Přeskočit na obsah

Oxid ceritý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxid ceritý
Obecné
Systematický názevOxid ceritý
Anglický názevCerium(III) oxide (systematický název)
Cerium sesquioxide
Německý názevCer(III)-oxid
Sumární vzorecCe2O3
Vzhledzlatožlutý až zelený prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS1345-13-7
Vlastnosti
Molární hmotnost328,24 g/mol
Teplota tání2 177 °C (2 450 K)
Teplota varu3 730 °C (4 003 K)
Hustota6,2 g/cm3
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v kyselině sírové, nerozpustný v kyselině chlorovodíkové
Struktura
Krystalová strukturašesterečná
Bezpečnost
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid ceritý je anorganická sloučenina (oxid) se vzorcem Ce2O3. Je to jeden ze dvou oxidů ceru, patřícího mezi kovy vzácných zemin, konkrétně lanthanoidy.

Oxid ceritý se vyrábí redukcí oxidu ceričitého vodíkem při teplotě okolo 1 400 °C za vzniku na vzduchu stabilního Ce2O3:

2 CeO2 + H2 → Ce2O3 + H2O.

Automobilový katalyzátor

[editovat | editovat zdroj]

Ce2O3 se používá jako automobilový katalyzátor, slouží ke snižování obsahu oxidu uhelnatého ve výfukových plynech motorových vozidel.

Nejprve se vzdušným kyslíkem oxiduje Ce2O3 na CeO2:

2 Ce2O3 + O2 → 4 CeO2,

oxid ceričitý se poté redukuje oxidem uhelnatým na oxid ceritý:

2 CeO2 + CO → Ce2O3 + CO2.

Osvětlování

[editovat | editovat zdroj]

Směs oxidu ceritého a oxidu cínatého v keramické formě se používá na osvětlování. Tento materiál pohlcuje ultrafialové záření o vlnové délce 320 nm a poté vyzařuje viditelné (fialové) světlo, jehož vlnová délka je 412 nm.[2]

Podobné sloučeniny

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cerium(III) oxide na anglické Wikipedii.

  1. a b Dicerium trioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEPLINSKI, D.R.; WOZNIAK, W.T.; MOSER, J.B. Spectral Studies of New Luminophors for Dental Porcelain. Journal of Dental Research. 1980-09, roč. 59, čís. 9, s. 1501–1506. Dostupné online [cit. 2024-09-24]. ISSN 0022-0345. DOI 10.1177/00220345800590090801. (anglicky)