Den 180./365

Dnes jsem poprosila Ivanku, aby mi udělala rychlé foto s Dafné. Konečně mám taky nějakou aktuální profilovku :-). Moc za ni děkuji... ♥

Odpoledne jsem vzala foťák a šla k nám na "plac". Rudňáček zde měl vítání prázdnin. Přislíbila jsem účas a pár fotek k tomu :-).

 Dnešní den byl celkově ve znamení fotek. Dodělávala jsem svatební, neboť jsem jich pár přeskočila... Tolik svatebních fotek dlouho žádná nevěsta s ženichem nedostala :-). Nevěděla jsem, která je hezčí. A tak jsem to nechala na nich... Tito dva si to za věrnost určitě zaslouží. Byla jsem u počátku jejich vztahu a jsem moc ráda, že ho zpečetili manželstvím ♥.

Den 179./365

Mám to tady všechno moc ráda. Jediné, co mi tu chybělo, bylo místo, kde bych mohla fotit exteriér. Nic nebylo to "ono". Ptala jsem se lidí, co zde žijí a vídám u nich hezké fotky... Jezdila autem po okolí a rozhlížela se... Fotila u hřbitova a chtěla zkusit Úhonice, ale stále to nebylo to pravé.

Chtěla jsem místo, kde by byly koleje,  lesní cesta, nějaká rozbouraná zeď a hezké večerní světlo... Nebo alespoň jedno z toho by bylo fajn!

Až v neděli, když jsem jela fotit Marinku, jsem část toho našla... Jenže to nebylo všechno... Vyprávěla jsem o tom místě Tomovi a ten mi řekl: "Já vím, já to tam znám... A je tam i rozpadlý mlýn..." A tak jsem ho poprosila, aby mě tam vzal...

Děti a psa jsme nakonec nechali u babičky. Byli tam kluci a psi. O to to bylo lepší.

Tom mi s radostí pózoval na místech, která jsem mu ukázala... Zacvičil si... Jen ten mlýn jsme neviděli a on už si nepamatoval, kudy tam chodili... A tak "líná huba, holé neštěstí"... Optala jsem se pejskařů a ti nám ukázali směr...

Bomba. Moje přání bylo do puntíku splněno! Vše na JEDNOM místě!!! ♥

Došlo mi, že jsem za poslední roky nebyla šťastnější! Opět mě fotit maximálně baví. Nedělám to pro lidi, ale pro sebe... Mám vedle sebe chlapa, se kterým mě to baví a jeho se mnou taky... Smějeme se. Vše je přesně tak, jak to má být! Pryč jsou doby, kdy jsme cítili, že jsme ve špatný čas na špatném místě... Konečně jsme tam, kde máme být ♥. Ale že to trvalo!

Den 178./365

Do Šárky jsem chtěla jít od té doby, co znám Toma... A tak, když jsme přemýšleli, co budeme odpoledne dělat, vzpomněl si Tom na mé dávné přání :-).

Netušila jsem, jak velké a krásné to tam je. Poprvé jsem viděla i Džbán. Fascinovalo mě, jak to tam nechali zchátrat...

Byl to moc fajn den. Povídali jsme si pak snad do dvou do rána... Vzpomínali na naše začátky, vybavovali si minulé vztahy. Oba teď máme, co jsme si vlastně celý život přáli. A kdybychom si neprožili to předtím, nemohli bychom si vážit toho, co teď máme. ♥

Den 177./365

Ráno jsem odvezla Sebastiána babičce s dědou a jela fotit Marinku. Sedmiletou psí krásku - kříženku pitbula a sharpeje. Byl to tank plný pozitivní energie. Přivítaly jsme se s velkou parádou, až se mě Luba ptala, zda se známe :-).

Nadšená jsem byla nejen z M., ale i z místa a hlavně z fotek. ♥ Budu doufat, že pomůžou Marince najít brzy nový (stálý) domov.

Když jsem se vrátila, využila jsem toho, že mám v ruce foťák. Chvíle překvapení... Sebastián si to umí zařídit, babí i děda mu plní každé přání. Obdivuji je, kolik energie do něj vkládají a ještě se usmívají a hlavně je to baví a naplňuje. Občas mám pocit, že jim ho dávám málo (a že tento víkend tam byl skoro pořád). Jsem tak ráda, že má S. takovou babičku s dědou! ♥

A náš malý Milky. Dafné ho tak miluje, že ho při každé příležitosti oblízne. Vypadá jak zmoklá slepice :-). Tahám mu jedno klíště za druhým. Nevím, kde se stále berou... Venku už pár dní není...

Daffy ho dokonce nechá žrát její oblíbené kapsičky a kouká se na něj z pár cm. Když M. dojí, D. misku vylíže. Také mi ho dnes nepozorovaně vynesla ven. Musím ji víc hlídat. Má pocit, že je jeho máma a musí se o něj neustále starat. Když je M. zavřený v koupelně, leží u dveří a hlídá... Ten pes mě nepřestane překvapovat!

Večer se vrátily holky. Je radost pozorovat, jak je z jejich návratu S. vždy natěšený. A i ony ho rády vidí :-).

Den 176./365

Dnes mám plný foťák fotek, ale stále leží v tašce na chodbě... A nejsou moje... Teda jak se to vezme...

Jsem unavená jako to naše kotě. Focení mi dalo zabrat. A to to ráno tak hezky šlo :-).

Sedím tu v naprostém tichu. Mám ho tak ráda. Venku konečně prší. Sebastián spí. Láskou bych ho snědla...

Hledala jsem foto vhodné na poukaz a dělala výběr z roku 2016 a zabrousila i do roku 2015... A dala si k sobě oblíbené fotky mých dětí. Není to ani možné, že první dvě fotky už jsou rok staré. Všechny tři děti se za rok neuvěřitelně změnily! ♥

Den 175./365

Dnes jsme šli se Sebíčkem na poštu pro balík. Přišly mi knížky, které jsem vydražila na aukci pro PNP. Tak budou mít holky o prázdninách co číst :-).

A dvě fotky ze svatby P & A (Sebastián si to tam užíval po svém...)

Den 174./365

Kdybych měla zkráceně popsat dnešní den, tak by to byl "řev" - "pohoda" - "řev" :-D.

Nastartované ráno... Už jsem se těšila, až se za zlatíčky zavřou dveře a půjdou do školy... Škoda, že ten třetí žádnou nenavštěvuje. Poslala bych ho šupem taky. Rostou mu stoličky... Chce jen maminku...

Gabiony jsme odpískali, v tom vedru to nešlo. Domluvili jsme prkna na vrata a dali si lehký oběd. Pak už jen čekali, až se holky vrátí domů a vyrazili na koupaliště do Chrůstenic. Děti jsme měli čtyři. Vzali jsme s sebou i Lucku, Káji kamarádku.

Bylo to tam moc fajn. Sebastián spokojený, maminku konečně nepotřeboval... Klouzal se s dětmi o tři hlavy většími na klouzačce do bazénu... Samo s naší asistencí, ale i tak byl jediné batole, které se tam klouzalo :-D. On rád vše opakuje stále dokola...

A večer? Všichni našlápnutí, nikomu se nechtělo spát... Jen to kotě naše hodné... To by spalo stále, ale holky si s ním stále chtějí hrát. Ještě že jim stačí, že u toho spí...

Takových hodin a ten náš prďola ne a ne spát. Jaký otec, takový syn... Tatínek má také nejvíc elánu a síly večer. Synáček nepadl daleko od stromu :-D. A já bych tak moc potřebovala dělat fotky...

Den 173./365

Milky alias Mlíko a nebo taky Vojtíšek. Nový člen naší rodiny. Jeli jsme si pro něj do Žatce. Chmel všude, kam se podíváš :-). A taky Alercam, moje spolublogerka. Je fajn poznávat letité přátele z webu...

Zapadl sem dokonale. Pohodář, žádný stres, žádná přehnaná aktivita, ale jídlo, to on rád ♥. Takový druhý Kryšpín, jen v bílém kožíšku (i v kočárku už se dnes vozil)...

A měla bych dělat fotky... A mně se dnes tak nechce... Zítra je taky den...

Den 172./365

Fotky, fotky, fotky...

Den 171./365

Makám na fotkách... Je jich tolik krásných, že si neumím vybrat jen pár... A nemá to konce...

Den 170./365

Dnes jsem si udělala s Kájou dámskou jízdu. Přivítala ji mezi ženy... Jsem vděčná za její důvěru... ♥

Den 169./365

Svatební den...

Den 168./365

Dnes přijela na návštěvu moje milovaná P. s rodinou... Krásně se rozrůstáme :-). Dnešní den fotodokumentovala Kristýnka a já byla večer tak zapálená do přípravy foťáků na zítřejší svatbu, že jsem oba vymazala dřív, než jsem stáhla foto... Mrzí mě to :-(. Ale P. určitě ve svém foťáku objeví alespoň tu společnou s "miminky". ♥ Moc ráda jsem Vás viděla a těším se za rok...

Navečer jsme jeli do Modřan, vyzvednou synovce z oslavy narozenin. Poznali jsme moc hezké místo, kam se určitě jednou vydáme...

Holky zůstaly s klukama u babičky a my zítra vyrazíme na Kačinu... P a A se nám konečně berou! A to jsem si říkala, že to je za takovou dobu... A ono je to už zítra... Tak držte palce, ať vše klapne, jak má! ♥

Den 167./365

Někdy to prostě člověku trvá dýl, no... Dnes jsem se rozhodla a koupila. Chyběl mi. A s radostí jsem dnes fotila, abych ho mohla zase vyzkoušet. To je ono... A v ceně mám nejen LR, ale i PS! Takže konec výmluv, že nemám čas...

Dnes jsem konečně zrealizovala druhou půlku focení "za pomoc při sestavení kuchyně". Už nám tu stojí skoro rok... Sabinka se stále nechtěla fotit. Ale i tak mají fotky s medvídkem něco do sebe... Zítra dodělám makové pole...

Den 166./365

A jsem toho zase plná... Plná citu... Cítím štěstí... Spokojenost... Vše je tak, jak má být, jak jsem si to vždycky přála... A já si vážím každé chvíle, každé minuty, co nám byla dána...

Ráda bych popsala svoji vděčnost...

Vykřičela do světa, že každý má právo být šťastný a nemusí se za to stydět! Že není nic krásnějšího, než být, žít a milovat.

Jsem ráda, že mi do života vstupují lidé, kteří mě posouvají, podporují, učí... Poslední dny cítím, že jsem se konečně začala pohybovat vpřed. Přestala jsem přešlapovat na místě. Přestala jsem se bát změn. A vnímám radost! A podporu. Ta je pro mne hodně důležitá... Neslyším, co bych měla nebo neměla a jak... Ale vidím ten úsměv na tváři, když se na mě dívá, jak jsem šťastná, jak mě to, co dělám, naplňuje...

Happy wife, happy live...

Když pracuji (upravuji v PC fotografie), Tom u toho většinou cvičí (uklízí nebo hlídá S.) a povídáme si... Pokud melu hlavně já, ví, že jsem šťastná. A když se vypovídám, je tu prostor i pro T. Vypráví mi zážitky z práce, říká, jak na něj který host působil, jak se choval... Jaké mají cizinci povahy, jak jsou slušní či neslušní. Mám úžasné podklady pro mou bývalou diplomovou práci :-D. Psala jsem o kulturních rozdílech mezi regiony ve vztahu k hotelnictví... To jsem jen tak odbočila... Prostě si povídáme o všem, co nás zrovna potkalo a něčím nás to zaujalo. V pondělí přišel s tím, že si povídal s jedním Angličanem... Moc prima manželský pár... Doporučil jim jídlo a když měli hotovo, chtěl jim nabídnout dezert... Pán byl u stolu sám... Žena si šla vybrat zákusek do vitríny... Její muž se na Toma usmál a pravil: "Happy wife, happy live!" A o tom to je...

A tady je pár střípků z dnešního dne... Měli jsme dnes takový malý "fotokurz" :-).

Den 165./365

To je mi nějaké divné. Zkušební verze LR je fuč. Mohu ho mít na mobilu, a tam je platná ještě 22 dnů. Tak to vypadá, že mě ten nákup nemine. Vyloženě jsem se těšila, jak fotky v LR proženu a ono to nejde :-(.

Dnes jsme opět Gabionovali. Občas má člověk chuť to rozkopat :-D. Zvláště teď, když pravidelné tvary došly... Poslední koš a taková pakárna :-).

Dafné řádila s Tomem... Tahala mu rukávy, cenila zuby, skákala na něj... A jen co se k ní přiblížil Sebastián, ani se nehla. Fascinuje mě, jaký mají psi cit v sobě. Jak ví, že je malý...

Tom trénuje stojku. Není to sranda. Já, bývalá sportovní gymnastka, bych mohla vyprávět... Roky dřiny... Tom ji zkouší asi 3 měsíce. A jde mu to čím dál tím líp. Dnes jsem napočítala do 10. Smekám!

Den 164./365

Měli to zase všichni za trest. Maminka si přála fotku v makovém poli a všichni se na mě tak nadšeně tvářili, že se mi chtělo brečet :-D. To mám za to, že je nutím... Jenže na někom to vyzkoušet musím, ne? Pak si říkám, s jakou radostí mi pózují "cizí" lidé a ještě mi za to platí. Takových fotek by ty mé lásky mohly mít... Kovářova kobyla...

Den 163./365

Dnes jsem dosekala (srpem) celou zahradu a odvezla trávu babičce pro králíky. Užívám si poslední chvíle ticha. Naprostého ticha. Sebastián spí. A tak si hraji s úpravou fotek. Učím se zacházet s novým programem. Po měsíční zkušební verzi se budu muset rozhodnout, zda si ho koupím nebo ne. Tak pokud vidíte nějakou pozitivní změnu na fotkách, hlašte to! Díky :-).

Kytičky zatím obdivuji (fotím) u sousedů :-).

Den 162./365

Dnešní focení bylo náročné. Byla jsem pak tak vyřízená, že jsem jen seděla a koukala do zdi. Taky jsem žasla, jak Sebastián za těch pár hodin, co jsem ho neviděla, vyrostl! A nebo to bylo tím, že na focení bylo miminko, které bylo menší než on... Nevím. Zírala jsem na něj a zdál se mi jiný. Velký a šikovný...

Když jsme přijeli domů, zůstali jsme rovnou na zahradě. Já si čistila hlavu sekáním trávy, Sebastián měl hodně práce s nandaváním kamínků do kyblíku. A čím větší lopata, tím lepší! Taky mi pak bral nasekanou trávu a nosil ji do vany... Tak jsem hudrovala. Je to pracant. Fascinuje mě jeho výdrž!

A tady je náš Milky (alias Mlíko). Vypadá to na kocourka. Má šedá ouška a ocásek. Je největší ze 3 sourozenců a spíše opatrný... Ideální parťák pro Kryšpína :-).

Den 161./365

Včera jsem dodělala svatební foto, a tak jsem dnes trávila čas venku. Sebastián mi asistoval při stavbě gabionu. Čekám, až mi přivezou Kytku ze servisu a vyrazím k babí a dědovi. Musím roztáhnout ateliér... Holky už odfrčely k tatínkovi. Ten mi dnes řekl, že má levné Ukrajince, kteří staví gabiony... Jsem držela ten šutr v ruce a měla chuť jim hned zavolat. Ale to už se nám fakt nevyplatí. A pochybuji, že by se jim chtělo skládat ty naše dlažební kostky... No, ale zase tohle je naše dílo. Kdykoliv se na zeď podíváme, budeme vědět, kolik hodin společné práce nás to stálo. Kolikrát jsme ty koše vyndali a zase zandali, kolik kamení jsme měli v ruce... A už se těšíme, až se nám to okolo zazelená...

A pro zvědavce, kteří nejsou na FB (speciálně Péťu), vkládám mix svatebních fotek. Tak jsem se bála, a tak se to nevěstě líbí! Ufff :-)