Ion Iliescu

Ion Iliescu
Ion Iliescu
	Ion Iliescu (14. října 2004)
1. a 3. prezident Rumunska
	Ve funkci:; 26. prosince 1989 – 29. listopadu 1996
Předchůdce	Nicolae Ceausescu
Nástupce	Emil Constantinescu
	Ve funkci:; 20. prosince 2000 – 20. prosince 2004
Předchůdce	Emil Constantinescu
Nástupce	Traian Băsescu
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Rumunska; Fronta národní spásy; Democratic National Salvation Front; Sociálně-demokratická strana (PSD)
Narození	3. března 1930 (94 let); Oltenița
Choť	Nina Iliescuová (od 1951)
Rodiče	Alexandru Iliescu
Alma mater	Moskevský energetický institut; Bukurešťská polytechnická univerzita; Lomonosovova univerzita
Profese	inženýr, politik, revolucionář, spisovatel literatury faktu, propagandista, aktivista, státník, video blogger a komunista
Náboženství	volnomyšlenkářství; ateismus
Ocenění	Medaile Uruguayské východní republiky (1996); Řád bílého dvojkříže 1. třídy (2002); řetěz Řádu za občanské zásluhy (2003); rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2003); Řád slona (2004); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Ion Iliescu
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ion Iliescu (* 3. března 1930, Oltenița, Călărași, Rumunsko) je rumunský politik, bývalý prezident. Byl zvolen do úřadu celkem na 11 let (ve třech funkčních obdobích) v letech 1990–1992, 1992–1996 a 2000–2004. V letech 1996 až 2008 byl Iliescu senátorem za stranu PSD, největší politickou stranu v Rumunsku.

Je synem železničáře, který působil v ilegální komunistické straně. Vystudoval mechaniku tekutin na Bukurešťské polytechnické univerzitě a Lomonosovově univerzitě v Moskvě, byl funkcionářem Svazu komunistické mládeže. V roce 1965 se stal členem ústředního výboru strany a v roce 1967 ministrem pro mládež, patřil k hlavním tvůrcům propagandy. Nicolae Ceaușescu ho začal počátkem sedmdesátých let vnímat jako nebezpečného mocenského konkurenta a odsunul ho do méně významných funkcí na venkov. Ve druhé polovině osmdesátých let Iliescu pracoval v nakladatelství technické literatury.

Po vypuknutí revoluce v prosinci 1989 se Iliescu postavil do čela Fronty národní spásy, která převzala moc v zemi. Stal se prozatímní hlavou státu a v květnu 1990 byl se ziskem 85 procent zvolen prezidentem Rumunska. V devadesátých letech se od reformního komunismu posunul k sociální demokracii a podílel se na vstupu Rumunska do evropských struktur. V roce 1993 stál u vytvoření rumunské sociální demokracie, v letech 1997 až 2000 byl jejím předsedou a v roce 2006 pro něj byla vytvořena funkce čestného předsedy. Téhož roku se v anketě 100 největších Rumunů umístil na 71. příčce.

V roce 2016 ho rumunský soud obvinil z podílu na krveprolití, které doprovázelo změnu režimu v letech 1989 a 1990. Proces byl zahájen v listopadu 2019.^[1]

Vyznamenání

Stát	Název	Datum udělení
Ázerbájdžán Ázerbájdžán	Řád Istiglal^[2]	2004, 6. října
Dánsko Dánsko	rytíř Řádu slona^[3]	2004, 16. března
Estonsko Estonsko	Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem^[4]	2003, 15. října
Filipíny Filipíny	Řád Sikatuna	2002
Chorvatsko Chorvatsko	Velký řád krále Tomislava^[5]	2003, 12. května
Itálie Itálie	velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku^[6]	2003, 15. října
Kazachstán Kazachstán	Řád přátelství I. třídy^[7]	2003, 5. září
Litva Litva	velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem^[8]	2001, 23. listopadu
Maďarsko Maďarsko	velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky	2002
Malta Malta	Národní řád za zásluhy	2004, 3. října
Polsko Polsko	Řád bílé orlice	2003, 6. října
Polsko Polsko	velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky	2004
Rumunsko Rumunsko	Řád hvězdy Rumunské socialistické republiky I. třídy^[9]	1971
Slovensko Slovensko	Řád bílého dvojkříže I. třídy^[10]	2002
Srbsko a Černá Hora	Řád jugoslávské hvězdy	2004, 8. září
Španělsko Španělsko	velkokříž s řetězem Řádu za občanské zásluhy^[11]	2003, 7. června
Švédsko Švédsko	Řád Serafínů	2003, 8. dubna

Při své návštěvě Kroměříže u příležitosti uctění památky rumunských vojáků, kteří padli při osvobozování města na konci druhé světové války byl v dubnu 2004 oceněn udělením čestného občanstvím města Kroměříž.^[12]

Odkazy

Reference

↑ Začal soud s rumunským exprezidentem Ilieskem. Je stíhán za zločiny z roku 1989. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-11-29 [cit. 2022-11-12]. Dostupné online.
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2012-03-30 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Modtagere af danske dekorationer. Kongehuset [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-12. (dánsky)
↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
↑ Odluka o odlikovanju Njegove Ekscelencije Ion Iliescu, predsjednika Rumunjske, Veleredom kralja Tomislava s lentom i Velikom Danicom. narodne-novine.nn.hr [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
↑ Указ Президента Республики Казахстан от 5 сентября 2003 года № 1180 О награждении орденом „Достык“ I степени И. Илиеску
↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
↑ SYSTEMS, Indaco. Decretul nr. 157/1971 privind conferirea unor ordine ale Republicii Socialiste România. Lege5 [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (Romanian)
↑ » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Boletín Oficial del Estado. 10. června 2003, čís. 138, s. 22429. Dostupné online.
↑ Rumunský prezident Iliescu se stal čestným občanem Kroměříže. cesky.radio.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ion Iliescu na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ion Iliescu
Ion Iliescu a krvavé rumunské Vánoce roku 1989 Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o průběhu rumunského povstání v prosinci 1989 a roli Iona Iliesca.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Začal soud s rumunským exprezidentem Ilieskem. Je stíhán za zločiny z roku 1989. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-11-29 [cit. 2022-11-12]. Dostupné online.

[2] Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2012-03-30 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

[3] Modtagere af danske dekorationer. Kongehuset [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-12. (dánsky)

[4] Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.

[5] Odluka o odlikovanju Njegove Ekscelencije Ion Iliescu, predsjednika Rumunjske, Veleredom kralja Tomislava s lentom i Velikom Danicom. narodne-novine.nn.hr [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.

[6] Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.

[7] Указ Президента Республики Казахстан от 5 сентября 2003 года № 1180 О награждении орденом „Достык“ I степени И. Илиеску

[8] Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.

[9] SYSTEMS, Indaco. Decretul nr. 157/1971 privind conferirea unor ordine ale Republicii Socialiste România. Lege5 [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (Romanian)

[10] » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky)

[11] Boletín Oficial del Estado. 10. června 2003, čís. 138, s. 22429. Dostupné online.

[12] Rumunský prezident Iliescu se stal čestným občanem Kroměříže. cesky.radio.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

Prezidenti Rumunska

Constantin Ion Parhon (1947–1952) • Petru Groza (1952–1958) • Ion Gheorghe Maurer (1958–1961) • Gheorghe Gheorghiu-Dej (1961–1965) • Chivu Stoica (1965–1967) • Nicolae Ceaușescu (1967–1989) • Ion Iliescu (1989–1996) • Emil Constantinescu (1996–2000) • Ion Iliescu (2000–2004) • Traian Băsescu (2004–2014) • Klaus Iohannis (od 2014)