Oxid ceritý
Oxid ceritý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid ceritý |
Anglický název | Cerium(III) oxide (systematický název) Cerium sesquioxide |
Německý název | Cer(III)-oxid |
Sumární vzorec | Ce2O3 |
Vzhled | zlatožlutý až zelený prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1345-13-7 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 328,24 g/mol |
Teplota tání | 2 177 °C (2 450 K) |
Teplota varu | 3 730 °C (4 003 K) |
Hustota | 6,2 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v kyselině sírové, nerozpustný v kyselině chlorovodíkové |
Struktura | |
Krystalová struktura | šesterečná |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid ceritý je anorganická sloučenina (oxid) se vzorcem Ce2O3. Je to jeden ze dvou oxidů ceru, patřícího mezi kovy vzácných zemin, konkrétně lanthanoidy.
Výroba
[editovat | editovat zdroj]Oxid ceritý se vyrábí redukcí oxidu ceričitého vodíkem při teplotě okolo 1 400 °C za vzniku na vzduchu stabilního Ce2O3:
2 CeO2 + H2 → Ce2O3 + H2O.
Použití
[editovat | editovat zdroj]Automobilový katalyzátor
[editovat | editovat zdroj]Ce2O3 se používá jako automobilový katalyzátor, slouží ke snižování obsahu oxidu uhelnatého ve výfukových plynech motorových vozidel.
Nejprve se vzdušným kyslíkem oxiduje Ce2O3 na CeO2:
2 Ce2O3 + O2 → 4 CeO2,
oxid ceričitý se poté redukuje oxidem uhelnatým na oxid ceritý:
2 CeO2 + CO → Ce2O3 + CO2.
Osvětlování
[editovat | editovat zdroj]Směs oxidu ceritého a oxidu cínatého v keramické formě se používá na osvětlování. Tento materiál pohlcuje ultrafialové záření o vlnové délce 320 nm a poté vyzařuje viditelné (fialové) světlo, jehož vlnová délka je 412 nm.[2]
Podobné sloučeniny
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cerium(III) oxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Dicerium trioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEPLINSKI, D.R.; WOZNIAK, W.T.; MOSER, J.B. Spectral Studies of New Luminophors for Dental Porcelain. Journal of Dental Research. 1980-09, roč. 59, čís. 9, s. 1501–1506. Dostupné online [cit. 2024-09-24]. ISSN 0022-0345. DOI 10.1177/00220345800590090801. (anglicky)