2017

S novým rokem jsem založila i nový blog...

Buďte na něm vítáni ♥

Je to můj osobní prostor. Místo, kde sdílím své myšlenky, pocity a fotografie ze života. Je to můj úhel pohledu a moje pravda.

Gabro a její smečka...

Den 365./365

Holky dnes jely k tátovi a my zůstali sami doma. Dopoledne zahlásil Tom, že to doma se Sebíčkem uklidí, ať jdu ven. Hned jsem se toho chytla. Bylo krásně, a tak jsem si to s holkama moc užila ♥.

Celý den odpočíváme, vaříme si mňamky, popíjíme červené a je nám fajn...

Den jako každý jiný a přitom v sobě něco nese... Konec starého a začátek nového...

Každý den jeden příspěvek... Dnešní je 365. z 365... Zítra zase od začátku... Tak se na ten začátek dobře vyspěte a vykročte tou správnou nohou!

Děkuji všem za návštěvy, jsem ráda, že sem chodíte. ♥

G.

Den 364./365

Gábinečka, je u nás třetí den. Začíná být lepší. Smutno je mi, když si uvědomím, že jako malé štěně byla nejvíc akční, ničeho se nebála a teď má pocit, že stále dělá něco špatně... Podřizuje se, ukazuje břicho... Myslím, že byl nejvyšší čas, aby se dostala jinam... Dafné ji spoustu věcí učí, ukazuje jí její klid a sílu. Pěkně spolu řádí.

Dnes jsme vyrazili do Nové Vsi za Evou, sestřenicí mého taťky. Mám ji moc ráda. Cítím se u nich vždy fajn. Ač je to sestřenice táty, mohla by být jeho dcerou. Je to pár let, co se snažila najít členy své rodiny, se kterými ztratila kontakt už jako malá a nebo je neviděla nikdy. Děti máme stejně staré (Míša je o měsíc mladší než Kája a Andreas o měsíc starší než Kiki), a tak si spolu vyhrají...

Letos Eva pozvala nejen nás, ale i naše a ségru s rodinou. Ta nakonec nedorazila, ale máma s tátou ano. Přijeli jsme o chvíli dříve, tak byl čas si popovídat, jak se mají... Pak už mluvila hlavně babička s dědečkem. Vyprávěli, smáli se. Také jsem se zapojila. Vyprávěla jsem příhodu, která se nadá zapomenout. Potom, co jsem byla upozorněna, že si vše pamatuji blbě, jsem se odporoučela. Šla si foukat své bebíčko mezi děti. Skládala si korálky a byla najednou tou malou holčičkou, která si nezaslouží, aby ji měli rádi. A přitom si to pamatuji tak, jak jsem řekla... To samé, když jsem napsala pod fotkou Báry, že to byl můj milovaný pes, který pokousal celou rodinu, jen mě ne. Také kecám. Pokousala jen dědu a ségru! Fajn, já si jen vybavuji, jak pro každého byla mrcha kousavá, jiné milé slovo pro ni nikdo neměl. Já u ní vždy byla a brečela jí do kožichu... Já ji hladila a chtělo se mi umřít, když ji nechali uspat, protože si při rvačce se Cherry zlomila čelist. Ale starost tenkrát měli jen o Cherrynu, které tekla krev z nohy. Ale možná mi bude zase vyčteno, že si to celé pamatuji špatně a kecám... Když jsem je tak poslouchala, došlo mi, že spoustu věcí jsem vytěsnila a fakt si je nepamatuji...

To je tak, když máte nějaké očekávání, těšíte se... Chcete, aby to bylo milé setkání... Nafackovala bych si. Tak moc chci, aby mě měli rádi... Můj celoživotní problém. Stále být ta nejlepší, protože kdybych nebyla, tak mě nebudou mít za co rádi. Už jednou jsem měla za to, že jsem to v sobě zpracovala, ale není to pravda. Prostě mě to bolí a vždycky bude.

Po příjezdu domů jsem se chtěla jen někam zahrabat a nevylejzat. Tom šel konečně s Láďou na pivo. Mně bylo všechno jedno.  Děti, ať se o sebe postarají samy. Byla jsem tak KO, že jsem prostě usnula. A když holky usoudily, že je čas, aby šel Sebík spát, přinesly mi ho.

Přijdu si jako na houpačce. Jeden den jsem šťastná, že mě přece jen mají rádi, a pak je to vše zase pryč.

Každý máme jiné vnímání, jiné vzpomínky. Pro každého je důležité něco jiného. Hloupé slovíčkaření a jak bolí. Trefa do černého. Snažím se mluvit pravdu a je mi vyčteno, že lžu. Paradox. Trefa!

Na světě existuje jen JEDNA PRAVDA a tu má každý SVOU.  Jen mi došla slova. Nechtěla jsem se obhajovat, něco vysvětlovat. Nebylo co. Jen ve mně zůstala zase ta velká prázdná díra. A to se začala nedávno pomalu zacelovat.

JJ, jsem jiná. Já cítím... A proto mě to vše víc bolí. Ostatní myslí, a tak mají klid :-). Tohle bude taková výzva pro mne do nového roku. Naučit se si to nebrat osobně. Je to totiž stále dokola to samé.

Jsem teď jako Gábinka s pocitem, že ať udělám co udělám, bude to stejně špatně, tak proč si rovnou nelehnout na záda a ukázat břicho, že? Pryč s tím! Vidím, jak je Gábi skvělá, jak není důvod, aby se tak shazovala a sama dělám to samé. Sama nevidím vlastní hodnotu.

Musím se s tím poprat. Stejně jako Gábi. Krůček po krůčku. Začít se mít ráda... A pak už mi bude úplně jedno, co si o mě druzí myslí.

Kéž bych tohle všechno mohla nechat ve starém roce... A v tom novém začala úplně od začátku. Bez očekávání, bez hodnocení... Všechna bebíčka bych zabalila do velké krabice a doručila ji do pryč... Bez zpáteční adresy... To by byla úleva. A možná to za pokus stojí. Není nic snadnějšího, než si to v mysli představit a zrealizovat. Hezky to tam všechno naskládám. Na nic nezapomenu. A šup s tím pryč! V novém roce si nechám jen to, co mi slouží, co mi přináší radost. To, s čím a v čem se cítím fajn. Stejně jako jsem to udělala se svým šatníkem. Stejně jak jsem to udělala s knihama... ♥

Krásný poslední den v roce 2016 Vám přeji! Já ho využiji na plnění krabice...

PS: Síla slova je mocná. Slovem můžeme nejen pohladit, ale i ublížit. A třeba si toho ani nevšimneme. Takže další výzva do nového roku - hlídat si, co říkám a jakým tónem. Hlavně směrem k holkám... ♥

Za dnešek vlastně moc děkuji! Viděla jsem vysmáté a odvázané rodiče. A spoustu věcí si zase uvědomila.

Den 363./365

Dnes k nám přijela na návštěvu teta Monča s Jiříkem a Adélkou. Je to na den stejně jako loni :-). Hezky nám to vyšlo. I to počasí... ♥

Den 362./365

Je to Láska. Jsem z ní úplně mimo a nejen já... I Tom... Úplně si vybavuji ty pocity, které jsem měla, když byl u nás Archie... Jen tak někomu ji nedám. Musí to být TOP domov... Ona je tak zlatá. Něžná, milá, citlivá... Umí se tak přitulit, že máte pocit, že není nic krásnějšího na světě... Jakou měla radost, když přijely holky od táty! Nikdy je neviděla, ale přivítala je, jako by se jich nemohla dočkat. Snaží se být nejhodnější, aby nebyl důvod se zlobit... No, víc to popsat neumím. To se musí zažít... To musíte cítit... Tahle psí slečna si zaslouží už jen to nejlepší... ♥

Den 361./365

Den 360./365

Třebechovice pod Orebem.

Dnes jsme navštívili Třebechovické muzeum Betlémů. Bylo tam až 400 Betlémů z nejrůznějších materiálů (dřeva, keramiky, moduritu, perníku, chleba, ovčího rouna, papíru, skla, těsta, čokolády...).

Lidí tam bylo požehnaně. Vůbec jsem neměla tušení, jak známé místo to je a jak krásnou českou národní kulturní památku tam mají! Třebechovický Proboštův Betlém je více než 100 let starý a má 350 figurek a 2000 vyřezávaných dílů. Celý 7 metrů dlouhý betlém je díky Josefu Frimlovi pohyblivý. Prohlídka byla i s výkladem. Moc hezká slova v něm zazněla...

Ač je Sebastián malý, výstava betlémů se mu líbila. Koukal se na nástroje, fascinovaly ho figurky, které se hýbaly... Byl to zážitek pro nás všechny.

Před muzeem hráli Trubači vánoční melodie...

A proč jsme se to dnes vydali až za Hradec Králové? Protože jsem vyzvedávala Gábinku. Odrostlé štěně vrácené z adopce...

Gábinku jsem v létě fotila v Azýlku Pídička. Byla zamluvená a měla jít domů. Rezervace byla ale zrušená. Pak si ji adoptovala jedna pani z HK. Měla ji na zahradě ještě s jednou čubinou. Ta se ale musela přestěhovat do bytu, kam psy vzít s sebou nemohla. Gábinku si tedy vzala jedna její kamarádka. Ta ji ale po skoro dvou měsících vrátila s tím, že přecenila své síly. Její syn (11 let) si prý psa vždycky přál a moc měl ji moc rád. Jenže Gábinka nezvládala zůstat sama doma a paní měla dost svých starostí, a tak ač měla snahu to řešit, nakonec to vzdala a Gabču jsem si dnes odvezla (ano, jmenuje se po mně :-)).

Dnes mi zase došlo, jak jsem šťastná, že je můj muž, jaký je... Jel se mnou zase takovou dálku pro psa, o kterém defakto nic nevěděl. Veškeré info získal 10 minut před příjezdem do cíle. Gábinka nezklamala. A co víc, Tom je z ní unešený. Líbí se mu ze všech našich dočasek nejvíc...

Den 359./365

Dnes jsme se všichni sešli u Toma rodičů. Nadělovaly se dárky a hrál se pink ponk. Holky pak jely večer k tátovi.

Den 358./365

Den 357./365

Dnes jsem se několikrát dojala... Tak nějak jsme měli všichni k sobě blíž... Objetí, přání krásných Vánoc, hřbitov, betlémské světlo na Homoli, drahelští hasiči a jejich "vánoční vůz". Byla jsem dojatá, jako bych viděla vánoční kamion s coca colou :-)...

Krásný vánoční čas Vám všem ♥. 

Den 356./365

Dnes jsem byla s Kiki fotit Nera. Tříměsíční štěndo. ♥

Den 355./365

Dnes jsem byla na poadopční kontrole v Červeném Újezdě. Smutno je mi. Nexe si adoptovali jako malé štěně. Byl tenkrát zachráněn se sourozenci ze Slovenska. Nezná nic než dvorek, povel žádný... Společnost mu dělá sousedovic pes (přes plot) a kočka. Je dobře živený, má zateplenou boudu, ale... Já vím, že na vesnicích je tohle normální. Pes pro ně je pes, který "hlídá". Nic jiného od něj nechtějí a kromě jídla a očkování mu vlastně ani moc nedávají. Okamžitě mi hupsnul do klína a nechtěl nic jiného, než drbat, mazlit... Bohužel není ani registrovaný, ani kastrovaný... Adoptovala si ho manželka pána, ale se psem nemá nic společného. Dala ho muži jako dárek. Peru se s tím dnes celý den. Vím, že jemu tam je dobře, nic jiného defakto nezná a cítí se tam v bezpečí. Já to vše vidím jen ze svého pohledu a z pohledu psů, které mám doma. Takže jsem pánovi řekla, co je třeba změnit (formality). Podrbala chlupáče za uchem a jela to domů rozdýchat a napsat hlášení.

Takže i tohle patří k zachraňování psů. Proto já si budoucí páníčky svých dočasek vybírám "srdcem", abych měla jistotu, že to bude člen rodiny...

Den 354./365

Dnes to byl hukot... Dveře se u nás netrhly :-).

Ráno jsem odvezla Milkyho na kastraci... Pak přijela Verunka z Doks a pobyla u nás do doby, než přišla Kája a její spolužačky, aby mohly trénovat na besídku (nějaké tu zůstaly i déle a chtěly, abych je učila něco z gymnastiky). Už si zvykám :-D. Do toho se mi zasekly francouzské dveře. Nešly zavřít ani otevřít... Běžela jsem volat SOS k sousedovi, protože abych tady do půlnoci větrala, než přijde Tom domů, se mi nechtělo. Ten nám to opravil a myslím, že se dobře bavil, když viděl, jak je u nás "veselo" :-D. Nabídla jsem mu cukroví, ale takové věci on prý nejí... Tak nic, alespoň zbylo na babičku s dědou, kteří mi přivezli pytle granulí pro psy a pohlídali Sebíka s Kristýnkou, abych mohla zajít do školy pro úkoly a také pro výrobky naší umělkyně. Pani učitelka byla dojatá z toho jejího zvonečku... Kdyby jí šlo všechno jako tohle ♥.

Pak už se tu jen vztekala u učení a dohadovala se se mnou, co z toho dělat nebude. A mě tu vyletěl pekáč s kuřecími stehny do vzduchu... Naštěstí byly děti v dostatečné vzdálenosti.

Takže tak dnes...

Den 353./365

Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady...

Kristýnka dnes zůstala doma. Bolela ji hlava, rýma, kašel, bílá jak stěna... Nejlepší lék na nemoc, je ji omluvit ze školy. To se jí rázem uleví. Večer už nezakašlala a i rýma byla lepší.

Odskočila jsem si do školní jídelny pro oběd a cestou koupila i nová světýlka na stromeček. Ty loňská dostala zabrat. Tuším, že Archie nebo jiný živočich, nám přerušil kabílky... A tak jsem s radostí koupila 1,8 m dlouhý světelný řetěz. Až na samotném konci jsem zjistila, že mu čouhají drátky, a tak jsem šupajdila zpátky do krámu. Dostala jsem nový a ten krásně svítí... Celý den nám tu dělá tu správnou vánoční atmosféru. A aby toho nebylo málo, tak si Kristýnka vymyslela, že chce něco upéci. Prý tu "bábovku", jak jsme prodávaly... Jen to ne! Letos už bábovky nechci vidět.  A tak když měly minule úspěch Honzovy buchty, našla jsem si na internetu recept na Honzovu vánočku. A ač byla úplně od někoho jiného, povedla se! Ta chuť je prostě skvělá! Ale to pletení ze 6, to vám bylo něco :-D. Jsem se u toho málem vztekla. Našla jsem si videonávod a toho pána jsem přestala mít ráda. Tak sympatický se mi zdál... Ale jo, půlku jsem upletla správně a tu druhou ze setrvačnosti nějak domotala. Rozhodně se mi nechtělo to rozplétat a zkoušet znova. A když se pak na mě z trouby smála pořádná vánočka, byla jsem spokojená! ♥

Na fotkách nám chybí Kája... Ta byla dnes na zápase až v Kutné Hoře, a pak šla na závody do školy. Byla pravou rukou panu trenérovi (skákat laťku po zlomené klíční kosti nemohla)... Takže doma víc jak 12 hodin nebyla... A zítra bude opět reprezentovat školu (tentokrát ve vybíjené).