Dneska jsem obdržela od Moniky štafetový kolík v blogové hře - úplně přesně jsem nepochopila kritérium pro výběr fotky a stejně jako Monika i jiné delegované blogerky jsem pátrala v předchozích nominovaných blozích a krom toho, že jsem se dostala na moc hezké a zajímavé blogy, tak jsem zjistila, že ta DESÁTÁ FOTKA kterou mám vybrat a nějakým způsobem popsat, by měla být mému srdci blízká a zároveň desátá v pořadí. :o)
Nechtěla jsem vybírat jen tak nadarmo a tak jsem hledala takový adresář, kde by desátá fotka stála za to. :o) No nevím jestli se mi to povedlo...
Fotka západu slunce nad Amálino údolím vznikla vloni v září, když jsem jela na "vydařený" třídní sraz. Nechala jsem Pepeho na chalupě s babičkou a dědou a vyjela směr Vimperk - výhledy byly úchvatné! :o) Jen ten sraz se nevyvedl - svolávala jsem ho asi 14 dní předem, vypadalo to na účast minimálně 10ti lidí a nakonec jsem tam seděla hodinu sama a pak přišli dva spolužáci. No pokecali jsme si skvěle, ale ta hodina čekání, ta stála za to... :o) Teď máme 10 let od maturity a nikdo žádný sraz nesvolal, tak nevím jestli ta dobrá parta, co jsme byli, už se scházet nechce. Je mi to trochu líto, ale momentálně na to nemám kapacity - možná za 20 let... ;oD