je správním střediskem Voroněžské oblasti. Žije zde přibližně 1,05 milionu[2] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První zmínka o Voroněži, dochovaná v Ipaťjevském letopise, se vztahuje již k roku 1177. Pevnost na ochranu proti útočícím krymským a nogajským Tatarům tu byla založena ale až za cara Fjodora I. koncem roku 1585. V 17. století už byla Voroněž profitujícím obchodním městem. Roku 1648 zde proběhlo protifeudální povstání. Car Petr Veliký ve Voroněži roku 1696 nechal vybudovat loděnice, v nichž postavil slavnou Azovskou flotilu. Petr zde často pobýval a během jeho vlády se stala Voroněž nejvýznamnějším městem na jihu Ruska; třebaže Voroněž musela přepustit pozici nově budovanému Petrohradu, byla roku 1711 ustavena sídlem Azovské gubernie, v roce 1725 přejmenované na voroněžskou. 10. srpna 1773 město postihl velký požár, po němž bylo výrazně přebudováno. V 19. století se rozvíjel průmysl, v této oblasti ale hlavně potravinářský. Voroněž byla totiž centrem úrodné černozemě; byly vybudovány mlýny a závody zpracovávající potraviny. V 70. letech předminulého století bylo město propojeno železnicí s Moskvou a Rostovem na Donu. Roku 1934 byla ustavena nynější Voroněžská oblast. Za druhé světové války byly po 212 dnů od června 1942 do ledna 1943 o město a okolí sváděny těžké boje.
V brzkých ranních hodinách 24. června 2023 bylo město obsazeno vojáky Wagnerovy skupiny pod vedením Jevgenije Prigožina, když skupina obsadila všechna vojenská stanoviště ve městě. Ruský prezident Vladimir Putin to označil za vzpouru.[3][4][5]
Současná Voroněž
[editovat | editovat zdroj]Dnes je město hlavním ekonomickým i administrativním centrem celé „černozemě“; nachází se tu 7 divadel, 12 kin a 38 institucí vyššího vzdělávání; sídlí tu i Voroněžská státní univerzita. Na ni často prodělávají jazykovou přípravu i zahraniční studenti z mnoha zemí. Nachází se zde mnoho velkých a středně velkých podniků. Je zde i přibližně 40 vědeckých institucí vyššího vzdělávání. Proto se Voroněž někdy nazývá Město studentů.
Průmysl
[editovat | editovat zdroj]Voroněž je jedním z největších hospodářských center v Rusku, vyrábí se zde raketové motory pro kosmický průmysl, letadla Iljušin, Antonov An-148 nebo Suchoj Superjet 100, byl zde vyráběn i nadzvukový Tupolev Tu-144, obdoba západoevropského Concorde.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]V letech 1926–2009 zde byla v provozu rozsáhlá síť tramvajové dopravy. Po její likvidaci, započaté roku 2001, se Voroněž stala největším (a jediným milionovým) městem Ruska bez tramvají.
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]Charlotte, Spojené státy americké
Čchung-čching, Čína
León, Španělsko
Sliven, Bulharsko
Wesermarsch, Německo
Homel, Bělorusko
Rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Ivan Alexejevič Bunin – básník
- Ivan Savvič Nikitin – básník
- Samuil Maršak – básník
- Nikolaj Ge – malíř náboženské tematiky
- Alexej Vasiljevič Kolcov – básník
- Konstantin Feoktistov – ruský kosmonaut
- Andrej Platonov – ruský prozaik, dramatik a publicista
- Alexej Kaledin – ruský carský generál
- Georgij Žilenkov – sovětský generál a kolaborant
Galerie
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ Je to rána do zad, řekl Putin ke vzpouře wagnerovců. Vyzval k tvrdé reakci. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-24 [cit. 2023-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Prigožin se nevzdává. Ke střetu může dojít ve městě Rostov. Seznam Zprávy [online]. 2023-06-24 [cit. 2023-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Wagnerovci obsadili další město, Voroněž. Echo24.cz [online]. 2023-06-24 [cit. 2023-06-24]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Voroněž na Wikimedia Commons
- (rusky) Zastupitelstvo města Voroněže
- (anglicky), (rusky) Voroněžská státní univerzita
- (rusky) Městský portál
- (rusky) Dějiny města a architektonické památky Archivováno 15. 9. 2005 na Wayback Machine.