Přeskočit na obsah

Dunaj

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Dunaj (rozcestník).
Dunaj
Donau / Dunaj / Duna / Dunav / Дунав / Dunărea / Дунай
Dunaj na bulharsko-rumunské hranici
Dunaj na bulharsko-rumunské hranici
Základní informace
Délka toku2 811 km,
s Bregem 2857 km
Plocha povodí801 463 [1] km²
Průměrný průtoku ústí: 6 500 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí4 (Slovensko)
1 (Německo)
Pramen
Schwarzwald (Německo)
48°5′42,4″ s. š., 8°9′17,6″ v. d.
1078 m n. m.
Ústí
Černé moře (delta Dunaje)
45°9′46,48″ s. š., 29°38′50,25″ v. d.
0 m n. m.
Protéká
NěmeckoNěmecko Německo
RakouskoRakousko Rakousko
SlovenskoSlovensko Slovensko
MaďarskoMaďarsko Maďarsko
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
SrbskoSrbsko Srbsko
RumunskoRumunsko Rumunsko
BulharskoBulharsko Bulharsko
MoldavskoMoldavsko Moldavsko
UkrajinaUkrajina Ukrajina
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře, Povodí Dunaje (Rumunsko 28,93 %, Maďarsko 11,74 %, Rakousko 10,32 %, Srbsko* 9,4 %, Německo 7,47 %, Slovensko 5,77 %, Bulharsko 5,17 %, Bosna a Hercegovina 4,83 %, Chorvatsko 4,54 %, Česko 2,59 %, Slovinsko 2,18 %, Moldavsko 1,76 %, Černá Hora* 0,9 %, Švýcarsko 0,32 %, Itálie 0,15 %, Polsko 0,09 %, Albánie 0,03 %, Severní Makedonie* 0,01 %, Kosovo)[1]
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dunaj (německy Donau, slovensky Dunaj, maďarsky Duna, chorvatsky Dunav, srbsky a bulharsky Дунав / Dunav, rumunsky Dunărea, ukrajinsky Дунай / Dunaj) je po Volze[2] druhá nejdelší řeka Evropy (30. nejdelší na světě), která protéká územím celkem 10 zemí (Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko a Ukrajina), přičemž nezřídka tvoří jejich státní hranici. Délka toku činí 2811 km (s nejdelší zdrojnicí Breg 2857 km). Povodí má rozlohu 801 463 km² (téměř 8 % plochy Evropy).

Dunaj má mezi světovými řekami několik prvenství: leží na něm nejvíce hlavních měst (4: Vídeň, Bratislava, Budapešť a Bělehrad), protéká nejvíce státy (10) a také na jeho povodí je nejvíce států (20 včetně Kosova).

Název a náboženský význam

[editovat | editovat zdroj]

Jméno Dunaj a jeho obdoby v dalších jazycích jako latinské Danubius, německé Donau nebo anglické Danube lze vyložit z praindoevropského *dehanu-[pozn. 1] „řeka“, stejně jako v případě jmen jako je Don, Dněpr a Dněstr. Tento slovní kořen lze také spojit s jmény bohyň jako je hinduistická Dánu, irská Danu a velšská Dôn a se jmény řeckých mytických postav: Danaos, Danaovny a Danaé. Je možné že *dehanu- specificky odkazovalo na hypotetickou říční bohyni v praindoevropském náboženství.[3]

Název řeky má mnoho podob v různých jazycích, vedle výše jmenovaných úředních jsou to např. bavorsky Doana, slovinsky Donava, španělsky a italsky Danubio, rusky Дунай, anglicky a francouzsky Danube, latinsky Danubius, albánsky Danubi nebo Tuna, turecky Tuna. Dunaj byl označován také jako Tonach, později také Donaw. Starým jménem (zejména) dolního Dunaje bylo latinské Hister, Ister, pocházející z řeckého Ἴστρος (Ístros).

Římská socha říčního boha, snad Danubia, 3. století

Řekům byl Dunaj znám jako Istros (Ιστρος) a byl považován za jednoho z Potamoi, říčních bohů, synů Ókeana a Tethydy a bratrů Ókeanid, bohyň pramenů. V Hésiodově Theogonii jsou zmiňovány jeho „krásné vody“ a Ailiános Klaudios je označen za krále řek své země.[4] Podle Arriána musel Alexandr Makedonský obětovat za přechod Dunaje Diovi, Héraklovi a Istru. Římané boha stejně jako řeku označovali jménem Danubius či Danuvius a zpodobnili ho například na sloupu Trajána a Marka Aurelia. Jeho jméno se také objevuje na několika oltářích, někdy společně se jmény božstev řek Sávy a Drávy, znám je také Danubiův chrám v Aquincu, dnešní Budapešti. V Augusta Vindelicum, dnešním Augsburgu, byl nalezen oltář kde byl uctíván společně s Jupiterem Optimem Maximem, ochráncem severní hranice, měl snad tedy také válečnou funkci či chránil hranici.[5]

Průběh toku

[editovat | editovat zdroj]

Zdrojnice Dunaje pramení ve Schwarzwaldu na jihozápadě Německa a vzniklý veletok ústí mohutnou deltou do Černého moře. Dunaj protéká geologicky a geomorfologicky velmi pestrým a složitým územím, mezi Českým masivem a Alpami, Karpatskou kotlinou, Valašskou nížinou a několika velkými průlomy.

Pramen

[editovat | editovat zdroj]

Už staří Římané znali řeku, která z velké části tvořila severní hranici jejich impéria, pod latinským názvem Danubius. Podle legendy vyslal římský vojevůdce své vojáky hledat pramen řeky. Ti narazili na úpatí Schwarzwaldu v místech, kde dnes leží město Donaueschingen, na silný minerální pramen, který zde sice do řeky vyvěrá, ale není jejím počátkem. Vojákům se nechtělo prodírat se černými lesy ke skutečnému prameni a označili toto místo za pramen Dunaje. Toto pojetí se vžilo a i dnes nese řeka své jméno až od města Donaueschingen, kde je dokonce zřídlo obezděné jako její symbolický pramen. Ve skutečnosti na území města vzniká Dunaj především soutokem říček Breg a Brigach, v nadmořské výšce 672 m. Delší zdrojnicí je Breg, ale vodnější je Brigach. Pramen Bregu je sice v mapách označen jen jako Bregquelle („pramen Bregu“), ale informační tabulky v okolí ho nazývají Donauquelle („pramen Dunaje“), aby zvýšily turistickou přitažlivost místa. Pramen se nachází pouhých 100 m od hlavního evropského rozvodí mezi Dunajem a Rýnem, v nadmořské výšce 1078 m. Je třikrát blíže Severnímu moři a čtyřikrát blíže Středozemnímu moři než Černému moři, do nějž jeho vody odtékají.

Propadání

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Propadání Dunaje.
Soutok zdrojnic Breg a Brigach u Donaueschingenu

Nedaleko za soutokem Brigachu a Bregu prochází Dunaj jižní částí krasového pohoří Švábská Alba, nazývaného také Švábský Jura. V oblasti mezi obcí Immendingen a městem Fridingen dochází k tzv. propadání Dunaje (Donauversinkung). Značná část vod Dunaje zde prosakuje do podzemních jeskynních systémů a vyvěrá asi 12 km jižněji u města Aach jako Radolfzeller Aach. Tato řeka pak ústí do Bodamského jezera na Rýnu. Povodí nejhořejšího Dunaje nad touto oblastí tak vlastně patří současně do úmoří Severního i Černého moře.

Horní tok

[editovat | editovat zdroj]

Na horním toku je Dunaj náhorní řekou postupně rostoucí ve veletok. Teče zhruba po hranici mezi hercynikem (Jihozápadoněmecká stupňovina, Český masiv) na severu a alpinikem (Alpenvorland) na jihu. Pravý břeh je nižší a Dunaj z této strany přijímá větší přítoky: Iller, Lech, Isar a zejména Inn, který je v místě soutoku srovnatelně mohutný jako Dunaj samotný. Díky nim získává Dunaj průtokové charakteristiky (vodní režim) alpských řek, přestože jí sám není. Na území Rakouska se Dunaj zařezává do jižního okraje Českého masivu a protéká malebnými kaňony, z nichž největší je Wachau. Zprava se vlévají Traun, Enže, Ybbs, zleva Aist. Pod Kremží vstupuje Dunaj do Tullnské kotliny, přijímá zleva Kamp a zprava Traisen; Vídeňskou (či Korneuburskou) branou se pak prolamuje do Panonie.

Šířka koryta nad Ulmem dosahuje 20 až 100 m a níže roste na 350 m ve Vídni. Rychlost toku se pohybuje od 1 do 2,8 m/s. Místy je koryto obehnáno napřimovacími a protipovodňovými hrázemi.

Střední tok

[editovat | editovat zdroj]
Dunaj v Ostřihomi
Soutok se Sávou poblíž citadely v Bělehradě

Střední tok začíná nad Vídní a končí soutěskou Železná vrata. Řeka zde protéká Panonskou pánví neboli Karpatskou kotlinou. Říční údolí je široké 5 až 20 km a často zaplavované. Koryto je členité, rozvětvené a rychlost toku se pohybuje od 0,3 do 1,1 m/s. Výjimkou jsou místa, kde Dunaj překonává příčná horská pásma a jeho tok se zužuje (až na 150 m, údolí na 0,6 až 1,5 km), prohlubuje (na 15 až 20 m) a zrychluje (na 2,2 až 4,7 m/s). V důsledku regulačních prací bylo hlavní koryto mnohde napřímeno a kolem dunajské nivy s mnoha rameny, meandry a lužními lesy byly postaveny ochranné hráze.

Pod Vídní protéká Dunaj Vídeňskou pánví (jižně od Moravského pole), kde je jeho zachovalý přirozený tok chráněn v národním parku Donau-Auen.[6] Ihned poté, co přijme svůj dosud největší levý přítok, Moravu, vstupuje do Devínské brány, jíž překonává jižní okraj Malých Karpat. Zde se rozkládá slovenská metropole Bratislava. Za ní se otevírá Malá uherská nížina (na slovenské straně Podunajská nížina), kde Dunaj tvoří hranici mezi Slovenskem a Maďarskem a rozlévá se do rozsáhlé ploché vnitrozemské delty, tvořené vedle hlavního toku rameny Malý Dunaj na severu a Mošonský Dunaj na jihu. Tyto obtékají velké říční ostrovy Žitný a Szigetköz. Do Mošonského Dunaje se zprava vlévají Litava a Rába. Delta končí v Komárně opětovným sjednocením dunajských ramen, obohacených zleva o přítok Váhu.

Po přijetí Hronu a Ipľu (oba zleva) vstupuje Dunaj do další velké soutěsky, na přechodu Maďarského středohoří. Místo je známo jako Dunajské ohbí, neboť Dunaj zde svůj dosud zhruba východní směr ostře mění na směr jižní.[7] Následně protéká Budapeští, vytváří velký ostrov Csepel a pokračuje přímo na jih po západním okraji Velké uherské nížiny, až 20 km širokou nivou s mnoha mrtvými rameny. V tomto úseku nepřijímá žádné významné přítoky (kromě Sió zprava) a vlivem suchého stepního klimatu vodu spíše ztrácí. V Srbsku poblíž Iloku pak opět mění směr na východ a obtéká východním směrem pohoří Fruška Gora. Zde na dně Karpatské kotliny se do něj teprve vlévá několik velkých řek: Dráva (z Alp a Chorvatska), Tisa (přítok s největším povodím), srbská Morava a přímo v Bělehradě vůbec největší dunajský přítok, řeka Sáva.

Na středním toku Dunaje se po obou jeho březích nacházejí dlouhé sypané hráze, které byly zbudovány jako obrana před rozsáhlými povodněmi, které v 19. a ještě na počátku 20. století způsobovaly v některých zemích rozsáhlé škody.

Na hranici Srbska a Rumunska vede Dunaj největším ze svých průlomových údolí, Železnými vraty. Jeho původně rychlý a peřejnatý tok je zde od 70. let vzedmut a zastaven stejnojmennou přehradou. Hloubka toku v nejužším místě, Velké Kazanské soutěsce, už před regulací přesahovala 50 metrů.

Dolní tok

[editovat | editovat zdroj]
Železná vrata

Po opuštění Železných vrat Dunaj teče jako nížinná řeka Dolnodunajskou rovinou. Zaplavované údolí je široké 7 až 20 km a řeka se v něm rozvětvuje na mnohá ramena a průtoky. Šířka toku místy dosahuje 1 až 2 km, hloubka je průměrně 5 až 7 m a rychlost toku 0,5 až 1 m/s. Na skoro 500 km dlouhé hranici mezi Rumunskem a Bulharskem překlenují Dunaj pouze dva mosty, jiné spojení je možné jen trajektem. Přítoky dolního toku jsou oproti Dunaji řádově menší, přesto nejsou bezvýznamné: zleva Jiu, Olt, Argeș, Siret, Prut, zprava Iskar, Osam, Jantra. Běžně se zde vyskytují limanová ústí. Asi 50 km před černomořským pobřežím Dunaj ještě uhýbá k severu, a u Galați, posledního velkoměsta na toku, se teprve obrací definitivně na východ k moři. Na hranici Rumunska a Ukrajiny, před městem Tulcea, začíná jeho deltové ústí.

Delta

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Delta Dunaje.

V deltě o rozloze 3500 km² se Dunaj dělí na tři hlavní ramena: od severu Kilijské (pohraniční a nejmohutnější), Sulinské (nejpřímější) a Svatojiřské. Naprostá většina delty leží v Rumunsku a je přírodní lokalitou světového významu, chráněnou UNESCO. Do Černého moře se Dunaj vlévá jako jeho největší přítok.

Přítoky

[editovat | editovat zdroj]

Dunaj přijímá více než 300 přítoků, z nichž na 34 je možná vodní doprava. Nejvýznamnější zachycuje tabulka.

Povodí a hlavní toky v Evropě
Schéma toku Dunaje s největšími přítoky z hlediska objemu (mohutnosti)
řkm Řeka Místo soutoku s Dunajem Strana přítoku Délka (km) Prům. průtok

v ústí (m³/s)

Povodí (km²)
2588 Iller Německo Ulm pravá 146 90 2 152
2496 Lech Německo Marxheim pravá 255 115 3 919
2412 Altmühl Německo Kelheim levá 227 24 3 258
2385 Nába Německo nad Řeznem levá 197 49 5 514
2379 Řezná Německo Řezno levá 191 40 2 878
2282 Isar Německo pod Deggendorfem pravá 292 174 8 962
2225 Inn Německo Pasov pravá 518 735 26 053
2125 Traun Rakousko Linec pravá 156 150 4 277
2119 Enže Rakousko Enns pravá 254 200 6 084
2066 Ybbs Rakousko Ybbs an der Donau pravá 138 31 1 300
1985 Kamp Rakousko pod Kremží levá 153 9 1 758
1880 Morava Rakousko Slovensko Devín (Bratislava) levá 358 110 26 734
1830 Litava Maďarsko Mosonmagyaróvár pravá 180 9 2 138
1794 Rába Maďarsko Győr pravá 283 18 10 113
1766 Váh Slovensko Kolárovo/Komárno levá 403 196 10 640
1716 Hron Slovensko Štúrovo levá 298 54 5 453
1708 Ipeľ Slovensko Maďarsko Szob levá 232 21 5 151
1498 Sió Maďarsko Szekszárd pravá 121 39 14 953
1383 Dráva Chorvatsko pod Osijekem pravá 749 552 40 120
1215 Tisa Srbsko Titel levá 966 920 156 087
1170 Sáva Srbsko Bělehrad pravá 992 1609 97 713
1150 Tamiš Srbsko Pančevo levá 359 47 10 280
1105 Velká Morava Srbsko Smederevo pravá 493 255 38 207
1092 Mlava Srbsko Kostolac pravá 158 34 2 810
1075 Nera Srbsko Rumunsko Banatska Palanka levá 143 13 1 380
846 Timok Srbsko Bulharsko Kudelin pravá 202 31 4 626
692 Jiu Rumunsko Zăval levá 339 86 10 080
685 Ogosta Bulharsko pod Kozlodujem pravá 147 25 3 157
637 Iskar Bulharsko Gigen pravá 368 54 8 617
606 Vit Bulharsko Somovit pravá 188 14 3 228
601 Olt Rumunsko Turnu Măgurele levá 615 174 24 050
596 Osam Bulharsko Nikopol pravá 314 16 2 838
537 Jantra Bulharsko Novgrad pravá 285 47 7 862
530 Vedea Rumunsko pod Zimniceou levá 224 8 5 430
492 Rusenský Lom Bulharsko Ruse pravá 197 6 2 985
432 Argeș Rumunsko Oltenița levá 350 71 12 550
231 Ialomița Rumunsko Giurgeni levá 417 45 10 350
155 Siret Rumunsko Galați levá 647 250 44 811
134 Prut Rumunsko Moldavsko Giurgiulești levá 953 110 27 540
79 Jalpuh Ukrajina nad Izmajilem levá 190 4 300

Vodní režim

[editovat | editovat zdroj]

Řeka má složitý vodní režim, ve kterém jsou výrazné tři fáze. Na jaře je nejvyšší vodní stav, v létě a na podzim dochází k nárazovým povodním a na konci podzimu a v zimě je vodní stav nejnižší. Hladina začíná stoupat v únoru až dubnu a na horním a středním toku se udržuje vysoká do května zatímco na dolním až do června. Celý vzestup hladiny se skládá ze dvou vln. První je způsobena táním sněhu v rovinách a druhá smíšená dešti a táním sněhu na horách. Nerovnoměrnost tání sněhu a srážek v různých částech povodí způsobují prudké kolísání hladiny. Když povodňové vlny z hlavních přítoků (Dráva, Tisa, Sáva) přijdou ve stejný čas, vytvoří se na Dunaji mohutná vlna, která může způsobit povodně. Ve druhé polovině léta hladina klesá, což je však přerušováno náhlými vzestupy při deštích. V říjnu a v listopadu deště způsobují podzimní povodně. V případě, že je teplá zima, může setrvat vysoký vodní stav a vzestupy hladiny mohou být způsobeny také ledovými zátarasy, což může vést až k vylití řeky z břehů a zatopení pobřežní roviny. Když je zima studená, tak má řeka nejnižší vodní stav.

Roční amplituda kolísání úrovně hladiny činí u Reni v deltě 4,5 až 5,5 m a v Budapešti 6 až 8 m. Průměrný roční průtok činí v Řezně 420 m³/s, ve Vídni 1900 m³/s a v ústí 6430 m³/s. Průměrně tak odvede za rok 203 km³ vody. Nejvyšší průtok na dolním toku je 20 000 m³/s a nejmenší 1800 m³/s. Do moře odnáší přibližně 120 Mt nánosů a rozpuštěných minerálních látek za rok. Zamrzá pouze v přiměřeně chladných zimách a to přibližně na 1,5 měsíce.

Dunajské ohbí u Visegrádu
Dunajské ohbí u Visegrádu

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Dunaj už odedávna hrál důležitou roli v dopravě mezi střední a jihovýchodní Evropou. Je jednou z nejvýznamnější vodních cest na kontinentě, ačkoliv intenzitu jeho využití snižuje relativně nízké soustředění průmyslové výroby na jeho březích (v porovnání se západoevropskými toky). Splavný je od Ulmu, resp. od Řezna pro větší lodě. Od Brăily jej mohou využívat i námořní lodě. V deltě je vodní doprava vedena Sulinským ramenem.

Dunajská vodní cesta je prostřednictvím kanálu Rýn–Mohan–Dunaj propojena se zbytkem Německa, západní Evropou a Severním i Středozemním mořem. Zvažované splavné propojení Dunaje přes české území s povodím Odry a Labe, tzv. kanál Dunaj–Odra–Labe, bylo v roce 2022 definitivně zavrženo. V Rumunsku lze zkrátit cestu do Černého moře plavbou průplavem do přístavu Konstanca.

V nákladní dopravě převažují rudné i nerudné suroviny a také šrot. Dále to jsou cement, uhlí, ropa a její produkty. V posledních letech stoupá i přeprava kontejnerů. Na řece se nachází více než 100 přístavů. Největší jsou Reni, Izmajil, Budapešť, Linec, Bělehrad. Po březích Dunaje vede známá cyklistická trasa Dunajská cyklostezka, součást Eurovelo 6.

Energetika

[editovat | editovat zdroj]

Největší vodní elektrárna na řece je Železná vrata – Džerdap I, která byla vybudována v soutěsce Železná vrata na hranicích Rumunska a Srbska. Je třetí nejvýkonnější elektrárnou v Evropě. Pod ní se nachází druhá nejvýkonnější elektrárna na Dunaji, Železná vrata – Džerdap II. Další velká (Gabčíkovo) vznikla na Slovensku. V Rakousku bylo vybudováno několik vodních elektráren. V současné době není ve stavbě žádné vodní dílo, které by dunajský veletok přehradilo, od některých projektů bylo po roce 1990 upuštěno, například od elektrárny v Nagymarosi v Maďarsku.

Z přítoků jsou nejvíce využívány Váh, Dráva, Tisa, Iskar, Argeș, na kterých se nacházejí jak jednotlivé přehrady, tak i složité kaskády.

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]

Voda z řeky se využívá na zavlažování suchých oblastí zvláště v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Srbsku. Také se využívá na zásobování měst a průmyslových center vodou. Důležité je taky rekreační využití.

Průměrný výlov ryb představuje v oblasti delty Dunaje 2 až 3 tisíce tun ročně,[8] z čehož převážná část připadá na dolní tok. V deltě roste na ploše 3000 km² skřípinec jezerní, který se využívá na výrobu celulózy.

Státy na toku

[editovat | editovat zdroj]

Dunaj protéká nebo zasahuje na území 10 států:

Čtyři ze států na Dunaji mají přístup jen k jednomu břehu řeky – jsou to Chorvatsko, Bulharsko, Moldavsko a Ukrajina. Pro pět států (Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Moldavsko) plní Dunaj coby mezinárodní vodní cesta jistou náhradu za chybějící přístup k moři. 37 % délky toku (1 070,9 km) tvoří zároveň státní hranice.

Délka břehu na území příslušného státu – od pramene k ústí
Pravý břeh Říční
kilometr 		Levý břeh
Země Délka břehu v km Délka břehu v km Země
Německo Německo 658,6 2888,77 687,0 Německo Německo
2230,20
Rakousko Rakousko 357,5
2201,77
321,5 Rakousko Rakousko
1880,26
172,1 Slovensko Slovensko
1872,70
Slovensko Slovensko 22,5
1850,20
Maďarsko Maďarsko 417,2
1708,20
275,2 Maďarsko Maďarsko
1433,00
Chorvatsko Chorvatsko 137,5 358,0 Srbsko Srbsko
1295,50
Srbsko Srbsko 449,9
1075,00
940,9 Rumunsko Rumunsko
845,65
Bulharsko Bulharsko 471,6
374,10
Rumunsko Rumunsko 374,1
134,14
0,6 MoldavskoMoldavsko Moldavsko
133,57
53,9 UkrajinaUkrajina Ukrajina
79,63
79,6 Rumunsko Rumunsko
0,00

Významná města

[editovat | editovat zdroj]

Mosty

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku .

Povodí

[editovat | editovat zdroj]
Povodí Dunaje

Velikostí povodí přes 800 tisíc km² je Dunaj v Evropě na druhém místě za Volhou. Jeho povodí zasahuje na území 20 států (včetně Kosova), což je téměř polovina všech států Evropy a nejvíce států na povodí jediné řeky na světě. Kromě zemí, jimiž Dunaj přímo protéká, jsou to ještě Švýcarsko, Česko, Polsko, Itálie, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Albánie, Kosovo a Severní Makedonie, byť v některých případech se jedná o nepatrné zásahy.

Kompletně v povodí Dunaje se nachází Maďarsko, z drtivé většiny také Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Srbsko. Dále většina Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, značná část Bulharska, Moldavska, Kosova, Černé Hory a Česka (povodí Moravy a okrajové části Šumavy), nezanedbatelná část Německa, Ukrajiny a Švýcarska. Pro Itálii, Polsko a Albánii jde jen o nepatrnou část území, u Severní Makedonie jde prakticky jen o odchylku státní hranice od přesné rozvodnice.

Politické postavení a územní spory

[editovat | editovat zdroj]

Z geopolitického hlediska patří povodí Dunaje k dosti nestabilním oblastem, kde se jen během 20. století několikrát výrazně proměnily státní hranice. Současný rekordní počet států na toku a povodí Dunaje je důsledkem ústupu či rozpadu několika větších státních celků – v 19. století Osmanská říše, 1918 Rakousko-Uhersko, po roce 1990 Jugoslávie, Sovětský svaz a Československo. Komplikovaná etnická skladba dunajského povodí měla a má na tyto procesy významný vliv.

Během první světové války i druhé světové války měl Dunaj strategický význam. Státy, které měly na svém území část jeho toku, provozovaly válečná loďstva, prostřednictvím nichž mohly ostřelovat území druhých států. To byl případ i československé lodi Prezident Masaryk. Z Dunaje byl také bombardován Bělehrad na začátku první světové války.

Do roku 1914 se v soutěsce Železná vrata nacházela exkláva tureckého území, ostrov Ada Kale, který byl později připojen k Rumunsku a později v roce 1970 zcela zaplaven. Část středního toku Dunaje, kudy prochází hranice mezi Chorvatskem a Srbskem, je předmětem pohraničního sporu mezi oběma zeměmi, který trvá od roku 1991. Některá území si nárokuje Chorvatsko i Srbsko, o jiná nemá zájem nikdo z nich. Roku 2015 byl na jednom z těchto neobydlených území vyhlášen soukromý ministát Liberland.

Právní režim

[editovat | editovat zdroj]

Dunaj je mezinárodní řeka a pravidla jejího používání stanoví mezinárodní dohody. Celkem nastaly tři etapy regulace problémů s používáním řeky. Nejprve to bylo období dvoustranných dohod (1774–1856), poté období mnohostranných dohod s účastí nedunajských vlád (1856–1945) a nakonec demokratický status řeky po druhé světové válce.

Důležitý význam měla smlouva z Küçük Kaynarca mezi Ruskem a Tureckem z roku 1774, na základě níž dosáhlo Rusko práva plavby po dolním toku Dunaje. Na základě dalších dohod z let 1812, 1826 a 1829 získalo Rusko plnou kontrolu nad všemi třemi základními rameny dunajské delty a nad plavbou po dolním toku řeky. Anglo-rakouská a rusko-rakouská dohoda o Dunaji z let 1838 a 1840 navrhla princip svobodné dopravy po řece.

Etapa regulace systémem mnohostranných dohod začala po Krymské válce. Na základě Pařížské smlouvy (1856) byla založena Evropská dunajská komise,[9] která se skládala z Rakouska, Ruska a řady nedunajských zemí (Francie, Velká Británie, Prusko, Sardínie, Turecko). Prakticky se tato dohoda stala prostředkem nadvlády nedunajských zemí nad řekou a existovala do 1. světové války. Komise měla svou vlajku, administrativu, flotilu, policii, soud a mohla zakázat podunajským státům stavbu přístavních a hydrotechnických zařízení. Po skončení 1. světové války byla ujednána v srpnu 1920 dohoda v Paříži za účasti převážně nedunajských zemí. Poté byly 23. července 1921 přijaty konvence a závěrečný protokol o režimu plavby. Pro tok řeky od ústí do Ulmem byla znovu ustanovena Evropská dunajská komise (Francie, Velká Británie, Itálie, Rumunsko). Pro tok mezi Brăilou a Ulmem a síť říčních cest, jež byly stanoveny mezinárodními byla ustavena Mezinárodní dunajská komise s účastí dunajských (Německo, Rakousko, Maďarsko, Československo, Jugoslávie, Rumunsko) i nedunajských (Velká Británie, Itálie, Francie) zemí. Tyto komise měly široké pravomoce, které nebyly vždy v souladu podunajských zemí. Mezinárodní dunajskou komisi opustilo v roce 1936 Německo a po zabrání Německem také Rakousko (1938) a Československo (1938–39).

Po druhé světové válce se otázka Dunaje projednávala na postupimské konferenci, na shromáždění ministrů zahraničních věcí a na Pařížské konferenci v roce 1946. Nový status plavby byl vypracován na Bělehradské konferenci v roce 1948 za účasti podunajských (Sovětský svaz, Rumunsko, Bulharsko, Československo, Maďarsko, Jugoslávie) i nepodunajských (USA, Velká Británie, Francie) zemí. Rakousko mělo poradní hlas. Nová konvence o plavbě byla podepsána 18. srpna 1948 a vstoupila v platnost 11. května 1949. Nedunajské země ji odmítly podepsat. Byla založena nová Dunajská komise, která se skládala ze zástupců podunajských zemí.

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ čteno zhruba dánu

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Mezinárodní povodí řek v Evropě , Danube (hvězdičkou jsou označené bývalé republiky Jugoslávie, které jsou ve zdroji uvedeny souhrnně)
  2. ↑ ČHMÚ (pobočka Ústí nad Labem) – Čtyři vídeňské Dunaje [online]. [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 486-487. 
  4. ↑ Potamos Istros [online]. Theoi [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ JELÍNEK, Pavol. Keď bol Dunaj bohom: Rozjímanie o uctievaní jednej rieky [online]. Ľudia, mýty & dejiny [cit. 2022-04-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ Z Vídně do Bratislavy na kanoi
  7. ↑ Průjezd Dunajského ohbí na kajaku
  8. ↑ Ion Navodaru a kol. Changes in fish populations in Danube delta lakes: effects of hydrology and water quality change. Review of results and potential for rehabilitation [online]. Ecohydrology & Hydrobiology, 2005. Dostupné online. 
  9. ↑ HAJNAL, Henry. The Danube. Den Haag: [s.n.], 1920. ISBN 978-94-015-1609-9. S. 81. (angličtina) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dunaj&oldid=24005673“