Den 102./365

Člověk se toho prostě jen nesmí bát!

Tak nějak jsem se nikdy nehrnula do pěstování květin a jiné zelené nádhery. Jako malá jsem sice se sousedovic Arnoštkem zakládala vlastní skalky a dělala si obilné políčko, ale pak jsem se v paneláku nemohla moc realizovat.

Moje bývalá tchýně byla zahradnice, a tak jsem péči o truhlíky nechávala na ní. Jen jsem jí řekla, co by se mi líbilo a ono to bylo. Zasazené. Krásné. Já jen zalévala...

A teď? Teď jsem si řekla, že se toho nebudu bát! První truhlík jsem zasadila a daří se mu u nás na okně dobře. Dokonce ho nikdo neukradl, jak mi všichni, kdo mi ho chválí, říkají: "Jen aby ti ho někdo neukrad!" Nebo: "Měla by sis ho dát dovnitř!" Ale to by tu krásu pak přeci nikdo neviděl???

Na podzim jsem také zasadila tulipány. Cik cak. Jak mě to napadlo. Dafné mi jich většinu vyhrabala dřív, než stačily vystrčit "růžky". Ale světe div se, pár jich přežilo a už koukají ze země! Úspěch bude, pokud alespoň jeden z nich vykvete.

Dnes jsem se pustila do dalšího zahradničení. Zasadila jsem slunečnice! Ještě že je na těch pytlíkách obrázkový návod. To zvládnu i já! :-D

Také jsem pořídila semínka trávy. Vím, že poházet je po udusané hlíně asi nebude mít žádný úspěch, ale i snaha se počítá :-D. A třeba se někde nějaké uchytí...

Holčičky mi dnes asistovaly. Zalévaly... A já pak nadávala. Konečně je venku sucho a psi byli od bláta, jako by venku celý den pršelo :-D.

A "Uďa" konečně rozřezal vánoční jedli a nacpal ji do biopopelnice. Znáte "Uďu"? To je ten, co za mnou chodí na návštěvu, když je Tom v práci :-D. A tak mám konečně klid. Nemohla jsem se na ni koukat... Celkově jsem to tu za barákem pročistila... Teda "Uďa" si máknul... To bude mít Tom radost ♥.