Den 181./365

A když už konečně jsme začali mít pocit, jak si tu dovolenou užíváme, jak si umíme odpočinout..., tak nám došlo, že se jede domů...

Po snídani jsme zabalili, vystěhovali kufry pod skálu a šli naposledy k moři a na řeku, vyzkoušet kánoje. Jaká škoda, že jsme je nevyzkoušeli dřív... Když se v nich děti dostatečně povozily, uzmuli jsme si pro sebe půl hodiny a jeli po řece, v tichu, klidu... Pozorovali rybáře a kochali se... Zhodnotili jsme u toho naši první společnou dovolenou...

Myslím, že dopadla skvěle. Tom vydržel ustavičné zkoušení našich holčiček (a nejen jich - každou chvíli jsme měli plný pokoj cizích dětí), být s námi 24 hodin denně 10 dní vkuse... A ani neutek. Je to statečný a silný chlap a já jsem šťastná, že s námi jel...

Naše celá banda (bez Toma, který fotil). Děti dostaly diplomy a mohlo se nastupovat do autobusu...

Malé mezipřistání bylo ve Splitu, kde jsme měli hodinu a půl na kochání se... Ten den tam byla hlava na hlavě, slavil se vstup do EU... Dali jsme si za poslední kuny pořádnou zmrzku a těšili se, až vystoupíme doma z busu :-).

Den 180./365

V sobotu koupil pan učitel Skočdopole dětem za odměnu melouna. Řekl nám, že večer má být na náměstí u kostela zajímavý konzert a že si ho nemáme nechat ujít. Tak jsme šli. Jen jsme ho nemohli najít... Viděli jsme alespoň všechny kostely v Omiši. Pan učitel se nám pak omluvil, že konzert byl, ale 30 km dál. Že si špatně přečetl leták :-D.

Den 179./365

Pátek... Tak nějak si udělal každý svůj plán, bylo pod mrakem a my se rozhodli, že si uděláme výšlap a podíváme, co je za skálou :-). Naše nadšení moc holky nesdílely. Zejména Kája. Byl to test mých nervů. Umí to skvěle. Ale nezlomila mě. Jen jsem se děsila, co za tou skálou bude a jak dlouhá cesta k vesnici a hřbitovu ještě bude... Díky bohu, že hned na úpatí začala vesnička a jako zázrakem k nám běželo malé štěňátko... Pryč byla špatná nálada, pryč bylo kňourání... Vodu jsme našli, osvěžili se... A když dorazila pani učitelka s osmačkama, rázem byla Kája plná energie a dobré nálady. Pokračovat to totiž dál... Myslím, že už rozumím tomu, proč nějaké matky zvířat požírají svoje mladé :-).

A večer jsme připravili pro děti bojovku...

Den 178./365

ČTVRTEK, nejkrásnější den dovolené :-).

Celá tlupa jela na výlet a my měli VOLNO. Náležitě jsme si ho užili :-). A to ticho...

Den 177./365



Ve středu nebylo žádné velké teplo. Foukal vítr a moře bylo studené...

 

Odpoledne jsme jeli všichni lodí na výlet. Ti moji dva blázínci vyzkoušeli ledovou řeku... A ke sváče jsme si dali sendvič - domácí chléb, sýr a šunka...

Den 176./365

Třetí den bývá většinou krize... U nás také byla, v lehké formě... Kája odmítala být s námi. Kámoši (zejména ti pubertální) byli lepší... Trošku se zkoušelo, kdo z koho...

A tak jsme si užívali s Kikčou sami :-).

Den 175./365

Pondělí bylo ve sportovním duchu - volejbalový zápas a pro děti vybíjená...

Velká bouřka nás pak zahnala zpátky do Lisičiny...

Den 174./365

Neděli jsme strávili převážně na pláži, bylo krásně teplé moře a sluníčko hřálo...

A večer zašli na staré město... Zmrzka nesměla chybět...

Den 173./365

"Kdy už tam budééém?"

Dorazili jsme kolem poledního. Vytahali kufry pod "skálu" a šli obhlídnout Omiš, moře...

Po ubytování jsme zašli na oblázkovou pláž a zhodnotili, že písečná bude pro nás lepší...

 

 

 

Den 172./365

• v MUMu probíhal závěrečný karneval
• dostala jsem kytičku a certifikát z Grafiky
• pak už jen smažit řízky, dobalit kufry a čekat na Toma...
• v 18:30 ODJEZD!

Den 171./365

Kiki má tu výhodu, že může mezi děti. A tak byla dnes v MUMu na rozlučkové akci...

Dnes si holky vezme tatínek na večeři, aby se s nimi mohl před odjezdem na dovolenou rozloučit. A já už počítám hodiny do odjezdu :-). Je jich přesně 24...

Den 170./365

Kája se doma extra nudí. Vypadá zdravě, o to to hůř snáší. Její nejopakovanější věta je: "Tady je děsná nuda..." Nebo: "To je nespravedlivý..." Jooo, holka, všechno nebude v životě tak, jak si představuješ... Někdy je potřeba troška trpělivosti... Ještě dva dny doma... To dá :-). Bude muset.

Dnešní kytička od Adámka ♥

Den 169./365

Rostou! Našli jsme s dětmi takové pěkné babky před MUMem...

Poslední dny školičky v tomto pololetí. Rodiče nosí kytky, děkují a já jsem dojatá. Mám svou práci ráda... Ale cítím, že dovolenou potřebuji jako sůl :-).

A také se nám stýská. Po Tomovi. Holky se každý den 5x ptají, kdy k nám přijede... Musí se starat o zahrádku a zvířata, dokud se mu rodiče nevrátí z dovolené a uklízet suť na baráčku... A tak mu dnes psaly obě zprávu. Kája se naučila obsluhovat svůj mail, věřím, že bude T. koukat, co mu přišlo. K. má zvláštní způsob vyjadřování toho, že se na strejdu těší. To Kiki zvolila facebookovou cestu ve formě obrázků. Ta vybrala naštěstí ty hezké a všeříkající :-D.

Den 168./365

Venku tropy a my doma. Odskočila jsem si z práce s Kájou k doktorce. CRP vyšší, tak dostala atb. :-(. Sama jsem poprosila o pořádné kapky do nosu. Pevně doufám, že do pátku budeme fit obě. Do té doby se budeme chladit doma... I Kikinka byla dnes naposledy ve školce. Tak jsem se rozloučila s pani učitelkou Janou a druhou Janu potkala u pani doktorky :-).

Tímto nám neoficiálně začaly prázdniny...

Den 167./365

Mám rýbu jako trám. Káju mi A. vrátil s horečkou a slovy, že si stěžuje na břicho, hlavu a krk... Nastřídačku. Tak si asi můžu vybrat, co jí je :-(. Vůbec nemám radost. V pátek odjíždíme na dovolenou, do práce musím... Jak já to vše udělám :-(.



Co se dá najít na půdě... :-)

Leželo to mezi sutí... Tajemný příběh lásky... Kdo si ho tam asi schoval :-). Nedalo mi to a vzala jsem ho domů...

Den 166./365

Dopolední focení... A pak směr Drachau... Čekalo tam na mě překvapení - dva umounění pánové na "střeše". Teda na tom, co byla původně střecha... Baráček už moc nevypadá jako baráček... Byl to velký kus práce... Zde ještě foto se zbytky střechy :-).

A já přivezla alespoň něco dobrého k pozdnímu obědu... Málem nic nebylo, protože než jsem sestavila gril a rozdělala oheň, byl skoro večer :-D.

Den 165./365

Dnes byl hukot, od rána... Po grafice vytřít barák a ještě opocená pelášit fotit... Aleš si vzal holky a já mohla jít v klidu brzy spát...

Den 164./365

Dnešní den byl vyhlášen "úklidovým". Nemůžu říci, že by bylo vše hotové, ale i tak se musím pochválit :-). Nedělám si však iluze, že to vydrží dlouho v tomto stavu...

A večer žehlící maratón... Oujééé...

Den 163./365

Podolí... Vzpomínky... Narodily se mi tu obě moje holčičky...

A dnes jsme se šli podívat na chlapečka... Tobiáška.... ♥

Šel z náruče do náruče... Je kouzelný... Taková malá zakuklená larvička... I oči na chvíli otevřel :-).

Tobísku, přeju Ti, ať jsi spokojený chlapeček, který se nebojí projevit svůj názor na věc a prosadit si svou :-))). Neboj, všichni ti budou plnit, co ti na očích uvidí... Mám tě ráda, tvoje teta ♥

Den 162./365

Nějak je toho poslední dobou víc, než bych si přála... Nestíhám. Přednost má to nejnutnější, ostatní jde stranou...

Ale zítřejší návštěvu porodnice si prostě nemůžeme nechat ujít... Těším se, až Tobiáška uvidím ♥.

Den 161./365

Jsem teta! Tobiášek se narodil dnes v 8:40, vážil 2980g a měřil 48cm... ♥

Den 160./365

Pohádkový les...

Na dnešek se mi zdálo, jak se mi narodil synovec a já se to dozvěděla jako poslední... Až jsem se z toho snu probudila. Když jsem znovu usnula, ocitla jsem se opět v porodnici a viděla sestřičku Lucinku, jak ji mamča drží za ruku a ona se chystá rodit...

Byly to tak živé sny, že jsem hned psala ségře sms, jak je na tom. Uklidnila mě, že do termínu má 9 dní a malej se nikam nechystá... :-)

JJ, večer mi přišla další sms - od babičky, že je Lucinka v porodnici a nejspíš zítra budu teta :-).

Den 159./365

Těžká práce proložená sladkou odměnou... :-)

Veranda bez střechy...

Sobotní den bych nazvala "terapií prací"... nebo možná i "terapií láskou" :-)))

Den poté - už zůstala jen futra :-)

Den 158./365

Svatební focení Klárky a Jirky...

Den 157./365

"Sláva, tralala, zima už je za náma... Sláva, tralala, zima už je fuč..."

Zpívá si to, dokola... Brní mě hlava... Chci ticho, v klidu pracovat... Kdyby alespoň vážně byla zima za náma. Vůbec mi to tak nepřipadá...

Kikinko, Kikinko, chci taky kousek toho tvého nadšení a radosti... Já už nutně potřebuji dovolenou!!!

Den 156./365

Včera jsem se vrátila o rok zpátky. Prožívala jsem tehdy hodně těžké období... Zpětně vidím, jak nutné bylo si tím projít a co mi to dalo... Nic bych nevracela, nic bych neměnila... Vše má svůj důvod, proč to tak je a pochopit to můžeme až zpětně...

Přála jsem si žít, nepřežívat... Přála jsem si radovat se z maličkostí a nebát se toho, co bude... Chtěla jsem zase milovat a být milována... Chtěla jsem, aby holky byly šťastné a měly vyrovnanou mámu a né ten uzlíček nervů...

Byla to dlouhá cesta. Trvalo, než jsem v sobě vše zpracovala, uzavřela a dovolila si žít... ♥

Bez pomoci a podpory bych to ale nedala. Působila jsem, že jsem silná jako silnice, ale i já se cítila jako ta malá holka, která potřebuje obejmout a říct, že vše bude v pořádku.

A ono je. Ten čas přišel. Našel si mě? Nebo našla jsem si já jeho?  Našli jsme se vzájemně... Nejsem na všechno sama. A je to úleva. Těším se na budoucnost a nebojím se...

A když vidím šťastné holky, je to pro mne moc... ♥

Chvalský zámek - vystoupení žáků 1.A

Den 155./365

Konečně neprší, sluníčko sem tam vykoukne... Hned je lepší nálada!

Zajely jsme s Hankou k lesu... V neděli má být pohádkový les, ale v Počernicích je vyhlášen zákaz vstupu do parků a jiných rekreačních míst (kvůli podmáčení). A tak jsme zjišťovaly, kudy povede trasa, aby nebyla narušena bezpečnost účastníků...

Kiki si u vody našla šneky. Tak má o zábavu postaráno... Snad ji to chvíli vydrží... A já se můžu v klidu pustit do práce :-).