podzimní střípky...

Podzim už je tu kalendářně pár dní, ale já nějak zatím neměla možnost ho vychutnat naplno. Když je hezky, tak máme nějakou práci nebo akci a tak na procházku zlatým listím ještě nedošlo. Každopádně nepropadám trudomyslnosti a tento týden mám v plánu to napravit. :oD Fotka dětí v listí musí být!!!!

V sobotu jsem si ale užila svůj celý den bez dětí - i bez Mařenky. On takový náťuk už byl minulou neděli, kdy všichni jeli s tatínkem pro mošt, ale tentokrát jeli už ráno a přijeli až večer. A já měla čas na důkladný úklid - takže další nepříjemnost mám vyřešenou. Zvládla jsem uklidit komoru a přebrat botník a nakonec i vykydat zbytečné papíry co jsem měla v kuchyni na stolečku - taková roční sbírka všehomožného. No prokouklo to tu. :oD Ještě mám dva takové restíky a bude to všechno téměř dokonalé, ale raduju se i z toho co je teď. :oD A ještě větší radost mám z naší Mařenky - protože zvládla celodenní výlet s tatínkem téměř na jedničku a je to další krok na její osamostatňovací cestě. :oD

 No a neděle byla poklidná a pohodová. Dokončila jsem rozháčkované dýničky na ozdobu, vytřídila jsem si příze na háčkování a tím pádem zmizel i neklid na mém pracovním stole a po deštivém dopoledni jsme vyrazili i ven a trochu toho zlatého listí bylo. :oD

A teď hurá do dalších říjnových dní! Ať jsou poklidné a podzimně barevné!!!! :o)

P.S.: A ještě jedna zpráva od nás - Mařenka v týdnu už zvládla udělat šest samostatných kroků. Teď už se tedy zase drží bezpečně u nábytku nebo jde na čtyři, ale i tak je to pokrok. :oD

Rozdvojení osobnosti :oD

Tak jsem si k svátku nadělila nový blog a budu se vyskytovat tu i tam - tu budu psát o nás a dodávat nějakou tu fotodokumentaci a tam budu "vyvěšovat" jen tvořivé záležitosti.

Tak snad budu mít dostatek čtenářů tak i tak. :o)

A jaký je ten můj nový blog? handinkreativii.blogspot.com

Rozloučení s rokem 2011

Jak se hezky rozloučit se starým rokem? No přeci procházkou kolem Boleveckých rybníků. A letos jsme nešli sami, přidali se i kamarádi Petra s Romanem a Lucka s Honzou a malou Aničkou, takže to bylo moc fajn. :o)

A loučení bylo veselé...

... lehce roztančené (na pláži)...
... a s prskavkama. :oD

Štědrý večer nastal...

Ještě než zazvoní vánoční zvoneček, tak je třeba dojít pro betlémské světýlko. Letos bylo dost větrno, měli jsme co dělat, abychom světýlko domů donesli. :o)

... hezké oblečení patří k štědrému večeru stejně jako kapr a salát :o)...
... rodinné focení ...

... miláčci ...

... a už tady byl Ježíšek...

... před spaním ještě sfouknout svíčičky a zítra zase ahoj stromečku. :o)

K Vánocům patří i navštěvování rodiny a tak jsme se podívali jak do Klenčí, tak k babičce do Žichovic a za mým tátou do Sušice. Počasí bylo příznivé, tak cestování nebylo špatné a radost na návštěvách byla vždy velká. Ale přesto sním o tom mít velký dům a všechny naše milé hostit u nás. :oD Třeba jednou... budu stejně jako anglická královna vítat rodinu na rodinném sídle, s velkým vánočním stromem a romantickou náladou. :oD

No budu skromná :oD - Vánoce s dětma jsou nádherné všude a díky za to!!!

Vánočka

Každý rok nám moje skvělá babička peče tu nejskvělejší vánočku, co znám. Ani letos nezklamala. :o) Už jsem se snažila upéct taky takovou, ale nebylo to ono. No neházím flintu do žita, možná se časem taky naučím. :oD

recept dle mé babičky Jožinky

(na malou vánočku, na velku je třeba násonit 2):

50 dkg polohrubé mouky

10 dkg cukru

10 dkg tuku Hera nebo máslo (rozpustit)

2 žloutky (může být i jedno vejce a jeden žloutek)

2,5 dkg droždí

sůl

asi 1/4 litru mléka

citronová kůra, vanilka, nastrouhaný muškátový oříšek a rozinky

Čtvrtá adventní neděle...

...Kájíkovi už jsou dva roky a tak trochu smutno.

Našemu malému chlepečkovi už jsou dva roky, uplynuly jen dva roky od té sněžné noci, kdy se 26 minut po půlnoci narodil, mnohem rychleji než jeho bráška, ale s delším čekáním. :o) Měl spoustu vlásků a naducané tvářičky a byl krásný, ten náš druhorozený.

Dva roky nejsou nic a přesto se toho událo tolik - aspoň mě to tak někdy připadá. Ale Kájíček je náš mrňousek, který páchá divoké věci a pak si prokousne třeba ret nebo narazí koleno, pořád se směje a trénuje naše nervy svým hezkým vzdorovitým obdobím.

Milujeme tě Kájíku a přejeme ti všecičko nejlepší!!!

A to smutno?.... zasáhlo to tak nějak všechny a zanechalo to malý stín i na tom našem báječném oslavovém dni, i kvůli tomu dávám fotky až dnes - asi z piety. Nevím co říct... snad jen DÍKY PANE PREZIDENTE! za nás, za naše děti, za všechny!!!

Advent, už byl druhý advent...

Máme takové hektické týdny - tatínek nám odjíždí téměř každý den do Prahy a jezdí pozdě a tak si ho kluci ani moc neužijou. A tak víkend byl jako pohlazení - užívali jsme si klidu, nikdo nikam necestoval, kluci se vyřádili s tátou, já jsem stihla věci, které s naší trpasličí armádou v zádech nezvládnu. Prostě bájo!

Pepíček se moc těšil až se v neděli budeme dívat na adventní koncert a pak si zapálíme taky svíčku. Dokonce i na nějaký ten trénink vánočních koled došlo. :oD

A jak hlásí každý den na ČT1 aspoň tak pětkrát, Vánoce se už opravdu blíží a nejde to zastavit. Tak si ten čas užívejte v klidu a pohodě! :o)

velké focení...

Tak to dopadá, když se rozhodnu, fotit děti a nemám k tomu žádného pomocníka. Spocená až na zad..zádech, děti divoký, pak už nervózní, nic nepracuje jak má. No radostná to byla práce. A pak z toho lezou mimo jiné i takovéhle snímky...

Ale já z toho snad na kalendář a PFku něco vyberu. :oD

Kdysi dávno, jsme se snažili na rodinné dovolené fotit dvojčata známých - bylo to náročné, ale se třema trpaslíkama je to taky zážitek. :oD

Tak nám začal adventní čas...

...děti už se nemůžou dočkat ježíška a obávají se že dorazí čert (protože cokdyby je opravdu odnesl do pekla?) a já si tenhle čas užívám. I když v rodině jsou teď takové zajímavé kotrmelce a změny, že jen doufám, že si všichni budeme ty nastávající svátky radosti užívat hlavně ve zdraví a pohodě! :o)

===============

náš Slovanský stromeček, včera rozsvícený - prý na velkém náměstí je ještě hezčí, ale tenhle náš je krásný každý rok!!!

1. svíčka
letos jsem opět zvolila adventní svícen místo věnce - z bezpečnostních i prostorových důvodů :o)

zase ten počítač

Tak jsem si do nově přeinstalovaného počítače nainstalovala všechny nezbytné prográmky a on mi po dvou dnech, co jsem si ho donesla domů, zase kleknul. Mé naštvání neznalo mezí - to byl opravdu kauf za všechny prachy. :o( No naštěstí mám ten Kájův starý noťas a snad spolu najdeme společnou řeč - jen ho musím naučit pár věcí, co potřebuju - třeba pro tvorbu kalendářů nebo na úpravu fotek. :o)

A navíc k té nemilé počítačové problematice se nám sesypaly zase děti - kašlou, teče jim z nosu a protože mě Kárlí statečně olízoval pusu, tak už i na mě to leze. No cítím se z toho všeho asi takto...

Holka modrooká

On ten čas utíká už takhle rychle, ale se třema cvrčkama v zádech to je úplný tryskolet. Vůbec nechápu, že tomu malému modrookému ukřičenému stvořeníčku už je jeden měsíc. Pomalu dostávají naše dny trošku pevnější obrysy - ono to tak musí být i kvůli hošíkům, ale Marjánka to nese statečně a spolupracuje skvěle. :o) A kluci vlastně taky. Každý večer si lebedím, že mám tak skvělého muže, který se postará o spoustu věcí a já si díky jeho báječné pomoci můžu užívat ten náš uzlíček.

Nevím jestli je to věkem nebo zkušenostmi, ale Máří je největší uplákánek z té naší party a stejně jsem na ní nejvíc trpělivá a víc se řídím srdcem než poučkama (možná je to kostrbatě popsané, ale třeba budu pochopena :o)). A o to víc je mi líto, že u Pepeho to tak nebylo - prostě daň prvorozeného. Jak řekla moje maminka - mateřství je tak nepřenosná věc, že i kdybych měla vedle sebe pořád někoho, kdo by mi pomáhal, radil a podporoval, tak si to člověk musí odžít sám. Jsou to úžasné zkušenosti, a když mi z toho občas trochu bolí srdce a říkám si, že to mělo být jinak, tak díky tomu se snažím to napravovat zase na jiných místech. :o)

Mámy by za své děti i dýchaly a já jsem opravdu neskutečně šťastná, že bych mohla dýchat hned třikrát. Evidentně u mě tentokrát převládla poporodní eufórie nad poporodním blues. :oD

Tři

Jsou tři! A jsou úžasní! :o)

Ty naše blonďaté kebuličky jsou občas vážně k zulíbání. :o) Velký starostlivý bráška Josífek chodí sestřičku hladit a povídá jí. Malý trošinku žárlivý bráška Kájík se ujišťuje jestli "miminto nepače" a jak může tak jí jde poňuňat po heboučkých vláscích. A nejmenší ukřičená sestřička to všechno statečně snáší a občas oba brášky děsí svým tygřím řevem - asi z ní bude operní zpěvačka nebo generál. :oD

Zvládáme to a je to moc fajn! Jen na focení nějak není moc prostoru a když je, tak nestačím ani uklidit žehlící prkno, aby to nějak vypadalo (viz. fotka :oD). Ale my to vychytáme.

Uzavření dalšího projektu aneb Mařenka je na světě

Tak jsme se 15. září v 11:35 dočkali a konečně se narodil náš další potomek - krásná holčička Maruška. Vážila 4250 g a měřila 52 cm - takže žádné drobátko a přesto je to takový uzlíček malinkatý. Kluci jsou z ní nadšení a my taky a jsme šťastní, že je nás zase víc. :o)

7. září a velcí bratři

Čím je dnešní datum tak zvláštní? Kromě toho, že má svátek Regína a asi před osmi lety se vdávala moje spolužačka Eliška (vůbec nevím proč si ten datum pamatuju :oD), tak dnes je i den, kdy mám stanovený termín porodu.
Je to takové zvláštní magické slovo - všechny nastávající maminky se k němu upínají a doufají, že ony budou rodit nejdéle v termínu, nejlépe chvíli před - protože ten "kulatý čas" (jak jsem nedávno četla hezký příměr), se na konci neskutečně vleče. K tomu se přidávají možná trochu nervy, trochu větší tělesná nepohoda a narůstající dotazy okolí - "tak co? už?". :o) Nejsem jiná, ač potřetí v krátkém čase, tak i mě se to neskutečně vleče, chvílemi propadám deprézím a chvílema obavám, v noci špatně spím, přes den sotva funím a dospávám ty probdělé noci, hormóny se splašily a já slzím a pláču kvůli všemu, zrovna tak se strašně rychle rozčílím a lituju své okolí, že se mnou musí vydžet tuhle fůrijovskou náladu.
Aby se mé předporodní stresy snížily, byli moji rodiče tak hodní, že si dneska odvezli kluky na hlídání a tak mám pocit, že až dorazí Kája s párce, tak už můžu vesele rodit a nebudu mít žádné jiné starosti. :oD A zvláštní je, že jakmile se za klukama zavřeli dveře, tak mě přepadli dva zvláštní pocity. Ten první je neuvěřitelný stesk po těch dvou kebulkách - přijde mi neuvěřitelné, že až se mi vrátí domů, tak to bude zase jinak (stejný pocit jsem měla i před narozením Kájíka), že prostě Kájík už nebude to naše miminko, ale oba s Pepčou budou velcí bráškové! :o) No a druhý pocit je takový, že jsem najednou v klidu - vždyť můžu rodit bez starostí jestli včas dorazí hlídání a podobně.

===================

než odjeli, tak jsem si ty velké bráchy musela vyfotit :oD příště už to bude sourozenecké trio :o)

V tom neuvěřitelném binci, co tady hoši zanechali jsem si zdřímla a měla jsem zvláštní sen - porodila jsem, úplně sama, na louce před nemocnicí, narodila se mi holčička, a já jedinou starost měla, že ač ležím kousek od recepce, tak nemůžu dojít pro nějakou pomoc, protože nevím jak sama v těch podmínkách přestříhnout pupečník. :oD No leze mi to na mozek. :oD :oD :oD

3. září

Září začalo, školáčci zasedli do školních lavic, učitelům i rodičům začali starosti i radosti spojené se školním životem a u nás je ve vzduchu napjatá atmosféra očekávání... :o)

3. září je pro nás velký den - před šesti lety jsme si toto datum vybrali jako naše svatební a tak už je to 6 let, co jsme si s Kájou slíbili vzájemnou lásku, úctu a věrnost. Za těch 6 let jsme toho stihli docela dost a jsem šťastná, že věci běží tak jak jsou a těším se na všechno další, co náš rodinný a manželský život přinese (a doufám, že pozitiva budou převažovat :o)).

Kájovi děkuju za to jaký je, že je to milující manžel, báječný táta a snad i já mu jsem dostatečnou oporou ve všem co dělá. :o)

kredit: Natali design - Fresh summertime

Tradiční výroční scrapík, aby bylo co dát do albumu. Letos je vyjímečný tím, že fotku fotil sám náš Pepíček. :o)
========================
a protože sobota prostě musela být slavnostní a počasí nám přálo, tak jsme vyrazili na zámek Kozel - bylo tam příjemně :o)

A jen pro ukázku - jak jsme vypadali před těmi šesti lety. :oD

Konečně na pláži

Tak nám pomalu končí poslední prázdninový den a my jsme se teprve dneska dostali na pláž. :o) Né, že bychom cestovali až k moři - ač by si to Pepe moc přál (představuje si to totiž tak trochu jako Hurvínek válku). Prostě jsme nasedli do auta a dojeli jsme si na plážičku u Boleváku. :o) I tak to stálo za to. Nekoupali jsme se, jen jsme chvíli poseděli a kluci se porejpali v písku, užili jsme si večerního sluníčka a pak zase domů. I tak to bylo moc fajn! :o) A dokonce tato malá procházka prý měla léčivé účinky na Káju, o kterého se prý pokouší nějaká rýmička. Tak doufejme, že je opravdu nebezpečí zažehnáno. :o)

No a zítra už to začne všem školákům, školkáčkům, paním a pánům učitelům a jejich rodinám. Jsem ráda, že se nás to zatím netýká. Protože až to jednou začne, tak to budou povinnosti na hodně hodně let.... ale CARPE DIEM!!! ;o)

Nové závěsy

Když jsem byla před 14ti dny s klukama v Praze v IKEA, tak jsem mimo jiné objevila nádhernou látku - no nedalo mi to a koupila jsem hned dvě "role", že z toho udělám závěsy. Doma jsme za asistence našich dráčat látku vyprala, nastříhala a nažehlila a že až bude čas, tak našiju tu záclonovou stuhu a bude. Pak přišlo horko a já neudělal vůbec nic. Každopádně včera se ochladilo, moje tělo se netopilo v potu při sebemenším pohybu, a já mohla vyndat šicí stroj a pokusit se o nějaký ten výtvor. A tady je výsledek. :oD

Závěsy + povlaky na dva polštářky, aby to hezky ladilo dohromady. :o) Tak snad se to bude klukům líbit. ;o)

čekání na Benešátka

Včera doma proběhlo dokumentační focení pupíku, abych měla zase jednu vorvaní fotečku do sbírky. A dneska tak v tom vedru sedím a hraju si - no není to žádná krása, ale prostě TAK JDE ČAS! :oD

(kredit: Natali design - Fresh summertime)