Den 120./365

Sobota. Focení. Dnes jsem z toho měla moc fajn pocit a ani se nedostavila únava. Babí s dědou si užívali Sebíčka. Jemu tak září oči, když se mu vrátím. Naučil se teď objímat. Neznám krásnější pocit na světě. Chytí mě kolem krku jako klíště a nepustí. U toho se směje a vyzařuje z něj tolik radosti a lásky, že mě to vždycky dojme. A nejen mě. I babičku s dědou :-). Říkají mu "nevděčník".

Večer jsme zašli s babičkou a Sebíčkem na chvíli na čáry. Tak jsem se pozdravila s kamarády. Ale jak tam s námi není Tom, není to ono. Babička si dala víno, já malinovku, Sebastián se tam proběhl a šli jsme zase zpátky.

Den 119./365

Den 118./365

Dnes nám přálo počasí. Vyrazili jsme s Tomem na "rande". Dali Sebíčka a nemocnou Káju k babičce a vyrazili do kamenolomu, podívat se na kámen do gabionu. Pak jeli na Slapy a hledali nějakou dobrou restauraci. Ale jelikož není sezóna, bylo všude zavřeno. Skončili jsme u nás v Pizzerii 66 a náramně si pochutnali! ♥

Já ty společné chvíle mám tak ráda. Vlastně je miluji čím dál tím víc, protože jsou tak vzácné...

Oba se těšíme, až bude dvůr hotový. Gabiony už jsou koupené, kámen vybraný... Dokonce jsme dnes na výletě narazili na gabionovou zeď a viděli, tak to bude vypadat.

Miluji svého muže čím dál tím víc ♥.

A jedna srdcovka na památku...

Den 117./365

Dnes mě poprosila Dita, zda bych nemohla vyfotit jedno štěndo... Celý den bylo ošklivo, až večer, když jsem jela za Teodorem, tak krásně svítilo sluníčko.

Teo byl odebraný se spoustou dalších psů z nevhodných podmínek. Doufám, že brzy najde ten nejlepší domov. Je to takové něžné stvoření. ♥

Chtěla jsem dnes poděkovat P., kterou jsme potkali na procházce se Sebíčkem. Přivedla nás na nápad, zajít si do cukrárny na kávu a dort... Když už nám to dítě spí a druhé dvě jsou doma... Super nápad! Díky ♥.

Den 116./365

Venku je zima. Doma nemocná Kája. Spokojená Kiki, které konečně vyšla návštěva Aničky. Tak dlouho se holky domlouvaly! Anička je její nej kamarádka ze třídy. Taková tichá, hodná a klidná holčička. Přesně něco takového to naše torpédo potřebuje :-). Kéž by si od ní trošku toho klidu vzala...

Kája se probudila s oparem na puse a horečkou. Jakmile začne být trošku oslabená, naskočí jí opar a už to jede. Doufám a pevně věřím, že do 3 dnů bude zase ok. Dnes se mi tedy nastěhovaly holky do ložnice...

Bez dočaskových psů je tu taková zvláštní nuda. Sice se celý den nezastavím, ale je tu takový divný klid. Daffy spí, Minie spí... Beru je alespoň ven s kočárem, aby se rozpohybovaly... Daffy začala poslouchat jako hodinky. Reaguje krásně na přivolání. U vrat už tak moc neblafe... Posouvá se, holka jedna. Každý dočaskový pes jí něco dá a i ona jeho naučí...

Od Maxe z domova mám samé dobré zprávy. Stehy má venku, s kočkama je kamarád a Karolína mi za něj každý den děkuje. ♥

Den 115./365

Sebastián dnes začal sám chodit! Dopoledne se rozutíkal, přidržovala jsem ho vzadu za bodýčko a on si to rázoval přes celou chodbu. Úplně sám dělal kroky až večer a hudroval u toho. Jako kdyby se podporoval, že to dá, že nespadne :-D. Kolena jsou pro něj ale zatím stále rychlejší a bezpečnejší forma přemisťování ♥. Dnes mu je 11 měsíců a 10 dní.

Den 114./365

Neděle. Dopoledne jsme uklízeli, dělali úkoly a tak... Na oběd jsme jeli k Pétě s Rudou. Přáli vše nejlepší k svátku. Po dlouhé době jsem si dala dvě skleničky vína a byla tak vysmátá, že jsem se smála sama sobě :-D.

Kiki mezi tím odvezl Tom na oslavu narozenin její spolužačky. Je ráda, když může být s kamarády. Užila si to.

Od Maxe chodí pozitivní zprávy. Mají ho moc rádi. A on vypadá spokojeně a šťastně! ♥

Den 113./365

Můj den. Konečně jsem se rozhodla vyrazit za Mácou. Sebíček a psi byli u babičky. Tom vzal holky (i s Naty) na zápas ve flórbale, vyzvedl mi můj opravený notebook, a pak zajeli ještě do aquaparku. Přijeli večer unavení, ale spokojení. Já na tom byla stejně. Babička nás nakrmila a doma jsme padli za vlast všichni okamžitě! ♥

Den 112./365

Pátek, den, kdy odjel Max do svého nového domova ♥.

Dort obstál i chuťově... Máš se na co těšit, Sebíčku :-D.

Den 111./365

Včera jsem hledala obrázky narozeninových dortů. Chtěla ho zadat sousedce. Tom se ale rozhodl, že když to budou první narozeniny, měla bych dort udělat já nebo ho upatlá on :-D. A tak jsem se rozhodla udělat zkušební verzi. Jahodové tiramisu už není. A dort  ochutnáme zítra. Musím zamakat na designu. Není to ono :-D.

První dort. První krůčky... Dnes vzala Kája Sebastiána ven a přišla celá nadšená, že udělal sám tři kroky! JJ, on trénuje stání. Už mu to jde hezky. Do chůze se ale nemá. To jen z donucení, když Kája jinak nedá :-D.

Den 110./365

Dnes byl Sebastián poprvé na pískovišti. Nejvíce se mu líbilo přelézat okraj tam a zpátky. Pozoroval děti. Užíval si to. Pak se začaly zapojovat ty mé organizátorky.

S tou starší mi dnes došla trpělivost. Bouchla jsem. Ona umí přesně klást požadavky. Kdy a co chce. Nejlépe teď hned a všechno, ale když chci po ní něco já, abych mohla plnit její přání, tak to ne... A tak když se mi sešly tři věci najedou - domácí úkoly s Kiki, vaření večeře a Sebík, potřebovala jsem její asistenci. A už to jelo...

No, někdy prostě nejde zůstat v klidu.

11 měsíců

Den 109./365

Max alias pan Lampička :-).

Den 108./365

Večer jsem si zajela na veterinu pro Maxe ♥.

Jizva vypadá hezky, zavázané už to nemá. Musí mít límec, aby si nevytáhl stehy. Ta radost, když vlítnul k nám domů :-D.

Na veterině byl slet psích čarodějnic :-D. Simča, Dita, já a další dvě dočaskářky. Také jsem se seznámila s Dragem. Psíkem od feťáků, kteří mu pod spolkem nechali operovat nohu s tím, že to splatí, a pak se s pejskem zdejchli. Nastalo pražské pátrání a po několika dnech byl nalezen a odebrán pod spolek. Drago je stejná "cíťa" jako Max. Vázaný na člověka... Nechce být sám. Tak krásní psi a tak poznamenaní lidmi. Proč??? :-(

Den 107./365

Neděle. Sebastián si přispal. Probudil se s úsměvem na rtech  a hulákal na nás, ať vstáváme :-).

Odvezla jsem ho pak k babičce a jela odevzdat notebook do "servisu". Měla jsem to hezky naplánované. Počítala s tím, že mi to zabere dopoledne. Ale vše bylo jinak, a tak jsem se chytla té vlny "na pohodu" a nikam nespěchala...

Tolikrát jsem už jela do Nedvězí a vždycky tam dorazila z jiné strany :-D. Dnes tomu nebylo jinak. Odevzdala jsem notebook s tím, že jedu do HP, a pak se pro něj stavím... Měla jsem namířeno k L., abych jí vyfotila profilové fotky. Ta byla také napohodu,  zrovna vstávala :-D. Poňuchňala jsem se s Frídou, pochytala důležité info, co se podnikání týče, nalíčila, nafotila a mohla jet zpátky do Nedvězí. A opět z jiné strany :-D.

Bylo to fajn dopoledne.

U Páji jsem zjistila, že je Míša někde venku s dětmi a že na tom ještě nezačal pracovat... A tak jsme se v klidu pokecaly... M. se mi pak podíval na ten můj přístroj. Budu to mít drahý. Odešel mi větrák. A aby to tak nebolelo, dostala jsem moc dobrý oběd. Recept jsem si vyfotila a určitě doma udělám.

Babička se už trošku bála, kde jsem. Tím "servisem" jsem ji lehce zmátla. Myslela si, že jedu někam do Metropole :-).  To moje mládě, když se probudilo, tak mělo zase takovou radost, že mě vidí! Smál se od ucha k uchu a dělal blbosti... ♥

Večer se mi vrátily ty moje "K" a začaly řádit s bráchou. Že se to vždycky tak sejde, když potřebuji, aby šel spát, že je nejvíc rozjetý :-D.

Den 106./365

Dnes ráno odjel Max na hlídání. Domů se mi vrátí v pondělí večer. Jana hlásí, že je vzorný pacient a úplně jiný pes! ♥ To mě těší. Udělal za ty tři týdny velký kus práce na sobě...

Já jsem dnes totálně vyčerpaná. V poledne jsem se doploužila k babičce na oběd, který mě ještě dorazil. Pochutnala jsem si na knedlu vepřu zelu, ale pak jsem byla úplně na odpis. Posbírala jsem poslední zbytky sil a jela zase fotit.

Andy volala, že mají problémy s autem, a tak jsem byla vděčná, že jsem si mohla dát půlhodinku spánku v ateliéru :-D. Všechno bylo, tak jak mělo!

To je takové moje životní heslo: "Vše je, jak má být!"

Sebíček měl pak zase velkou radost, že mě vidí. ♥ Tak jsme se pusinkovali. To bylo lásky...

Teď už spokojeně spí. Je tu naprosté ticho. Jdu si vzít knížku a hupsnout do peřin. Tom přijde hodně pozdě, dnes to nedám, abych na něj počkala...

Tak krásnou dobrou noc všem...

Den 105./365

Pátky, kdy odjíždí holky k taťkovi, Tom je v práci a já mám před sebou pracovní sobotu, bývá zvláštní den. Většinou den předem teprve dodělávám minulou várku fotek a v pátek nemám na focení chuť ani sílu. Foťák odpočívá, PC odpočítá, já odpočívám.

Tedy odpočinula jsem si, až když všichni odjeli a já mohla usnout na chvíli se Sebíčkem. Bylo už docela pozdě, a tak si říkám, že dnes jen tak spát nepůjde.

Dokonce jsem s radostí odkývala holkám to, že nepůjdou na trénink flórbalu.

Představte si, že jsem ráno zvládla vyndat Maxovi kanylu! Bez asistence Toma by to nešlo, ale i tak jsem na sebe pyšná. Jak se jedná o jehly, žíly, krev apod., tak to nemusím. Nerada se na to koukám a největší problém mám, když si to jen představím... Ale jak je vidět, pro Maxe udělám cokoliv :-D. Ani to nebolelo. Jeho ani mne. Zvládli jsme to! ♥

Foto včerejší. Z mobilu. Ale pro mne ohromně dojemné. Takhle ty dva miluji nejvíc. Když jsou spolu a užívají si chlapské radovánky. Vrátila jsem se jim zrovna z veteriny. Myslím, že radost měli oba, že mě vidí. ♥

Den 104./365

Dnes šel Max na operaci. Dovezla jsem ho tam na 11. hodinu. Podařilo se nám ho zakanylovat,  a pak uspat...

Dala jsem si před veterinou rande s Janou, mojí (Maxe) náhradní dočaskářkou. Předala jí dva pytle plyšáků, které pomůžou kočičímu azylu. Cestou zpátky jsem se stavila v Písnici. Dostala najíst. Jééé, jak já byla hladová! Já to stále říkám, že jediné, co potřebuji, je hodně jídla a lásky :-D.

Maxe mi dovezla odpoledne Dita. Operace nakonec nebyla tak banální, jak se zdálo, že bude. Jeho implantát mu zarostl do kosti a musel se vysekat :-(. A tak odchod domů se odkládá minimálně o týden. Šmudla malej. On nemůže mít nic jednoduchého...

PS: Sebíček byl dnes celý den s tátou. Jsou sehraná dvojka. Berou si odstrkovadlo a chodí jezdit na ulici... I oběd si uvařili... Oni si sebe navzájem tak užívají! ♥ A já se pak můžu v klidu věnovat všem svým aktivitám a těm starším cácorám.

Den 103./365

Den 102./365

Člověk se toho prostě jen nesmí bát!

Tak nějak jsem se nikdy nehrnula do pěstování květin a jiné zelené nádhery. Jako malá jsem sice se sousedovic Arnoštkem zakládala vlastní skalky a dělala si obilné políčko, ale pak jsem se v paneláku nemohla moc realizovat.

Moje bývalá tchýně byla zahradnice, a tak jsem péči o truhlíky nechávala na ní. Jen jsem jí řekla, co by se mi líbilo a ono to bylo. Zasazené. Krásné. Já jen zalévala...

A teď? Teď jsem si řekla, že se toho nebudu bát! První truhlík jsem zasadila a daří se mu u nás na okně dobře. Dokonce ho nikdo neukradl, jak mi všichni, kdo mi ho chválí, říkají: "Jen aby ti ho někdo neukrad!" Nebo: "Měla by sis ho dát dovnitř!" Ale to by tu krásu pak přeci nikdo neviděl???

Na podzim jsem také zasadila tulipány. Cik cak. Jak mě to napadlo. Dafné mi jich většinu vyhrabala dřív, než stačily vystrčit "růžky". Ale světe div se, pár jich přežilo a už koukají ze země! Úspěch bude, pokud alespoň jeden z nich vykvete.

Dnes jsem se pustila do dalšího zahradničení. Zasadila jsem slunečnice! Ještě že je na těch pytlíkách obrázkový návod. To zvládnu i já! :-D

Také jsem pořídila semínka trávy. Vím, že poházet je po udusané hlíně asi nebude mít žádný úspěch, ale i snaha se počítá :-D. A třeba se někde nějaké uchytí...

Holčičky mi dnes asistovaly. Zalévaly... A já pak nadávala. Konečně je venku sucho a psi byli od bláta, jako by venku celý den pršelo :-D.

A "Uďa" konečně rozřezal vánoční jedli a nacpal ji do biopopelnice. Znáte "Uďu"? To je ten, co za mnou chodí na návštěvu, když je Tom v práci :-D. A tak mám konečně klid. Nemohla jsem se na ni koukat... Celkově jsem to tu za barákem pročistila... Teda "Uďa" si máknul... To bude mít Tom radost ♥.

Den 101./365

Sebík touží být stále venku. Jen co vidí otevřené dveře, už si to metelí ven. Jednou mu to prošlo a seděl spokojeně uprostřed dvorku, bez bot, bez bundy, bez čepice, ale ta spokojenost, co z něj čišila! ♥

Den 100./365