Středověká Lucca

Zastavení druhé - Lucca, Toskánsko.

Po benátském odpoledni, vydatném spánku a výborné snídani jsme vyrazili napříč Itálií k ligurskému pobřeží. Trajekt na Sardinii vyjížděl až v deset večer a tak jsme měli dostatek času na další zajímavý odpolední program. V Livornu toho moc k vidění není a v Pise jsme už byli. V malebném toskánském městečku Lucca jsem byla před deseti lety a dodnes na něj ráda vzpomínám, hmmm... rozhodnuto, ukážu rodině Luccu.

 

 

Ještě než se ztratíme v uličkách Luccy, pár slov k cestě. Po dálnici Benátky - Boloňa - Florencie toho moc zajímavého vidět není. Apeniny jsou provrtané tunely, což je sice rychlé, ale trochu nuda. To se ale změnilo, jakmile jsme se vydali údolím Val di Nievole spojujícím Florencii s Luccou. Úrodná údolí s olivovníky, cypřiši, piniemi, vinicemi a sady obklopují malebná městečka s bohatou historií. Vše lemují toskánské kopce se středověkými hrady, kostely a zvonicemi. Rodný kraj Leonarda da Vinci i Pinocchia. Na Toskánsku mě cestovat z bodu A do bodu B baví asi nejvíc, cesta je vždy velký zážitek.  

 

 

Cestou jsem nefotila, ale bylo by škoda nedat sem foto alespoň z netu. Zdroj: Wikimedia.

 

 

Lucca má více než dvoutisíciletou historii. Už Římané z ní udělali administrativní, ekonomické a kulturní centrum Toskánska. Svou stopu tady zanechali i Lucemburkové. Český král Karel IV. vykoupil toto tehdy zadlužené město a na jeho obranu postavil město Montecarlo. Ve své době se tady vyrábělo hedvábí nejvyšší kvality. Dnes je Lucca se zachovalým historickým jádrem unikátním městem, které okouzlí nejednoho cestovatele.

 

 

 

 

 

V Lucce jsme pohodlně zaparkovali na velkém parkovišti před městskými hradbami. Je jich tady několik, parkovné je 1 Euro za hodinu a stačí přejít silnici, projít hradbami a jste v centru. 

 

 

 

Středověké hradby obepínající celý střed města jsou krásným a stinným místem k procházce. Střed města není velký a hradby jsou dlouhé asi jen 4 km. Je příjemné zastavit se tady, porozhlédnout se po Apuánských Alpách, posedět ve stínu platanů, nakonec sestoupat do městských uliček a nechat se vést intuicí, že tam nebo támhle by to mohlo být hezké.

 

Původně jsme si chtěli v informačním centru vyzvednout mapu a vydat se po památkách. Nakonec jsme mapu ani nepotřebovali a jen jsme se tak křížem krážem toulali uličkami, náměstíčky, procházeli jsme kolem krásných chrámů, paláců a věží. 

 

Kostel dei Santi Giovanni e Reparata.

Katedrála sv. Martina.

Katedrála sv. Martina - prstové bludiště.

Kostel di San Michele in Foro je příkladem pisánské architektury.

Čtyřmetrová socha archanděla Michaela by měla mít podle legendy na prstu prsten s velkým diamantem.

Na svůj rodný dům z blízkého náměstíčka dohlíží...

... Giacomo Puccini, s cigaretkou a elegantně přehozenou nožkou.

 

Došli jsme až na náměstí San Salvatore, kterému místní podle kašny říkají Piazza della Pupporona. Krásná nymfa zdobí nejznámější městskou kašnu, ke které si místní - Lucchesi - chodí pro pitnou vodu.

Fontána a kostel di San Salvatore in Mustolio.

Bazilika di San Frediano.

Nevynechali jsme ani Piazza dell´Anfiteatro. Unikátní středověké náměstí je vystavěno na základech římského amfiteátru a má tak tvar elipsy.

Dodrželi jsme tradici a na středu náměstí, označeném křížem, jsme se políbili a něco si přáli. Je tak prý i zaručeno, že se do města vrátíme. No, uvidíme.

 

S hodinovou věží je spojena legenda o krásné Lucidě, podle které Lucida prodala svou duši ďáblu výměnou za 30 let mládí a krásy. Když čas vypršel, Lucida vyběhla na věž, aby zadržela zvon a zastavila čas. Přesto se objevil kočár zahalený pekelnými plameny a odvezl Lucidu do podsvětí. Údajně je možné kočár v ulicích města zahlédnout dodnes.

 

Hodinová věž - Torre delle Ore.

Věž baziliky di San Frediano.

Nejatraktivnější, nejvyšší a hlavní věží města je Torre Giunigi. Věž vysoká 44 metrů je zpřístupněna (vstupné 3 Eur za osobu), jen je nutno zdolat 225 ne příliš pohodlných schodů. Odměnou je panoramatický výhled na město a Apuánské Alpy.

Na vrcholu renesanční věže nechala rodina Giunigi vysázet duby jako symbol znovuzrození.

A jen tak mimochodem: Ještě krátká procházka elegantní ulicí Via Fillungo. Protíná centrum města a je plná krásných i starobylých obchůdků. Nakoukli jsme i do přilehlých uliček. Zaujala mne tady třeba...

Gelateria, kde si zákazníci sestaví svou zmrzlinu a ještě se s ní zhoupnou.

Prodejna s místními specialitami a celým pašíkem ve výloze.

Prodejna s toskánskou keramikou.

Vesele vyzdobená ulička.

Prodejna s lanýži.

Historická prodejna šperků.

Toto musí zaujmout každého.

Benátky a "tajné tipy"

Benátky, naše první zastávka cestou na Sardinii.

S manželem jsme byli v Benátkách už několikrát, ale děti ještě ne a už dlouho měly toto město na laguně na svém cestovatelském seznamu. Při naší poslední cestě po Toskánsku se nám do programu nevešly, později v plánu sice byly, jen covid překazil, co se dalo.

 

Přemýšleli jsme o termínu návštěvy, ale je to asi jedno. Turistů je tady stále dost a tak jsme objednali ubytování na půlku června v Mestre. Toto pobřežní město spojuje s Benátkami most Ponte della Libertá. Byl to tah velmi dobrý. Bydleli jsme v malém hotelu blízko nádraží a zastávka autobusu byla hned za rohem. Personál byl velmi vstřícný, ve všem nám vyšel vstříc. Recepční nám prodala zpáteční jízdenky do Benátek (3 Eur za osobu), vybavila nás mapou města a po vybalení nejnutnějších zavazadel jsme vyrazili na autobus. Do Benátek jede každých 15 minut. Po zběsilé italské jízdě, pěti zastávkách a 20 minutách jsme vystoupili na Piazzale Roma, konečné aut, autobusů, vlaků i lodí a startu pěších turistů, vyrážejících na prohlídku města.

Tady startuje většina turistů, za zády Piazzale Roma a před sebou celé Benátky.

Kostel San Simeone Piccolo.

Benátky jsou krásné, slavné, historické, turistické, romantické. Omšelé domy i zdobené paláce, úzké uličky i zaoblené mostky přes kanály jsou jedinečné a mají co vyprávět. 

Nebudu se rozepisovat o historii města, dóžetech a architektech. To většinou známe nebo si tyto informace lehce vyhledáme. Provedu vás Benátkami tak, jak jsme je zažili my a ukážu vám je mýma očima a foťákem.  

 

Měla jsem obavu z davů turistů, mířících úzkými uličkami Benátek přes most Rialto na Náměstí Svatého Marka a tak jsem naplánovala cestu trochu bokem - čtvrtí Cannaregio, benátským židovským ghettem. Po tom pražském je druhé nejstarší na světě. Nebo naopak - města se nějak nemohou domluvit, kdo tu byl dřív 😀. Jedno je ale jisté, podle tamní staré benátské slévárny (ghetto) se židovské městské části označovaly jako ghetta.

 

Zvonice Cattolica Parrocchiale dei Santi Apostoli.

Karnevalové masky - typický suvenýr z města na laguně.

Hlavní tepna Benátek - Canale Grande tvořený řekou Brenta je dlouhý 4 km a vlní se celým historickým centrem města.

Některé uličky jsou široké prý jen 50 cm.

Kostel Santa Maria Maddalena.

 Jakmile jsme nějakým průhledem uviděli jakýkoliv kanál, do pěti vteřin se objevila gondola. Místy bylo přegondolováno. Toto typické benátské plavidlo brázdí kanály od 11. století.  Z původních 10 tisíc je dnes v provozu asi 400 gondol. Za půlhodinovou romantickou prohlídku Benátek turisté zaplatí 80 Eur. 

Specialità venete. Odolají jen silní jedinci.

K ikonickému benátskému mostu Rialto jsme došli z druhé strany. Je to jeden ze čtyř mostů přes Canale Grande. Uprostřed mostu jsou stánky se suvenýry hojně obléhané turisty.

Sottoportego dei Oresi

Čokoládové Benátky

Kostel Santa Maria Formosa jsme museli vidět. Věž zachránil samotný Spiderman 😉.

Naši cestu jsme ukončili v samém srdci Benátek, na Piazza San Marco. Náměstí nese jméno patrona města, svatého Marka Evangelisty, jednoho z 12 apoštolů. Už od 9. století se tady soustředila náboženská, vládnoucí a finanční moc. Náměstí lemují nejkrásnější a nejznámější benátské stavby.

Budovy muzea Correr a nejznámější ptačí obyvatelé náměstí.

Bazilika svatého Marka je letos v rekonstrukci.

Hodinová věž - Torre dell´Orologio.

Bezmála stometrová zvonice - Campanile di San Marco. Původní zvonice z 16. století se před sto lety zřítila, tato byla postavena jako věrná kopie té původní.

Dóžecí palác - Palazzo Ducale. Sídlo benátského dóžete dnes slouží jako muzeum.

 

Žulové sloupy - jeden se symbolem Benátek - okřídleným lvem. Druhý se sv. Teodorem - jedním ze čtyř patronů Benátek. Mezi sloupy se konaly popravy a tak prý projít mezi nimi přináší smůlu.

 

Západ slunce na náměstí sv. Marka.

Gondoly pod Mostem vzdechů - Ponte dei Sospiri. Most spojoval výslechovou místnost v Dóžecím paláci s vězením. Po Mostě vzdechů byli odváděni odsouzení, kterým asi do smíchu moc nebylo.

Bazilika San Giorgio di Maggiore na stejnojmenném ostrově.

Na náměstí jsme sedli na vaporeto - vodní autobus. Linka 1 a 2 projíždí celým Canale Grande a byla by to určitě pěkná podívaná. Bylo ale už dost pozdě a tak jsme si koupili jízdenky (7,50 Eur za osobu) na zrychlenou linku 4.1. Za 15 minut jsme už vystupovali na Piazzale Roma a stihli zpáteční autobus v 21 hodin.

 

 

Předem jsem hledala nějaké "tajné tipy", něco co jsme ještě neviděli a není tak turisticky a notoricky známé. Nakonec jsem skromně vybrala dva, které by stály za zastavení a podrobnější průzkum. 

 

Palác Fondaco dei Tedeschi

 

Vznešený palác Fondaco dei Tedeschi se vypíná u paty mostu Rialto už od 13. století. Po požáru v 16. století byl kompletně přestavěn a stal se nepřehlédnutelnou renesanční dominantou laguny s freskami od Tiziana. Sloužil německým (italsky Tedeschi) obchodníkům jako multifunkční ubytovna, hostinec i sklady (italsky Fondaco) při obchodování se zbožím z Orientu. 

V tomto "německém skladišti" nechal později Mussolini zřídit hlavní poštu a ta tady fungovala další dlouhé roky. S příchodem letopočtu začínající dvojkou začal pro Fondaco nový život. Palác za 6 milionů Eur od města koupila firma Benetton a po nákladné, citlivé rekonstrukci v jeho krásných prostorách zbudovala luxusní obchodní dům.

My jsme tady nechtěli nakupovat, ale navštívit vyhlídkovou terasu v posledním patře. Návštěvníkům je terasa zpřístupněna zdarma, jen je nutné se předem tady zaregistrovat. Na jedinečnou vyhlídku je umožněn vstup 40 lidem každých 15 minut. 

V předvečer naší cesty jsem sedla k počítači a chtěla udělat rezervaci. Bylo už obsazeno a následující čtyři dny taky. Aha, moc tajné to tedy nebude 😉. Nastalo velké zklamání. 

Nicméně, když jsme se z druhé strany přiblížili k Rialtu, tak nějak mimoděk jsme palác Tedeschi objevili a řekli jsme si, že zkusíme štěstí. Vyjeli jsme po eskalátorech až nahoru a oslovili místního velitele přes terasu, jestli by se nenašlo nějaké volné místo k prohlídce. Náš dotaz jsme s dcerou doplnily výrazy Please, Per favore a smutným kočičím pohledem 🙏. Pomalu a rozvážně přepočítal turisty stojící ve frontě, vrátil se k nám a tajemně pronesl: "Dvě minuty." A opravdu, ani ne za dvě minuty se otevřely dveře a nám se naskytl pohled na Benátky, z kterého se tajil dech.     

Woooow

Někomu uletěl klobouk?

 

Druhým tajným tipem bylo knihkupectví Libreria Alta Acqua. Návštěvu jsem naplánovala jako překvapení pro naši knihomolku. Leží celkem bokem turistických tras a není úplně snadné je najít. O tajnosti tipu jsme se opět přesvědčili už z dálky. Sotva jsme se protáhli úzkou uličkou a nakoukli do prostranství před knihkupectvím, množství turistů se nedalo přehlédnout. 

 

 

 

 

Prostor je to poměrně malý a úzký, do posledního centimetru zaplněný novými i starými knihami. Knihy jsou doslova všude, i v gondole, která je uprostřed úzké prodejny. Celému knižnímu ráji šéfuje paní pokladní a její černá kočka.

Využívá se i prostor před a za obchodem. Acqua Alta je výraz pro vysokou vodu, která zaplavuje čas od času Benátky. Pod vodou bývá i toto knihkupectví a uložení knih v gondole či vaně se pak jeví jako velmi praktické.

Zničené tisky slouží jako schody na dvorku. Je z nich výhled na kanál za prodejnou.

Skoč a plav!

 

 

Benátky jsou plné slavných a velkých památek. Za povšimnutí stojí ale i drobnosti. Benátky jsou zkrátka město krásných detailů.

Pozor, blíží se Acqua Alta.

 

 

A jen tak mimochodem: Od ledna 2023 si budou muset jednodenní turisti návštěvu Benátek předem rezervovat. Vstupné bude podle sezóny v rozmezí od 3 do 10 Eur na osobu. Tak na to ve svých plánech pamatujte.