Dvě slova

...jako klíč. Na nový český film mě zaujala už upoutávka v televizi a když z kina přišla nadšená kolegyně, nešlo jinak a vyrazili jsme taky. Musím říct, že jsem už dlouho nezažila něco podobného. Od začátku do konce celé kino sedělo zabořené do sedaček, pohlcené filmem tak, že se snad ani nikdo nepohnul. Když film i titulky skončily, nikdo se nezvedal. Všichni to potřebovali v sobě nějak zpracovat. Jedinečný zážitek, plný emocí. Lásku střídá nenávist, zrození smrt, prozření odpuštění. 

zdroj: webové stránky filmu

Film volně navazuje na snímek Úsměvy smutných mužů a opět je mu předlohou kniha Josefa Formánka. Drama o rodinných vztazích, životních hodnotách, hledání smyslu života, o osudu a neznámých silách, které řídí naše kroky. Sleduje osudy několika lidí na různých kontinentech, jejichž příběhy se postupně spojí v jeden. Každý z hrdinů stojí před zásadní volbou a životní změnou ovlivňuje osudy dalších postav. Strhující obrazy jedinečnou dokumentární kamerou natáčel štáb v Česku, Polsku, Indii, Himalájích, New Yorku i v Indonésii. Víc prozrazovat nebudu.

A jen tak mimochodem: Mě zaujaly recenze na ČSFD. Předem je nikdy nečtu, nenechám se ovlivnit názory druhých. Dnes jsem se přesvědčila, že tento film musíte buď milovat nebo nenávidět. Popcornoví diváci se všude přítomných vražd nedočkali a odcházeli zklamaní. Od těch se dvou slov, která jim změní život, nedočkáme. Ti, kteří dokáží otevřít svou mysl a vnímat poselství filmu, z kina odchází bohatší. Nejen o ta dvě slova.

Kefírový cop

Z předešlého pečení mně zbyla polovina kelímku kefírového mléka a protože by u nás nenašla jiné uplatnění, zalovila jsem v receptech a našla ještě jeden recept, který tuto ingredienci také obsahuje. Byla to buchta se sušeným ovocem, ale já jsem se za pracovně náročný leden odměnila novou formou z Tescomy a tak jsem ji samozřejmě chtěla vyzkoušet. 

S formami Delícia jsem spokojená, mám už formu na velikonočního beránka a líbí se mně i formy na bábovky. Nejenže se upečená dobrota bezproblémově vyklopí, ale ještě vypadají tak pěkně, že si jimi určitě vyzdobím kuchyni.

Kefírový cop nebo buchta na plech

3 bílky
3 žloutky

135 g krupicového cukru (já jsem dala napůl cukr a Xylitol)

5 PL oleje - na pečení používám slunečnicový

250 ml kefíru (u nás jej prodávají pod názvem Kefírové mléko)

330 g polohrubé mouky

půl sáčku kypřícího prášku do pečiva

1 ČL sody

Lze přidat kousky sušeného nebo kandovaného ovoce či oříšky.

Prvně si ušlehám bílky se špetkou soli na pevný sníh.

V druhé míse prošlehám žloutky, cukr a olej. Jakmile směs změní barvu na světle žlutou a zvětší objem, přidám ostatní ingredience a prošlehám. Jako poslední lehce vmíchám už jen stěrkou sníh z bílků. Kdo chce, teď přidá oříšky nebo ovoce.

Formu jsem vystříkala olejem na pečení, nevysypávala jsem. Těsto naliji do formy, rozetřu do hladka a peču na 170˚C. V polovině pečení jsem vršek přikryla alobalem a špejlí jsem vyzkoušela, zda je cop dobře propečený. Pekla jsem necelou hodinu. 

Může se polít čokoládou nebo jinou polevou, já jsem chtěla nechat vyniknout vzor copu a tak jsem jen pocukrovala.

A jen tak mimochodem: Po dlouhé době jsme si s manželem vyšli do kina. Napřed se nehrálo a pak nás nějak nic nenalákalo. Tentokrát jsme neodolali Mimořádné zkušenosti a nelitovali jsme. Máme rádi Vlastníky a tento film je také dílo režiséra Jiřího Havelky. Stejně jako u Vlastníků ukazuje na poměrně běžné události charaktery lidí dovedených až do bizardních situací. Humor má film poněkud mrazivý a děj překvapivý. Pár známých i většina neokoukaných herců přesvědčivě žije svůj filmový osud, takže nelze nedoporučit.

Mimořádná událost - zdroj Internet.

   

 

Akademická Olomouc, Čapek, Tenkrát podruhé

V sobotu jsme, tentokrát s dětmi, navštívili Olomouc. Naše kroky vedly na Univerzitu Palackého, kde právě v sobotu pořádali Den otevřených dveří. Dcera se zajímá o studium na VŠ a právě tyto akce jsou výborné k prvnímu oťuknutí, poznání atmosféry na škole, přístupu profesorů a získání "strategických informací". Absolvovali jsme to už při výběru gymnázia a právě dojmy a přístup na dni otevřených dveří nás přesvědčil, že dcera bude s výběrem spokojená. I když máme gymnázium v místě bydliště, vybrala si gymnázium, kam musí denně dojíždět. Vyplatilo se to, je spokojená a my také. Proto vřele doporučuji využít akcí budoucí školy, ať už Dne otevřených dveří nebo různých Přijímaček nanečisto či přípravných kurzů.
Dcera má ještě s výběrem rok čas, ale můžeme říct, že nás v Olomouci velmi mile překvapili a postupují do užšího výběru.

Dostali jsme kávu s logem 😊

Citelně se ochladilo a tak jsme se prošli jen srdcem Olomouce, kde je stále co objevovat. Museli jsme uznat, že Olomouc je skutečně univerzitní město (20% obyvatel OL jsou studenti univerzity), cestou jsme potkávali ve valné většině právě studenty. Někteří tedy s sebou vlekli rodiče. 

Rodinný dům na silu v centru Olomouce. Zajímavý, ale nic pro mne.

Dům U černého koně, Dolní náměstí

Švédská ulička

Školní ulice

V neděli jsme si prohlédli výstavu o Josefu Čapkovi, malíři a spisovateli. Je to tvůrce žijící ve stínu svého slavnějšího bratra, ale jeho díla jsou neméně zajímavá. Bratři měli spolu pěkný vztah, což dokazují společná díla, společné bydlení i podmínka, že pokud bude v novinách pracovat jeden, musí přijmout i toho druhého. Takový blízký sourozenecký vztah už není dnes běžný. 

A jako bonus jsme si ještě mohli prohlédnout expozici ke stému výročí narození Tomáše kardinála Špidlíka, boskovického rodáka, pracovníka Rádia Vatikán a  výrazné církevní osobnosti. 

A jen tak mimochodem: Nakonec jsme s manželem ještě stihli francouzský film Tenkrát podruhé. A byli jsme spokojení. Poutavě napsaný nevšední příběh rozpadu manželství. Výborné výkony hlavních představitelů. Mně se líbí tento typ inteligentních a zábavných filmů a když jsou ještě francouzské ... ó lalá. Takže, pokud jej budou u vás dávat, zajděte.