Den 181./365



Udělaly mi radost, obě. Kája si zlepšila dva předměty, Kristýnka přinesla domů samé jedničky...

 

Jen se to neobešlo bez slz...

 

Ráno jsem koupila malé karafiátky a udělala z nich dvě malé roztomilé kytice. Chtěla jsem se osobně rozloučit s pani vrátnou a pani hospodářkou ze školní jídelny. Tyhle dvě mi přirostly za ty roky k srdci...

 

A pak už se hrnuli dolů školáci... Počkala jsem si na ty své a chtěla se osobně rozloučit s učitelkami. Kikinky si držela odstup se slovy, že jí není dobře, tak ať mě nenakazí... Káji mi přišla také nějaká divná, než jsem pochopila, že bojuje s tím, aby nebrečela... A jen co se na mě podívala, brečely jsme obě... I Kája měla uplakané oči... Ani krupicovou kaši nechtěla a běžely jsme bez zastavení domů, kde to pustila... Skočila Tomovi kolem krku a vyplakala se.

 

Sebíčka čekala poradna, a tak vzal Tom holky do CČM na ten zázrak zvaný BUBBLETEA. A my šli k pani doktorce. V 6ti týdnech tedy  Sebastián váží 5 230g a měří 57cm. Žádný drobeček. Už dokonce začíná mít faldíčky :-).

 

Pak jsme naskákali všichni do auta (včetně psů) a jeli do Drahelčic, kde jsme se seznámili s Jackem. To je 2 měsíce staré štěně Jack Russella, které pořídila švagrová klukům... To vám byla smečka psů :-). Don, Tristan, Minie, Daffy a Jack. Všichni v pohodě... A k tomu 4 děti... To páté chybělo.

♥



A odpoledne jsme vyrazili směr Plzeň, kde na holky čekal autobus na tábor... Dominik jel s námi a babička zůstala doma se psí smečkou.

A tohle už jsou fotky z tábora, které si stahuji z FB :-). Jsem ráda, když vidím, jak se maj...

 

 

Den 180./365

Já si s holkama a Sebíkem užívala příjemné odpoledne na narozeninové oslavě a Tom na baráčku čekal na kuchyň, anténu a montoval komodu do ložnice... Blíží se to ♥.

Den 179./365

S Daffy jsem dnes nebyla kamarádka... Sebrala si bez dovolení chleba z talíře...

 

Dlouho trvalo, než na mě zase začala vrtět ocáskem... Po procházce jsme už ale zase kamarádky. Co bylo, to bylo :-). 

 

 

Dopoledne přišli první zájemci o byt. Ač mladí a příjemní lidé, nic příjemného to pro mne nebylo. Sebíček se zrovna probudil, Daffy jsem musela dát na balkón... Chyběly mi další dvě ruce...

 

A to nemluvím o tom, jak jsem jela jako šroub, aby to tu vypadalo... Pak tu ti lidé chodili, místnost po místnosti, koukali do skříní a měřili si místnosti... Nedávám to... Raději vše sbalím, a pak ať se sem chodí koukat kdokoliv...

 

Ani jsem netušila, že mě to tak vezme... Přeci jen tady bydlím 15 let, dala jsem do tohoto bytu hodně energie a nejen jí...

 

Je nejvyšší čas jít dál a rozloučit se...

 

Neměla jsem pak sílu nic dělat. Zajela jsem jen na rychlý nákup, abych měla co jíst a šla se Sebíčkem spát... Pak si ho vzala ven do kočárku Věrka a já si šla s Daffy a Minie pročistit hlavu. I rychlou vanu jsem stihla...

 

Večer se vrátily holky a začalo balení na tábor. Zítra to dobalíme a v úterý pofrčí...

 

 

Den 178./365

Dnes jsem si opět mákla... Přijela Terka, aby mi hlídala Sebíčka a já uklízela... Prokouklo to tady, ale zdaleka jsem se nevyhrabala z těch hromad. Holkám jsem roztřídila oblečení do tašek... Knihovna je celá v krabicích...

Ufff... Foto nemám... Snad zítra :-).

Den 177./365

Dnes už je Sebíčkovi 6 týdnů. Tímto končí i mé šestinedělí, ale jakoby žádné nebylo. Nebyl čas...

Holky odjely k tatínkovi. Kristýnka v noci zvracela a není ve své kůži, tak jsem si říkala, že by mohla zůstat doma, ale chtěla jet... Já zůstávám také doma. Pokusím se prospat a ve chvílích, kdy bude Sebíček spát, budu balit a uklízet...

Hodil by se mi nějaký dobrovolník na vození kočárku. Na neděli už se jeden přihlásil, ale na zítra nikoho nemám...

Dafné a její andělská křídla :-)

Jedna pár dní stará... ♥

Tak už mám i aupair na zítra :-). To je tak, když si někdo něco přeje... Napsala mi Terezka, holčina, která mi tu vozila už Káju v kočárku, a pak i Kiki... Ptala se na brigádu, že by ráda hlídala děti a zda o něčem nevím... No a zítra mi bude Sebíčka vozit a za odměnu si dáme někde nějaký dobrý oběd! Já mám takovou radost! :-)

A jedna aktuální...

Tak ráda je pozoruji... Moc se mi líbí, jak mají k sobě blízko... Nočníčkování je pro Toma příjemnější, než mu utírat pokakanou prdelku. Sebastián dává jasně najevo, kdy se mu chce čůrat nebo kakat a v této poloze se mu lehce uleví...
 

Den 176./365

Dnešní den byl ve znamení kuchyně. Naše Bobina je už naše! Jen na baráčku bude až v pondělí... A čeká tam na ni už i kámoška lednice...

Byli jsme i na veterině. Nic pozitivního :-(. Ach jo... Budu doufat, že to je jen přechodné a srovná se to... Jediné utěšující je, že v bytě už nebudeme dlouho... Se zahradou to také bude snažší...

Večer byla Daffy poprvé na baráčku. Moc se jí  tam líbilo. Hned to tam vzala za své. A venku hlídala... Myslím,  že si k nám nikdo nezvaný nedovolí vkročit :-).

A Sebík? Jen co ráno otevřel oči, začal držet hlavu a smát se... ♥

Večer měl MUM rozlučku na bowlingu. Šla jsem si na chvíli zahrát a dostala na památku tohoto krásného Anděla... ♥

Den 175./365

To je takové radosti, když se Sebastián směje :-).

Dolehla na mě velká únava... A to mi šestinedělí za pár dní končí... Někdy to přijít muselo. Málem jsme dnes koupili kuchyň, jen nám chybí jeden důležitý rozměr, a tak jsme to zatím odložili... Zítra přijde lednice...

Začali jsme stěhovat. Prvních pár krabic je odvezených a domů jsem si nanosila zásoby prázdných. Díky za kamarády, kteří na mě mysleli a sami se nabídli, že mi krabice schovají... Teď ještě kdyby se samy naplnily a odvezly :-).

5 týdnů - Sebastián pase...

Zítra půjdeme s Daffy na veterinu. Po kastraci nám začala dělat jednu louži za druhou a má na břiše "bouli" - jako by se jí to tam vevnitř vyvalilo. Ale jizva drží, nic si nelíže a ani ji nic nebolí... Tak uvidíme, co nám poví...

Den 174./365

Usmál se na mě...

I když jsem teď hodně rozbitá, tak stačí si ten jeho úsměv vybavit a kouknout se na holky a hned je mi líp... ♥

Fascinuje mě, jak se vše opakuje... Jako bych se vrátila o deset let zpátky... Jen jsem o kus dál, a tak to sice bolí, ale přijímám to... Už se to ani nesnažím pochopit. Přijít na to, proč to tak je. Ono to je ve své podstatě jedno. Nezměním to, jen se na to můžu koukat z jiného úhlu. Pomáhá to. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že to nebolí... Ale bylo by ode mne sobecké, chtít, aby se někdo choval jinak jen proto, že to tak chci.

Tak snad jen, že děkuji... Děkuji za všechny lekce. Každá další mě posouvá dál a dál...

Den 173./365

Asi se budu zase opakovat, ale jsem ráda, že tu mám ty mé dvě pomocnice... Jely s námi dnes na kyčle. Sebík je má naprosto v pořádku. Tak nemusí mít žádné široké balení...

Kája teď brášku nosí v manduce a já chystám večeři. Ráda bych upekla i bublaninu. Váhám, zda zkusit nový recept nebo starý osvědčený...

Dopoledne jsem si zařídila novou občanku, odhlásila psa a zajela do Ikea. Vše s milým doprovodem :-).

Foto dnes jen mobilní... Na prvním hlídá Minie, na druhém Kiki :-) 



Den 172./365

 

Dnes jsme jeli do Písnice seznámit Sebíka a Daffy s rodinou. Pochutnali jsme si na obědě, předali Tobíkovi dárky k 2. narozeninám... Moc se mi líbilo, jak se rozpovídal... :-)

 

 

Pak jsme ještě zajeli na baráček. Holky zůstaly u druhé babičky a pekly bublaninu s dovezených třešní. My zatím smontovali koupelnovou skříňku a večer si ugrilovali masíčko...

Den 171./365

Dnes měly holky v MUMu rozlučku... Jsem ráda, že jsem ji zorganizovala. Holky si pozvaly kamarády, kteří jim dali dárečky a moc milá psaní... Díky mému andělu v lidské podobě se i všichni dobře bavili při organizovaném programu... Netušila jsem, že u tak starých dětí bude mít největší úspěch závod na čas na odrážecí motorce! Bavili jsme se všichni...

Došlo mi, že jsem si to užila stejně tak dobře, jako oni. Tak krásně si to sedlo... Sebíček šel z ruky do ruky (opět byl vyhlášen pořadník a Kutalky trpěly, že ony prý až doma :-D), dětem se nechtělo domů... Bábovka z formy po prababičce a receptu od babičky Vlastičky (i prababička byla Vlastička :-)) všem náramně chutnala a když se na ni dala šlehačka, byla to úplná lahoda... Z melounu jsem udělala zdravou "pizzu" a nejvíc jsem si na ní pochutnávala já :-).

Tom za námi přijel na samotný závěr a pomohl nám odnosit vše domů. Díky moc holkám za pomoc! ♥

Pak nás ještě napadlo, jít na "psí" procházku... Chytli jsme pořádný déšť, ale nikdo to nebral tragicky. Doma jsme si dali teplou vanu a bylo dobře...

Jen Sebíček má teď večer takové plačtivé záchvaty. Neví asi, jak usnout... Chce prso, ale vyvádí u něj... Včera jsem mu říkala, ať klidně pláče, že ho máme rádi i uřvaného :-). Tak se za chvíli uklidnil... Dnes si ho řvoucího vzal k sobě Tom. V klidu s ním ležel a nechal ho, ať si uleví... Také to pomohlo. Někdy je to asi třeba...

 

 

Den 170./365

Tom s Daffy na baráčku, já s holkama a Sebíkem doma :-).

Máme hotovou podlahu! Hurá! Hned to tam zase vypadá líp. Těším se, až to uvidím na vlastní oči. A teď už můžeme pomalu zařizovat... Dveře ve výrobě, skříně ve výrobě... Kuchyň si můžeme nechat zaměřit... Už aby to bylo HOTOVÉ!

Dopoledne jsem šla fotit do MUMu. Sebíčka si vzala babička Hanička a jezdila s ním po Počernicích. Já fotila závěrečný karneval... A je konec... Konec školního roku i mojí aktivní účasti v MUMu. Deset let aktivního dobrovolničení a práce je za mnou... Cítila jsem dojetí (hlavně když jsem viděla své školičkové děti a slyšela reakce rodičů)... S babičkou jsem se objala, dala jí velkou pusu a za vše poděkovala... Její andělíček jel se mnou i do porodnice...

Na jednu stranu to je smutné loučení, na druhou se ale těším na to nové, co mě čeká. Kam mě vítr zavane... ♥


Odpoledne jsme jeli nakoupit občerstvení na zítřejší rozlučku... Navečer si holky rozdělily úkoly (Kája se chopila Sebíčka a Kiki začala uklízet kuchyň) a já si mohla v klidu užít vanu! Ležela jsem tam naložená v bublinkách a říkala si, jaká to je pohoda :-). ♥

Den 169./365

Opět nejede výtah (ten nový), a tak jsem musela po schodech... Díky za Manducu, mohla jsem mít obě ruce volné a v klidu venčit psy.

Daffy je čím dál tím víc v pohodě, a tak jsem i já, když se ke mně někdo řítí, aby si se mnou povídal. Ona jen způsobně stojí a čeká, netouží po pozornosti, ale nevadí jí, když ji mám já nebo Sebík :-).

Uvařila jsme si výbornou chřestovou polévku. Nikdy jsem ji nedělala, proto mě překvapilo, jak snadná a chutná je... 2x jsem si přidala a dokonce vylízala talíř :-).

Tak kdyby někdo chtěl zkusit, zde je návod:

1/2 kg bílého chřestu (odřezat mu špičky) a oškrábat ho
4 malé brambory
voda
sůl

Dala jsem to vařit a když to bylo měkké, rozmixovala ponorným mixérem do jemna.

Pak jsem dala kelímek smetany (měla jsem 30%), sůl, pepř a špičky chřestu a lehce povařila, aby byly krásně na skus...

Mňam!!! :-)

A teď jsem si řekla, že budu žehlit, až se ze mne bude kouřit! Už musím... Jsem tak ráda, že na baráček je už koupená sušička!!!

Den 168./365

Naše dvě "blondýnky" :-). Jsou nejhodnější, když spí...

 

 

 

A Sebíček taky... :-)

 

Úplně cítím, jak nám narození Sebíčka otevřelo srdce... Mám potřebu rozdávat lásku... ♥ Ke svému muži cítím něco nepopsatelného... On sám se na mě včera díval s láskou v očích a řekl, že je šťastný, že jsem taková, jaká jsem...

 

Nikdy jsem nepochybovala, že on je tou mojí spřízněnou duší... Věděla jsem to od samého začátku. A čím dál tím víc mi to potvrzuje... Jsou to ty malé okamžiky, doteky, pohledy a letmé polibky... Je to pozornost a vnímání, jak se cítím... Tak dobře mě zná, že mu stačí se na mě podívat a nic před ním neutajím...

 

Včera večer na mě padla po tom celém (kastrace, holek rozlučka...) taková únava... Ale stačilo jít ruku v ruce pro pizzu (pouhých 10 minut) a byla jsem opět plna síly...

 

Mám vedle sebe člověka, který dělá spoustu věcí automaticky, nepozastavuje se nad nimi a přitom pro mne jsou tak vzácné... Nikdy to nebudu brát jako samozřejmost... ♥

 

Když vidím, co dělá pro holky a přitom by nemusel... Když vidím, jak jsou šťastné, když se k němu můžou přitulit... Když vidím, jak nemá problém jim dát najevo, že je má rád! To je pro mne moc...

 

A kolik lásky dává Sebíčkovi. Chce s ním být každou volnou chvilku... Spousta věcí je pro něj nová (péče o mimi), ale on se toho nebojí. Je to přeci jeho syn! ♥

 

Děkuji... Děkuji, že jsi tu s námi... ♥

Den 167./365

Daffy má za sebou kastraci... Snad to bude snášet dobře.

Kastraci jsme, na doporučení veterináře i přání útulku, volili před prvním háráním. Máme to jako podmínku i v adopční smlouvě.

Jinak ty dny, kdy má Tom volno, ubíhají ještě rychleji, než ty, kdy je v práci. Hodně jsme toho dnes zvládli. Nejen realizaci kastrace... Tom je právě s holkama a částí spolužáků na bowlingu. Holky mají rozlučku. Ta druhá bude v sobotu...

Dle vyprávěním myslím, že rozlučka byla nezapomenutelná :-D. Tohle na bowlingu asi nezažili... Když jsem slyšela, jak tam hráli na schovávanou, šla jsem do kolen :-). Já ho miluju... ♥

Daffy vypadá, že to zvládá krásně. Přivítala členy rodiny s vrtícím ocasem. A od té doby chodí od jednoho ke druhému a čeká, kdo jí co dá... Pan doktor upozorňoval, že může přijít ztráta důvěry, když ji tak brzy necháme vykastrovat, ale jak je vidět, Dafné nás miluje stále stejně... ♥

Den 166./365

Dnes je Sebíčkovi 1 měsíc... ♥

Večer jsme vyrazili na procházku. Psí holky se vyběhaly, my vyvětrali... Moc hezký večer...

Den 165./365

Ráno se na nás začal Sebík smát :-). Přišlo mi, že už ví, čemu...

 

A má zase nějaké naducanější tvářičky...

 

Kluci u babičky spali, Daffy je probudila oblíznutím...

 

Den 164./365

Tom přijel v noci z práce za námi, ráno nám dal pusu a opět se vytratil... Když jsem nakrmila Sebíčka, nechala jsem ho babičce a jela otevřít na baráček okna, aby tam rychleji usychala stěrka a do Globusu na nákup. Pěkně jsem se tam motala... Jak to tam neznám, trval mi nákup snad hodinu a půl a to jsem věděla, pro co jdu...

 

Odpoledne jel děda pro tetu Maruš. Chtěla se podívat na baráček a Sebíka. Dovezla mu luxusní hadříky na jeden rok. Jsou jak pro dospěláky. To bude frajer :-).

 

Navečer dorazil i zbytek rodiny... Byla jsem zvědavá, jak bude Daffy reagovat na kluky a Rudu. Překvapila. Okamžitě začala s Rudou dovádět a kluky vzala hned jako naše holky. Děti jsou prostě její lásky...

 

♥

 

Dělá mi radost... Mile mě překvapuje...