Maglev
Maglev – zkráceně z magnetické levitace[pozn. 1] – je nejmodernější, nejrychlejší, ale také nejdražší druh kolejové dopravy.
Vlak se pohybuje na polštáři magnetického pole, které je vytvářeno soustavou supravodivých magnetů, zabudovaných v trati i ve vlaku. Tento vlak má tedy, místo kol, speciální systém magnetů, včetně lineárních elektromotorů a pohybuje se několik centimetrů nad kolejnicí. V Evropě se používá vzdálenost okolo pěti centimetrů, v Japonsku kvůli geologické aktivitě okolo 10 cm.
Tratě pro maglev jsou poměrně nákladné a musejí být z bezpečnostních důvodů stavěny na mostech, nebo v tunelech, což rozvoj této technologie také prodražuje.
Rychlost vlaků není teoreticky téměř nijak omezená, rychlostní rekord v roce 2005 byl 581 km/h a vytvořili jej Japonci.[1] V roce 2015 byl rekord opět překonán, když vlak v Japonsku dosáhl rychlosti 603 km/h. V praxi je rychlost limitovaná spotřebou energie a aerodynamickým odporem, tento problém se snažil vyřešit projekt Swissmetro tím, že navrhuje provozovat dráhu v tunelech zbavených vzduchu až ke hranici vakua (vactrain). Takové řešení bylo navrženo i pro tzv. transatlantický tunel.
V pravidelném provozu je maglev jako příměstská dráha na letiště v Šanghaji. V Japonsku plánují zprovoznit roku 2027 dráhu Tokio–Nagoja připravenou na prodloužení do Ósaky.
Maglev v provozu
[editovat | editovat zdroj]Transrapid je německý systém, od 70. let realizovaný na několika zkušebních tratích, např. Transrapid Versuchsanlage Emsland u Lathenu v Emslandu (Dolní Sasko), a od prosince 2002 v Šanghaji jako příměstská dráha mezi městem a letištěm.
Obdobně Japonci tento druh dopravy zkouší od 70. let. Od roku 1996 dodnes je japonský JR-Maglev provozován na zkušební trati v prefektuře Jamanaši, která je vedena převážně v tunelech.
V letech 1984 až 1991 byla v provozu zkušební magnetická městská dráha v Berlíně, takzvaná M-Bahn, fungující na podobném principu. Stavba tohoto zvláštního vlaku i jeho vodicí dráhy byla v mnoha směrech velmi náročná. Pohybující se vlak například dělí od dráhy jen tenká vrstva vzduchu. V Šanghaji je měkká půda, a proto stavitelé museli do vodicí dráhy zabudovat speciální spoje, které je možné nastavovat a tím vyrovnávat změny způsobené sesedáním půdy. Konstruktéři také museli vzít v úvahu drobné deformace, ke kterým dochází u betonových nosníků, mimo jiné rozpínání a smršťování způsobené změnami teploty.
Přesto má technologie využívající magnetickou levitaci řadu výhod. Při jízdě nevznikají škodlivé výfukové zplodiny ani hluk způsobený motorem nebo koly. Dráha a další technická zařízení jsou méně náročné na údržbu. Magnetický vlak je také velmi úsporný. Při přepravě stejného množství cestujících spotřebuje třikrát méně energie než auto, a dokonce pětkrát méně než letadlo. Ve skutečnosti tento vlak potřebuje ke vznášení méně energie, než vyžaduje provoz jeho klimatizace. Navíc dokáže stoupat do příkřejšího svahu a projíždět ostřejší oblouky lépe než běžný vlak. Díky tomu se při stavbě trati zmenšují nároky na úpravu terénu.
V říjnu 2010[2] byla otevřena Vysokorychlostní trať Šanghaj–Chang-čou, která zkrátila jízdní dobu mezi těmito městy na 45 minut. Magnetická dráha byla odložena na neurčito.[3][4]
První evropský komerční projekt magnetické dráhy oznámilo Bavorsko roku 2007. Transrapid měl sloužit ke spojení centra Mnichova a mnichovského letiště.[5] V březnu 2008 byl ale projekt zastaven, protože se jeho odhadované náklady z původních 1,85 mld. eur vyšplhaly na 3,2 až 3,4 mld. eur.[6] V Německu a mnoha dalších zemích se rozvíjí ekonomičtější síť vysokorychlostní železnice s klasickým systémem kolo-kolejnice, která je organicky napojena na konvenční železniční infrastrukturu a s rekordy 487,3 km/h a 574,8 km/h rychlostně o mnoho nezaostává.[7][8]
V Japonsku je v plánu zprovoznit do roku 2027 dráhu Tokio–Nagoja a do roku 2045 ji prodloužit do Ósaky. Vlak by měl mít kapacitu asi tisíc cestujících a vzdálenost 332 km z Tokia do Nagoje má překonat za přibližně 40 minut, do Ósaky pak celkem za méně než hodinu.[9][10]
Princip levitace
[editovat | editovat zdroj]Vznášení vlaku nad kolejemi je zajištěno odpudivou nebo přitažlivou silou elektromagnetů (magnetická levitace). Někteří výrobci užívají klasické elektromagnety, jiní zvolili elektromagnety se supravodivými cívkami.
Výroba dostatečně výkonných elektromagnetů s nepatrnou energetickou spotřebou je umožněna supravodivostí některých materiálů po ochlazení kapalným dusíkem. Zajímavé je, že dodnes neexistuje spolehlivá vědecká teorie vysvětlující tento jev. Dosud známá teorie supravodivosti hovoří o tom, že vibrace krystalové mřížky způsobí vznik Cooperových párů elektronů. Teorie funguje na kapalném heliu a dalších látkách tak spolehlivě, že za ni byla udělena Nobelova cena. Zároveň však předpovídá, že k těmto jevům nemůže docházet při teplotách větších než 23 kelvinů, na což by kapalný dusík nestačil. Za vyšších teplot musí Cooperovy páry vznikat jiným způsobem, dosud přesně neobjasněným.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Anglickou zkratku maglev začal v 60. letech používat fyzik Howard T. Coffey, v angličtině se používá jak pro fyzikální jev, magnetická levitace, tak pro technologii dopravních systémů, založených na jejím principu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The Superconducting Maglev Sets a Guinness World Record for Attaining 581km/h in a Manned Test Run [online]. Central Japan Railway Company, 2004-03-01 [cit. 2011-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-25.
- ↑ Shanghai Hangzhou High Speed Train: Schedule, Tickets Booking, Fare. www.travelchinaguide.com [online]. [cit. 2018-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Report: Maglev link plan is suspended. www.shanghaidaily.com. Shanghai Daily, January 19, 2011. Dostupné online [cit. February 16, 2011].
- ↑ Beijing - Guangzhou high speed line completed Archivováno 29. 12. 2012 na Wayback Machine., Railway Gazette, 26. 12. 2012
- ↑ http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/7011932.stm
- ↑ Archivovaná kopie. www.reuters.com [online]. [cit. 2011-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-04.
- ↑ UIC: Vysokorychlostní tratě ve světě - kilometráž včetně minulosti a budoucnosti (duben 2013), mapky (prosinec 2010)
- ↑ China hits 486 km/h in high speed trials Archivováno 15. 12. 2010 na Wayback Machine., Railway Gazette International
- ↑ RUMANOVÁ, Jolana: Urazí 322 kilometrů za pouhých 40 minut. Japonsko testuje levitující vlak, [ihned.cz], 5. 6. 2013
- ↑ RUMANOVÁ, Jolana: Japonsko představilo nový magnetický vlak. Pojede až rychlostí 500 km/h, [ihned.cz], 24. 11. 2012
Související články
[editovat | editovat zdroj]dále:
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Maglev na Wikimedia Commons
- Railway Technical Research Institute, (japonsky)(anglicky)
- IMB International Maglev Board, (anglicky)
- Maglev, (anglicky)
- Rychlovlaky maglev
- Floating by at 311mph: Japanese 'Maglev' bullet train undergoes its first successful test run, DailyMail, 4. 6. 2013, (anglicky)