Konstantin Nikolajevič Leonťjev
| Narození | 13.jul. / 25. ledna 1831greg. Kudinovo |
|---|---|
| Úmrtí | 24. listopadu 1891 (ve věku 60 let) Trojicko-sergijevská lávra |
| Alma mater | Lékařská fakulta Moskevské univerzity a Imperátorská moskevská univerzita |
| Vlivy | Nikolaj Jakovlevič Danilevskij |
| Vliv na | Nikolaj Berďajev |
| Rodiče | Nikolay Borisovich Leontyev a Fedos'ia Petrovna Leontʹeva |
| Příbuzní | Vladimir Nikolajevič Leonťjev[1] (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konstantin Nikolajevič Leonťjev (rusky Константин Николаевич Леонтьев, 13. lednajul./ 25. ledna 1831greg. – 12. listopadujul./ 24. listopadu 1891greg.) byl ruský spisovatel, literární kritik a filozof. Jeho hlavní doménou byla teorie kultury, kritika současnosti a estetické pojetí jsoucna.[2] Nebyl slavjanofil, ovšem na jeho názory lze hledět jako na jeden z projevů degenerace slavjanofilství.[3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Leonťjev vystudoval medicínu na Moskevské univerzitě. Leonťjev byl v Krymské válce vojenským lékařem, potom provozoval praxi doma na venkově. Po nějakém čase vstoupil do služeb zahraničního úřadu a stal se velvyslancem v různých městech Turecka, kde se obrátil k pravoslaví, vzdal se svého postavení a prožil více než rok na Athosu. Ke konci života se nastěhoval do Optiny Pustyně a přijal tajné postřižení na mnicha. Odjel do Trojicko-sergijevské lávry a tam zemřel.[4][3]
Názory
[editovat | editovat zdroj]Díky svému pojetí dějjin bývá Leonťjev řazen k Danilevskému a jeho teorii kulturně-historických typů. Vasilij Zeňkovskij se však domnívá, že k této teorii dospěl bez přímého vlivu Danilevského.[5] Převzal klasifikaci tří stádií organismu Danilevského a aplikoval ji na vývoj společnosti:
- Stádium prvotní jednoduchosti (v něm se prvky celku teprve rýsují)
- Stadium vzkvétající složitosti a jednoty (prvky se maximálně individualizují a vytvářejí přísnou hierarchii)
- Stádium druhotného smíšeného zjednodušení (prvky ztrácejí svou osobitost a celek se rozkládá).
Leonťjev tvrdil, že Západ s jeho buržoazní rovností a zjednodušením sociálních vztahů vstoupil do stadia úpadku, zatímco Rusko čeká etapa vzkvétající složitosti.
Leonťjev žene do extrému dualismus mezi světem, který pomijí, a Kristovým kralovstvím. Pro něho jsou dějiny koneckonců dějinami objevení se Antikrista, smrti, zničení a Bůh se člověku zjevuje pouze proto, aby zachránil jeho duši.[6]
Vliv
[editovat | editovat zdroj]Nikolaj Berďajev v předmluvě ke knize O otroctví a svobodě člověka psal, že na formování jeho sociálních názorů měl vliv mj. Konstantin Leonťjev.[7]
České překlady
[editovat | editovat zdroj]- LEONT'JEV, Konstantin Nikolajevič. Pembe: povídka z epirsko-albánského života. Překlad Gabriela Foustková. V Praze: J. Otto, 1903. 84 s. cnb000597631.
- LEONT'JEV, Konstantin Nikolajevič. Byzantinismus a slovanstvo. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011. 203 s. ISBN 978-80-7465-005-5.
- LEONT'JEV, Konstantin Nikolajevič. Vybrané stati. Vydání první. Olomouc: Nakladatelství Centra Aletti Refugium Velehrad-Roma, s.r.o., 2015. 294 stran. ISBN 978-80-7412-213-2.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Konstantin Nikolajevič Leontiev na slovenské Wikipedii.
- ↑ Леонтьев, Владимир Николаевич. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XVIIa.
- ↑ Nykl 2015, s. 199.
- ↑ a b Losskij 2004, s. 116.
- ↑ Masaryk 1996, s. 180.
- ↑ Nykl 2015, s. 200.
- ↑ Špidlík 1996, s. 226.
- ↑ N. Berďajev, O otroctví a svobodě člověka : pokus o personalistickou filosofii. Praha : OIKOYMENH, 1997. ISBN 80-86005-50-X
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HRALA, Milan, ed. Slovník spisovatelů. Sovětský svaz: literatura ruská, ukrajinská a běloruská, literatury sovětského Pobaltí, literatury Sovětského východu. 2. díl, L–Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977. 627 s. cnb001194425. S. 23–24.
- LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie (původním názvem: История русской философии). Překlad : Alan Černohous. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. Kapitola VI:2 "Strachov Nikolaj Nikolajevič a Leonťjev Konstantin Nikolajevič", s. 116.
- MASARYK, Tomáš Garrigue, 1996. Rusko a Evropa: studie o duchovních proudech v Rusku. Svazek 2. Praha: Ústav Tomáše Garrigua Masaryka. 495 s. (Spisy T. G. Masaryka; sv. 12). ISBN 80-901971-6-7. Kapitola XVII "Teoretikové oficiální teokracie: Katkov – Pobědonoscev – Leonťjev", s. 180–189. Kniha vychází s finanční podporou Grantové agentury České republiky.
- NYKL, Hanuš, 2015. Slavjanofilství a slavjanofilské paradigma: příspěvek ke studiu ruské filosofie 19. století. 1. vyd. Praha: Slovanský ústav AV ČR. 255 s. (Práce Slovanského ústavu AV ČR, v.v.i. Nová řada; sv. 38). ISBN 978-80-86420-49-3. Kapitola "Konstantin Leonťjev", s. 199–206.
- ŠPIDLÍK, Tomáš, 1996. Ruská idea : jiný pohled na člověka. Překlad : Z franc. přeložil Antonín Juvenál Valíček. Velehrad: Refugium. 414 s. (Studium; sv. 88). ISBN 80-86045-02-1.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. cnb000277218. S. 875–876. Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin Nikolajevič Leonťjev na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Konstantin Nikolajevič Leonťjev