Já s nimi zatočím...

S přibývajícím věkem se má postava stejnoměrně, velmi pomalu, zcela plíživě a zákeřně, avšak rok od roku viditelněji, zakulacovala. Je mi naprosto jasné, že již nikdy nebudu štíhlá jako laňka, mé boky zůstanou navždy zaoblené a řádně vykreslující zadní část těla, mé břišní svaly nepoznají co znamená ve slovníku zdařilých návštěvnic fitness studií "pekáč buchet", má stehna a lýtka sdělují svým tvarem kolik jejich majitelka již našlapala životem kilometrů, nadutá velikost podprsenky by v mládí možná zaujala mnoho mladíků, dnes je spíše zátěží pro majitelku, povislé svaly na pažích se zcela nechaly zlákat přitažlivostí zemskou a s krásou ženského těla již dávno nemají co společného, je nutné zahalovat je do krátkých rukávů, skončila éra tílek a vykrojených šatů.

před 10 roky :o)

Neházím flintu do žita. Jsem přeci Lev, a ten se jen tak nevzdává.

Posledními kapkami do mého zpohodlněného JÁ byla nemožnost zapnout zimní kabát. Teda zapnout šlo, knoflík se v dírce udržel, jenže došlo k podivnému napnutí v části zad, nakrabacením látky v oblasti pasu a já si připadala jako klobása ve střívku. Vracím kabát do skříně, vyndavám jiný, situace se však opakuje jenom s tím rozdílem, že neměl knoflíky, ale cvoky s dírkou a ta bohužel daný cvok odmítala držet správně upnutý a drze ho vypouštěla na svobodu, cvak, cvak a kabát je v části prsou opět rozepnutý. Beru do ruky zimní bundu, venku mrzne, bude se hodit víc. Zip lehce jede nahoru, vše se zdá v pohodě. Do doby, než si uvědomím, že mám na sobě domácí tričko a pravděpodobně pod bundu teplejší svetr nenarvu. Hlavou mi bleskne "To jsi to holka dopracovala!", zatnu zuby, z ramínek rvu poslední zbytky zimních oděvů. "Uff, no tohle mi je trochu volnější, to půjde."

Je mi jasné, že můj nápad jíst méně a chodit každý den na rychlé procházky, nepřináší žádné ovoce v podobě mínusových kil. Musím na to jít jinak. Vrátím se ke způsobu stravování, který jsem před lety dodržovala za dohledu výživové poradkyně a zhubla jsem 9 kilo. Stálo mne to sice nemalé peníze (za různé důležité preparáty), ale naučila jsem se jiné stravovací návyky. Bohužel po letech jsem je opustila a to se mi vymstilo.

před rokem!!

Jdu na to:

1) musím jíst pětkrát denně, mít mezi jídly tři hodiny interval a striktně to dodržovat
2/ musím zachovávat dostatečný pitný režim (což v zimě hodně zanedbávám)
3/ musím vynechat veškeré pečivo alespoň na čtyři týdny, pak jenom tmavé a velmi málo
4/ musím vynechat veškeré přílohy - brambory, rýži, těstoviny, alespoň na čtyři týdny
5/ musím vynechat veškeré sacharidy, přislazuji občas čekankovým sirupem kávu
6/ musím vynechat uzeniny, mohu si dát občas malé množství šunky s vysokým podílem masa
7/ musím se vyhýbat všemu tukům, tučným sýrům apod.
8/ musím zařadit do jídelníčku co nejvíce zeleniny, s tím nemám nejmenší problém
9/ maso jím jenom 2x týdně - bílé a ryby
10/ vypustím naprosto veškerý alkohol - kamarádky/di trochu nechápou, že piji jenom vodu nebo čaj

To je takový malý základ, aby se můj organismus vymanil z pohodlného přísunu všelijakých dobrot, které si prospěchářsky ukládal všude v mém těle na horší časy.

Mám za sebou dva týdny, kdy jsem si rezolutně a důrazně řekla - A DOST! a změnila od podlahy svůj stravovací režim. Kila se hýbou směrem dolů, cítím se mnohem lépe a jsem na sebe pyšná, že stále mám tu pevnou vůli ke změnám. Pokračuji dál s vervou, pečlivě v obchodech vybírám potraviny, které budou součástí mého jídelníčku. Nevadí mi, že si vařím pro sebe a manželovi něco jiného, baví mne si vymýšlet různé kombinace, netrpím hlady, nemám chutě na sladké, jsem sytá a v pohodě. To je myslím hodně důležité. Mám svůj cíl a chci ho dosáhnout.


Stále si dopřávám radost ze svého pletení a uvědomuji si, že příchodem jarních měsíců svůj volný čas převedu na zahradu, přivítám své milované rostliny po podivné zimě, plná elánu se vrhnu do nekončících bojů s plevelem, už se moc těším na nové vůně a barvy kolem sebe. Na pletení bude mnohem méně času, tak si to ještě musím užívat.

Trochu barev jsem vpustila i do svého nového svetru.

ENGI

od Jennifer Steingass

příze od Rowan - Felted Tweed

(je naprosto úžasná!)

Manžel: Už máš ten svetr suchý?

Já: No dnes už určitě bude.

Manžel : Tak budeme fotit?

Já: Ale vždyť tam prší.

Manžel: Jenom trochu, tak si vezmeš čepici. Jdeme na to!

Tak až takovou podporu doma mám.

Je to milé, že?

Ať prší nebo svítí slunce...