Oxid bismutitý
| Oxid bismutitý | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid bismutitý |
| Anglický název | Bismuth(III) oxide |
| Německý název | Bismut(III)-oxid |
| Sumární vzorec | Bi2O3 |
| Vzhled | Žlutá práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1304-76-3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 465,959 g/mol |
| Teplota tání | 826 °C (α-modifikace) 704 °C (β-modifikace) 860 °C (γ-modifikace) 815,6 °C (δ-modifikace) |
| Teplota varu | 1 890 °C |
| Teplota změny krystalové modifikace | 730 °C (α-modifikace v γ-modifikaci) |
| Hustota | 9,328 g/cm3 (α-modifikace, 25 °C) 9,18 g/cm3 (β-modifikace) 9,35 g/cm3 (γ-modifikace) 8,51 g/cm3 (δ-modifikace, 750 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | v silných kyselinách |
| Relativní permitivita εr | 18,2 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | α-modifikace jednoklonná β-modifikace čtverečná (bazálně centrovaná) γ-modifikace krychlová (tělesně centrovaná) δ-modifikace Krychlová (plošně centrovaná) |
| Hrana krystalové mřížky | α-modifikace a=816,6 pm b=1 382,7 pm c=585 pm β=90°±20´ β-modifikace a=1 030 pm c=562 pm γ-modifikace a=1 008 pm δ-modifikace a=1 008 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −574,2 kJ/mol (α-modifikace) |
| Entalpie tání ΔHt | 61,2 J/g (α-modifikace) 61,1 J/g (δ-modifikace) |
| Standardní molární entropie S° | 151 JK−1mol−1 (α-modifikace) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −494 kJ/mol (α-modifikace) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,244 JK−1g−1 (α-modifikace) |
| Bezpečnost | |
| R-věty | žádné nejsou |
| S-věty | žádné nejsou |
| NFPA 704 | 0
1
0
|
| Teplota vznícení | Nehořlavý |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid bismutitý (Bi2O3) je za normální teploty žlutý a za horka červenohnědý prášek nerozpustný ve vodě, methanolu, ethanolu, acetonu i hydroxidech. Je to zásadotvorný oxid, takže s kyselinami reaguje za vzniku bismutitých solí.[1] Vyskytuje se ve čtyřech krystalografických modifikacích – modifikace α (jednoklonná), modifikace β (čtverečná bazálně centrovaná), modifikace γ (kubická tělesně centrovaná) a modifikace δ (kubická plošně centrovaná). Připravuje se spalováním bismutu v atmosféře kyslíku nebo tepelným rozkladem dusičnanu bismutitého Bi(NO3)3 či uhličitanu bismutitého Bi2(CO3)3.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 702.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid bismutitý na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.