Den 179./365

S Daffy jsem dnes nebyla kamarádka... Sebrala si bez dovolení chleba z talíře...

 

Dlouho trvalo, než na mě zase začala vrtět ocáskem... Po procházce jsme už ale zase kamarádky. Co bylo, to bylo :-). 

 

 

Dopoledne přišli první zájemci o byt. Ač mladí a příjemní lidé, nic příjemného to pro mne nebylo. Sebíček se zrovna probudil, Daffy jsem musela dát na balkón... Chyběly mi další dvě ruce...

 

A to nemluvím o tom, jak jsem jela jako šroub, aby to tu vypadalo... Pak tu ti lidé chodili, místnost po místnosti, koukali do skříní a měřili si místnosti... Nedávám to... Raději vše sbalím, a pak ať se sem chodí koukat kdokoliv...

 

Ani jsem netušila, že mě to tak vezme... Přeci jen tady bydlím 15 let, dala jsem do tohoto bytu hodně energie a nejen jí...

 

Je nejvyšší čas jít dál a rozloučit se...

 

Neměla jsem pak sílu nic dělat. Zajela jsem jen na rychlý nákup, abych měla co jíst a šla se Sebíčkem spát... Pak si ho vzala ven do kočárku Věrka a já si šla s Daffy a Minie pročistit hlavu. I rychlou vanu jsem stihla...

 

Večer se vrátily holky a začalo balení na tábor. Zítra to dobalíme a v úterý pofrčí...