Čarovné tóny Macochy

Na 23. ročník hudebního festivalu Čarovné tóny Macochy jsme si museli dva roky počkat. Po dvouleté covidové pauze se minulý týden v jeskyních Moravského krasu rozezněla hudba mimořádných interpretů v mimořádných prostorech. Lístky jsme měli dva roky v šuplíku, ale čekání se vyplatilo. Letos vystoupil v samostatném koncertu Dan Bárta, Lenka Nová s Petrem Maláskem, Arrhythmia, chlapecký sbor Boni Pueri a Jaroslav Svěcený.

Právě koncert našeho předního houslisty, který celý festival zakončoval,  jsme měli to potěšení si poslechnout. Na klavír (klávesy) ho doprovázela Lucie Tóth. V recitálu zvaném Naděje zazněly romantické skladby Johannese Brahmse, Antonína Dvořáka a písně z muzikálu West Side Story, Moulin Rouge či z filmu Schindlerův seznam. Pan Svěcený přidal i jednu skladbu z vlastní tvorby. A jako přídavek jsme si vychutnali Montiho Czardas.

Výborná akustika jeskyně s Punkevním jezírkem, působivé nasvícení a především špičkové výkony obou protagonistů uzavřely náš víkend nezapomenutelným zážitkem. 

Náhoda tomu chtěla, že jsme se "nastojáka" ocitli přímo proti jevišti a blíž panu Svěcenému byla už jen klavíristka. Z tohoto důvodu jsem nechtěla moc obtěžovat focením, ale přece jen jsem pár záběrů pořídila. I ostatní účastníci se chovali podobně disciplinovaně a tak jsme snad nijak nenarušili kouzelnou atmosféru tohoto zážitku.

Pan Svěcený prokládal jednotlivé skladby moudrými i vtipnými slovy a umocnil tak ještě více příjemně prožitou hodinu.

Po koncertu se zájemci mohli vydat na zkrácenou prohlídku jeskyní. My jsme se ale vrátili zpět, jednak jsme celou prohlídku absolvovali v září a navíc jsme brzy ráno vstávali. Cestou domů nás ani nenapadlo pustit si rádio, tak jako obvykle. Nechávali jsme v sobě ještě doznít ty krásné čarovné tóny Macochy. 

A jen tak mimochodem: V roce 2019 jsme si v jeskyni Výpustek vyslechli koncert Marie Rottrové. Merry, jak jí s manželem říkáme, můžu kdykoliv, kdekoliv a v jakémkoliv množství. Nebyl to první koncert, na kterém jsme byli, ale z jejího vystoupení v jeskyni jsem byla unešena. Rádi si další ročník festivalu nenecháme ujít. 

Skleněný strop

Do našeho městečka střediskového přijelo zájezdem Divadlo Ungelt s představením Skleněný strop. 

Víc než zajímavá hra o setkání dvou silných osobností, dvou rozdílných světů, dvou nesmiřitelných přístupů k životu, dvou protikladných názorů a jednoho společného pocitu viny, kterého se nejde zbavit. Komplikovaný vztah dvou lidí, kteří se nedokáží přestat milovat, i když je všechno proti.  Ne všechno se dá napravit, ne všechno se dá koupit. Některé naše činy se prostě odčinit nedají. Život nefunguje jako seriál a v příštím díle se vše vyřeší. Věci, které uděláme s námi půjdou celý život. 

Zdroj: Divadlo Ungelt

Střet postojů alternativní učitelky Kyry a bohatého restauratéra Toma je stále aktuální. Komplikovanost osobností s odlišnými životními hodnotami přesvědčivě ztvárnila Tatiana (Vilhelmová) Dyková a Jiří Langmajer. Víc než slušně je doplňoval Vincent Navrátil. 

Pokud budete mít příležitost ... představení stojí za zhlédnutí pro zajímavý příběh jedné lásky a mimořádné herecké výkony.

 

A jen tak mimochodem: Skleněný strop ve hře má dvojí význam. Jednou je to ložnice se skleněným stropem nemocné manželky, pro krásný výhled do parku. Podruhé se jedná o neviditelnou bariéru bránící prolnutí dvou odlišných světů.

 

 

Osmnáct

Je to neuvěřitelné, jak ty děti rychle stárnou. Před chvilkou jsme vozili miminko v kočárku a najednou je slečna plnoletá. Když jsme ji vedli poprvé do školky, museli jsme to jít rozdýchat do kavárny, ty tři roky tak rychle utekly a už jí začaly školní povinnosti. Dnes si už vybírá univerzitu. No jo, co naděláme. Jedna etapa končí a jiná začíná. Těšíme se na ni a přejeme Magdalence krásnou a šťastnou dospělost.

Na tuto výjimečnou oslavu s naší rozvětvenou rodinou jsem upekla 18 mini Pavloven. Některé byly ty základní se šlehačkou a ovocem, jiné tyto cappuccinové a pak pár citronových a kakaových. Každou jsem ve finále ozdobila zápichem s fotografií naší dcerky, co rok, to jeden dortík. Snědly se všechny a z fotek je teď průřezové fotoalbum.

Mini Pavlova

Základ na 1 bílek:
1 bílek asi 30 g
50 g cukr krupice
0,3 lžičky vinného octa
0,5 lžičky kukuřičného škrobu (Gustin)

Já si dávám bílky průběžně do krabičky zamrazit do mrazáku. Je dobré si na krabičku poznamenat počet bílků. Pak už stačí jen rozmrazit a šlehat. 

Na mini Pavlovy jsem použila 6 bílků na 6 dortíků. 

Mně se osvědčilo šlehat bílky pokojové teploty se špetkou soli téměř až do tuha, pak natřikrát přidat cukr a dál šlehat. Když mám pocit, že je cukr už rozpuštěný, lehce vmíchám ocet a kukuřičný škrob. Na plech s pečícím papírem udělám buď jeden velký nebo čtyři menší kopečky a upeču. Velkou Pavlovu peču na 150˚C 60 minut. Po hodině pečení troubu vypnu a v zavřené troubě nechám vychladnout. Mini Pavlovy jsem pekla na stejnou teplotu také 60 minut, ale pak jsem pootevřela trouba (pootevření jsem jistila korkovým špuntem od šampáňa) a nechala takto vychladnout jen 15 minut. Pavlova pak je po povrchu křupavá a uvnitř krémová.

Citronová Pavlova

Místo vinného octa dám citronovou šťávu a kůru z 1 citronu. Ostatní je stejné. Hotovou Pavlovu potřu krémem Lemon curd (recept je tady) a kopcem šlehačky. Dozdobila jsem ještě borůvkami.

Kakaová Pavlova

Ušlehám základní Pavlovu, do které jako poslední přidám dvě lžíce dobrého kakaa holandského typu. Lehce zamíchám, aby se vytvořilo mramorování. Dám na plech a ještě trochu posypu kakaem a vidličkou vytvořím kakaové víry. Upečené dortíky ozdobím pařížskou šlehačkou, malinami a čokoládovými čočkami.

A jen tak mimochodem: V rámci oslav jsme ještě stihli představení v brněnském Městském divadle Splašené nůžky. Velmi nás toto neobvyklé představení pobavilo. Herci předvedli úžasné výkony, i když se často navzájem odbourávali. 
V kadeřnickém salonu se odehraje vražda a policisté se s pomocí publika snaží událost zrekonstruovat a odhalit pachatele. Víc prozrazovat nebudu, pokud budete mít možnost a chuť se od plic zasmát, běžte se podívat a zapátrat spolu s brněnskými detektivy, kdo bude tentokrát vrahem.

Mr. Etiketa

Kdysi, když byla dcera ještě na základní škole, jsem jí na Vánoce koupila knihu Ladislava Špačka Tereza. Od té doby ho má moc ráda, sleduje jeho pořady o etiketě v televizi a dokonce si letos vybrala etiketu jako téma své seminární práce. O etiketě se toho musela dost dozvědět, vypracovat dotazníky, rozdat je napříč věkovými skupinami a vyhodnotit je. 
Když si všimla inzerce na vystoupení pana Špačka, týkající se právě etikety, nemohli jsme nejít. A musím říct, že jsme nelitovali a ani nikdo z plného sálu. Pan Špaček je stále šarmantní a charismatický muž, který dokázal dvě hodiny v plném nasazení o etiketě nejen poutavě vyprávět, ale pravidla prokládal inteligentním humorem, že ani nevíme, jak ten čas uběhl. My jsme se jím prosmáli. 

Pan Ladislav Špaček ochotně podepisovat své knihy, fotil se se zájemci, po jeho knihách se jen zaprášilo. Byl nesmírně milý a příjemný. Kontaktovala jsem ho před vystoupením e-mailem. Měla jsem na něj prosbu, se kterou mně velmi ochotně pomohl a náš tajný plán vyšel. Děkuji za tak vstřícný přístup.  

Pondělní představení jsme si maximálně užili a to jsme ještě netušili, že od druhého dne bude vše jinak. Děti zůstanou doma ze škol a akce nad 100 a později 30 osob budou zakázány. Včera zavřeli obchody, restaurace, hranice. Jedná se o celorepublikové karanténě. Těžko říct, co nám přinesou další dny a jak se s tím srovnáme. Myslím, že my Češi a Moraváci jsme bojovníci, hrdinové i ilegalita, někdy nám to trvá dvacet let, než se dílo podaří, ale nevzdáváme se a ve šťastné konce věříme dál.

  

Až se situace uklidní a budeme žít zase normální život, pokud bude možnost, nenechte si pořad Etiketa není věda utéct. Je to velmi příjemně strávený večer a umět se slušně chovat, se hodí vždycky.

   
A jen tak mimochodem: Přála bych vám vidět, jak při odchodu v šatně VŠICHNI muži pomáhali dámám do kabátu.