... tak nějak nově
... od srpna přestěhovaní, s novými dveřmi, koupelnou, stále s velkou částí věcí v krabicích
... v horkých dnech vděční za venkov a teď okoušející podzimní chlad a zatím plně nezprovozněný kotel (první stesk po Plzni a ústředním topení :o))
... srovnávající se s dojmy z nového - ze školky, která je tak jiná než ta naše milovaná plzeňská,
- ze školy, která je prostě škola a zvlášť velký školák se pořád ještě hledá
- z toho že nám tatínek jezdí tak daleko za prací a už se nestíhá vracet za světla
- z toho že spřízněné duše jsou tak daleko
... sedne si to, bude dobře, nelitujeme, jen si musíme zvyknout všichni :o)
==================
Prázdniny byly ve znamení stavebních úprav a stěhování, bydlení v jedné místnosti, každodenní vstávání před šestou, kvůli zedníkům, každodenní uklízení prachu, suti, bordelu, miliony krabic na miliony věcí, které stejně ještě částečně zůstali v Plzni a přesouváme je postupně.
Děti užily prázdninového dobrodružství hlavně díky babičce a dědovi, kde byli dohromady skoro měsíc. Ještě že ty prarodiče máme.
Pepe si pak užil týden na soustředění s Jiskřičkou - díky kterému jsme si i my podnikli bezva výlet až do Chebu, když jsme ho tam vezli.
Jeden den na Strakonickém dudáckém festivalu.
Večery s ohýnkem, nebe plné hvězd, velké očekávání co přinese nový školní rok.
=======================
Máří má nejvíc kamarádů ze všech - za krátký čas poznala všechny holčičky tady v okolí. Naučila se jezdit na kole, dokonce i na větším kole po Kájíkovi, když jsou holky venku, tak o ní celé odpoledne ani nevíme.
Kájík staví na zahradě bunkry, navazuje kontakty s klukama v okolí, chvilku s nima běhá, chvilku jezdí na kole, chvíli si hrajou, pak si zajde domů odpočinout a pokračuje dál. :o)
Josífek je nesmělý - zatím. Potřebuje víc času. :o) Chce hrát fotbal. Nechce hrát na klarinet.
Žijeme!
CARPE DIEM!
Je tak krásný začátek podzimu! (stejně jako když se před pěti lety narodila naše princezna)