Mlhavé ráno...

Chvalská tvrz...

Úplňkové šílení...

Začalo to už ráno. Kiki se rozhodla, že nebude spát. Nalepená na mně, měnila polohy, budila zvířata, až usoudila, že vstane a půjde je nakrmit. Pak mi přišla zahlásit, že je rozbitá televize! Dle zvuku mi bylo jasné, že nevysílá... Koukla jsem na telefon a vyděsil mě čas 4:45! Tak hezké sny jsem měla a ten můj malý andílek se rozhodl, že už se do postele nevrátí a bude stále něco potřebovat...

Když vstala Kája, divila se, co se v obýváku dělo... Kiki si malovala vodovkama, nakrmila zvířata... Mininka vypadá jako koule... Na každé venčení se vyloženě třese, neboť má co vyprazdňovat! Jen se uklidňuji, že když je to kojící matka, vykojí to!

Ráno jsem upozornila pani učitelku, že kdyby Kikča v divadle náhodou usnula, ať se nediví...

Potvůrka odpadla až ve 20:30!

Kája dnes mile překvapila s úkolama! Sekla se jen jednou, když měla napsat datum. Nechtěla tam udělat tečky, protože jsem řekla, že tam mají být. Tak jsem jí to vše hezky vysvětlila a nechala jí, ať si ty úkoly udělá sama. Když je mít nebude, vysvětlí to pani učitelce sama. Dokonce i tečky tam byly! :-)

V práci je teď také atmosféra, že by jeden plakal... Ale zde je alespoň vidina brzké změny. Je ten rok takový začarovaný. Nejen že vztahy krachují nebo se mění, ale i přátelství dostává lekce a člověk se občas nestačí divit...

Když se rozhlídnu doma a představím si, že ani ne za měsíc tu jsou Vánoce, chce se mi plakat. Nestíhám nic. Tím "NIC" myslím úklid, výzdobu... Místo toho se nezastavím a po večerech upravuji fotky... Ze čtvrteční schůzky u právníka se mi už teď kroutí žaludek... Klid. Já bych prostě chtěla klid!

Vánoční věnec jsem vyřešila po svém. V Lidlu koupila vanilkové bílé svíčky, dala je na skleněný čtvercový talíř a okolo nich poházela bílá peříčka... Nádhera! Investice cca 80,-- a čas nad tím strávený cca 5 minut!

Cukroví, na to se  těším v půlce prosince. Udělám nepečené :-). A Kája teď 3 pondělky za sebou chodí péct do školní jídelny, tak i pár kousků na ochutnání pečeného bude :-). A vlasně i kupované linecké čeká v lednici...

Dárky, ty chodí tak nějak samy. Vždy mě něco praští přes nos. Ať žijou maličkosti vybírané s láskou! ♥

Do toho nás čeká 22.12.2012 svatba mojí sestřičky Lucinky... Budu pomáhat a celý den fotit... To by bylo, abych se nenudila! :-)

A Štědrý den? To je velká neznámá... Jsme pozvaní ke tchánovi, rád by viděl holky, jak rozbalují dárečky... Jen A. se ještě nevyjádřil a stále je to celé takové otevřené... A mě by to tak přišlo vhod!

Uvidíme, jaká bude realita... Přijde mi, že každou chvílí může být vše úplně jinak...

"11"

Byla jsem nominována na "11". Zpracuji ji tak nějak po svém. Snad to nebude vadit :-). Ráda na otázky zodpovím, jen už další vymýšlet nebudu a ani nominovat další blogy. Jsem v těžké "nestíhačce" a lehce nevím, co dřív :-).

Otázky pro nominované
1. Proč sis založila blog?

Protože mě inspirovala Lucka73 a Projekt 365 (Každý den jedna fotka). Díky tomu jsem začala i fotit... Tuším, že to byl únor 2009 :-)

2. Jsi povahou optimistka či pesimistka, jak se vidíš?

Snažím se koukat na svět z té lepší stránky. Vždy si řeknu, že vše má důvod, proč tomu tak děje... Hledám souvislosti a věřím, že vše se dá vyřešit a když nedá, podívám se na to z jiného úhlu. Změním k tomu postoj. Občas to jde těžce. Někdy mám pocit, že to ani jít nemůže. Ale čas ukáže, že všechno jde... Tedy hlavně když se chce! Takže sečteno a podtrženo - jsem spíše optimistka :-).

3. Nejoblíbenější žánr - kniha?

Miluji knížky od Zdeňky Jordánové, Paula Coelha... Hledám si v nich tu svou pravdu, kterou se pak řídím. Také věřím tomu, že knížka si svého čtenáře najde v pravou chvíli. Teď naposledy jsem četla Kuranderu a moc se mi líbila :-).

4. Čemu dáváš přednost - sklo, porcelán nebo keramika?

Miluji keramické výrobky od svých holčiček. Zásobují mě pěkně. Těším se, že se o Vánocích o nějaké výrobky podělíme s rodinou :-). Jinak dávám přednost sklu.

5. Tvoje nejoblíbenější zvíře?

Vždycky to bude PES (a nejlépe hodně velký). Jinak miluji všechna zvířata, učím se od nich :-).

6. Tvoje nejoblíbenější barva?

Lila :-)

7. Píšeš ráda dopisy?

V době internetu již ne. To spíše maily nebo blog. Díky FB už je člověk v kontaktu s přáteli téměř denně, takže dopisy ztratily ten význam, co měly dříve. Ale mám doma plnou bednu starých dopisů od kamarádek a ctitelů :-). Jiné je to s psaním deníku. To můžu :-).

8. Tvoje oblíbená hudba - zpěvák - zpěvačka?

Miluji české interprety, písničky, které mi vždy něco řeknou... Tomáš Klus, Ondra Ruml, František Segrado...

9. Jaký nejoblíbenější předmět jsi měla ve škole?

Tělocvik :-D. V něm jsem vždy vynikala (jako sportovní gymnastka jsem měla dobrý základ). Škoda, že mě tak nelákaly jazyky. Závidím teď Káje, která miluje angličtinu od první třídy...

10.Co by jsi na sobě nejraději změnila?

Nic. Bude to znít divně? Mám se ráda taková, jaká jsem. I když 5kg dolu by ještě klidně šlo :-D.

11.Máš nějaké nesplnitelné přání a jaké?

Mám... A nechám si ho pro sebe... ♥

PS: A hlavně věřím, že přání se plní těm, co se nebojí :-)

Gábi byla pařit...

Někdy je to potřeba. Neplánovaná akce. Ptala jsem se kamarádky, co dělá večer a ona, že jde na Tenis (místní klub). Prý ať se přidám. Jägermeister komando tam mělo akci.  Lákavá nabídka, nesedět v sobotu večer sama doma...

V plánu jsem měla, že budu do půlnoci doma... Nevyšel :-D. Ve tři ráno jsem dorazila a ještě půl hoďky nemohla spát... Ale užila jsem si to... Po letech jsem si zahrála šipky, fotbálek... Zatančila si... No prostě paráda :-D.

Jen to ráno... Ač jsem to nijak nepřeháněla, hlava třeštila... Žaludek se kroutil... A vidina toho, že jdu fotit a ještě musím vše sbalit a uklidit... Ale jo, dala jsem to!

A teď se těším na sraz. Roky se potkáváme na různých blozích a ještě jsme se s většinou neviděly... Aranelka nám zorganizovala setkání v Mondi! Beru foťák, ať z toho také něco máte :-).

Někteří z Vás ještě spokojeně sedí v Mondi a konverzují... Bylo to moc příjemné odpoledne a já jsem ráda, že jsem Vás mohla vidět (některé poprvé, i když pocit, že se známe už roky tam byl...). Děkuji!

Páteční focení...

Jak už bývá zvykem, fotím pátky odpoledne a soboty dopoledne... Dnes tomu nebylo jinak. Přihnala se banda mladých lidí, celkem 19 maturantů + 1 profesor, v netradičních kostýmech... Šlo to jako po másle... Teď jen, aby i úpravy šly tak hladce :-).

 

Děkuji Nelince od Karásků za zapůjčení "bobíka" :-)

Větrníkový den pro slané děti...

Včera byl MUM plný větrníků...  Pomáhaly jsme SLANÝM DĚTEM. Nejen že jsme vyráběly, ale my i konzumovaly veliké dobroty (větrníky od Hanky, čokoládový dort od Lenky...) a penízky pak šly na pomoc dětem...

Dvakrát jsme tavnou pistolí vyhodily pojistky. Nic moc, když byl MUM plný lidí a dětí a najednou tma :-D. Ještě že máme ty naše "chytré" telefony, ve kterých je i baterka... Našel se šroubovák a šlo se ven "páčit" pojistky. Šťastný to den! 3x se mi podařilo šlápnout do h... :-)

Vítejte...

Cítím ve svém životě potřebu změn... K nám do smečky zavítalo nové kotě, pak přišel na řadu nový účes a teď mi už i starý blog řekl, že to chce přesun jinam...

Tak tedy vítejte! Ať se Vám u nás líbí... ♥

Zde je můj osobní prostor, moje myšleny, moje tvorba, můj život... Sama si určuji hranici, s čím se chci a s čím nechci svěřovat. Bloguji už hodně let a tak jsem si na to zvykla, že s tím nechci přestat.

Často jsem byla ovlivněna lidmi z venku a jejich názory, že to je špatně, co dělám... Že bych vlastně neměla blogovat, že bych neměla dávat fotografie a psát, co píšu... Ale došlo mi, že já sama si budu určovat co je a co není správné a také si sama za to všechno ponesu zodpovědnost...

Poslední rok mého života pro mne byl hodně intenzivní, zrychlený... To co se dělo mě hodně posunulo někam dál. Začala jsem jinak vnímat a uvědomila si své hodnoty. Co je v mém životě důležité, jak ho chci žít a i to, s kým se chci stýkat...

Momentálně je moje smečka pětičlenná (když nepočítám rybičky) - já, dvě dcery, pes a kočka. Tedy kocour :-). Naše pomyslná hlava rodiny, můj muž a otec mých dcer s námi již 8 měsíců nežije v jedné domácnosti. I náš vztah se za ty měsíce určitým způsobem změnil. Změnilo se i jeho chování k holkám a já musím říct, že vše k lepšímu... Holky mají tátu, který se jim věnuje, já vím, že mám blízko sebe člověka, pro kterého budeme vždy důležité a když to půjde, budeme si vzájemně pomáhat.  Vím, že pro něj není situace jednoduchá, on sám by nejraději vrátil čas a vymazal ten večer, kdy se rozhodl mi říci, že končí a odchází... Nicméně to už nejde a zbývá situaci jen přijmout tak, jak je...

Je čas jít dál...